Alkoholik

Máš pravdu Líbo, stydím se, že chlastám. Otevřela jsem si stránky AA Na Poříčí. To je u mě pokrok.

Lenko,budeš klidnější,když svoji ochotu povedš ještě kousek dál.Když zavoláš na uvedený kontakt a domluvíš se,že přijdeš.Tím si připravíš půdu pro svůj příchod-usnadníš si ho.Zároven´si ověříš jestli setkání AA bude v uvedenou dobu a můžeš požádat aby tam někdo na tebe čekal.Tímto se i zavážeš k tomu,aby jsi tam vůbec dorazila.Hodně štěstí a uvidíš,že nad svým strachem i studem časem sama usměješ.

Jano, děkuju, příští týden mám dovolenou, pak , od 11.8 mám úmysl tam zavolat. Díky za podporu!

Ahoj všichni. Dlouho jsem se zde neprojevil, ale stále jsem tu s vámi. Za hodinku vyrážím na ryby a přesně za tři měsíce to budou tři roky, co jsem nastoupil do léčebny = tři roky abstinence. Chci vám vysvětlit, proč poslední dobou nepřispívám. Zjistil jsem, že mě strašně psychicky vyčerpává prožívat příběhy druhých závislých a pokud jsem na něčí příspěvky reagoval, snažil jsem se vžít do jeho situace a dostává mě to do nepohody. Často se přistihnu, i na těch rybách, že místo toho abych vypnul a užíval si přírody a klidu, vracím se v myšlenkách na tyto stránky. Neumím to přesně popsat. Během léčby jsem si život bez alkoholu vůbec nedokázal představit a teď po skoro 3 letech mě mimo tyto stránky a kontaktů se spolupacienty a terapeuty z léčebny alkohol ze života zmizel. Ještě nesmím zapomenout na mou přítelkyni, kterou jsem si z léčebny přivezl a se kterou je nám moc fajn. Po posledním telefonátu s kamarádem z léčebny jsem si uvědomil, že během našeho cca 20 minutového rozhovoru jsme se vlastně o tématu alkohol vůbec nezmínili. Řešili jsme kdy se sejdeme, politiku, práci, fotbal...Vůbec to neznamená, že bych nějak podceňoval nebezpečí recidivy, nebo že bych si myslel, že jsem vyléčený. Dobře vím, že nad svou závislostí zvítězím až v den své smrti, ale nějak se posouvám dál a minulost se vzdaluje. Tímto chci hlavně poděkovat Líbě a Janě za jejich příspěvky a vyjádřit jim obdiv za to, kolik času a energie obětují pro to, aby pomohli ostatním. Možná jsem trošku sobec, ale já v léčebně pochopil, že pro mou abstinenci je důležité, abych se cítil dobře a byl v pohodě a několikrát se mi stalo, že po hodině na těchto stránkách jsem byl úplně rozbitej. Tímto chci na dálku také poděkovat všem terapeutům v léčebnách a vlastně všem, kdo nějak pomáhají závislým lidem. Moc si jich vážím.
Je tu spousta zajímavých témat, stále se zde objevují noví lidé a to je dobře. Jen ještě krátce pro všechny, kdo zvažují léčbu a stydí se a bojí reakce okolí - závislost je normální nemoc, která má svou diagnozu stejně jako ostatní nemoci a pokud budou závislý lidé stále svou nemoc tajit před okolím, veřejnost se o této nemoci nikdy nic nedoví a alkoholik bude stále jenom alkoholik... Před dvěma měsíci jsem nastoupil do zaměstnání a při přijímacím pohovoru jsem se zmínil o tom, že jsem absolvoval protialkoholní léčení, dva a půl roku úspěšně abstinuji a zbytek pohovoru jsem odpovídal na otázky jak to chodí v léčebně, jak se pozná jestli by se měl člověk léčit, jak moc jsem pil... Upozornil jsem je i na možnost recidivy, no a vzali mě. Naštěstí jsou mezi námi lidé, kteří si uvědomují že abstinující alkoholik je pro firmu větší přínos než člověk který sice na žádném léčení nebyl, ale v pondělí pracuje na 50% protože kocovina po prochlastaném víkendu je nepříjemná věc a v pátek opět na 50%, protože je myšlenkama na víkendové chlastačce. Všem hezký víkend plný střízlivých zážitků...

Díky Karle.Vypsal jsi to bezva, práce terapeutů, lékařů se závisláky je přetěžká, už proto, že se moc málo lidí chytne, snaží se abstinovat....já jsem ještě na telefonu, tam je to horší, v noci volání, nadávky opilců...ale občas někomu fakt pomůžu a pak je to hezký, radost.Mně zadarmo pomohli AA, áčkaři, mám co vracet alkoholikům.A fakt nikomu nepřeji spadnout tam, kde jsem byla já.Asi se už konečně mění doba, také jsem řekla v práci, že jsem alkoholička, abstinující, zaskočilo mně , kolik lidí se vyptávalo, radilo, a nikdo mně neodsoudil.Kájo, ať berou, mně nerostou!

Karle,mám radost že ses ozval a jsi v pohodě.Gratuluju k výročí,které si jistě zasloužíš.Že tě to vyčerpává z toho si nic nedělej.Je to tak,že z deseti se sotva chytí jeden.Později zrecne i on,ale je to přiznání,že jeho(naše)společná nemoc stále trvá.Vkládat do každého,do všech naději je velice nebezpečné a nereálné.Jednoduše mám možnost si přiznat,jakého štěstí se mi vůbec dostalo,nezapomínat na to a tento dar rozvíjet a předávat dál.Jo a rybám zdar!Já byla u vody včera tady v lomu na nuda.Moc se mi tam líbilo.Dnes jdu na noční 12tku do výroby kosmetiky.Přihlásila jsem se aspon´na brigádu,než něco najdu.

Jani, gratuluji k brigádě!!!!

Odcházím pracovat.Jedu tam poprvé a mám jen mlhavou představu o tom,jak se tam dostat.Tak nechlastejte dobrou noc a klidný spánek-i za mně.