Alkoholik

ahoj všichni, už když jsem poprvé ve 13.letech ochutnala alkohol, tak jsem se opila. No a od té doby se opiju vždycky, když se napiju. Je mi 40let. Ve třiceti jsem poprvé navštívila psychiatra a nasadila antabus. Nepila jsem pět let a bylo mi skvěle. Mojí nejhorší noční můrou byly sny, že jsem se zase opila. Nicméně po pěti letech jsem si dala skleničku vína a bylo to tu zase. Nepila jsem denně, někdy jednou za týden, někdy až za 14 dní, ale vždycky když jsem si dala, tak jsem se opila.
Podruhé jsem to vydržela jeden rok. Teď už si zase čtyři roky popíjím a začíná to být vážné.
V úterý jsem měla firemní akci. Úplně našrot. No a ráno, když jsem se vzbudila, ležela na stole lahev vína a já ji vypila, protože se mi zdálo, že by mi to mohlo pomoct z té kocoviny.
Tohle jsem nikdy nedělala a teď už se mi to stalo podruhé v krátké době.
Strašně se za sebe stydím a jsem šokovaná sama sebou.
Manžel to včera moc nevydýchal a dnes budeme mít rozhovor na téma "Můj alkoholismus"
Teď už si toho všimly i děti. Ožralá matka v jednu hodinu odpoledne se nedá přehlídnout.
V pondělí nasadím antabus a začínám znovu. Jen se strašně bojím, že se mnou můj manžel a moje děti začínají opovrhovat.
Je mi vážně hrozně hrozně. Jak po fyzické, tak po psychické stránce. Teď jdu so sauny, abych to svinstvo vypotila a potom mě čeká rozhovor s manželem. Doufám, že mě ještě stále miluje.

Je to asi tak.....stále ve střehu...nebo...nepřítel před branami....alkohol nespí...čekà.....

Renato, dobře si uvědomuješ nebezpečí alkoholismu.Nezvládáš ho.Rodina s tebou nemusí opovrhovat, má tě ráda, mají o tebe strach, nevidíš se, neslyšíš, když jsi napitá.Jenže bys měla přestat kvůli sobě, pak až kvůli rodině.Představa-Nikdy se už nenapiju!-je děsivá, zatím.Říkej si jen každé ráno-Dnes se nenapiju!,vydrž to,co bude zítra neřeš.A najednou den po dni, naskočí měsíc, a jde to.

Když jsem před deseti lety nasadila antabus, manžel byl toho názoru, že to přeháním, že nejsem alkoholik a jen to občas přeženu. No, včera už na to měl jiný názor. Říkal "Začni s tím něco dělat, nebo to špatně dopadne!".
Oba moji rodiče byli těžcí alkoholici.
Máma zemřela v 50. na cirhózu a táta omezil pití až v důchodu, kdy na to nemá peníze.Jako děcko jsem to těžce nesla, i když jsem si vlastně neuvědomovala, že jsou alkoholici, jen prostě bylo něco špatně. Řekněte mi, proč někdo jako já, která si plně uvědomuje co je to alkoholismus v plné jeho podobě, z pohledu dítěte i z pohledu samotného alkoholika, proč se musím BÁT SAMA SEBE, kdy to zase přeženu???
Je to jako nějaká "anti"alergie, která se projeví ihned po prvním doušku. Když se jednou napiju, chci víc a víc a víc!!!

Ráčku, vysvětlení je lehké, podědila jsi geny rodičů, jsi alkoholik, nemocná.Jediná léčba tvé nemoci je abstinence, léky na ní nejsou žádné.Nelekej se, jde to.Určitě se nechceš upít, jako mamka.Rad tady máš dost, jdi do toho.Neboj, a začni se mít ráda, je čas něco s tím alkoholem dělat, čím dřív, tím lépe a je to lehčí přestat pít.Alkohol je silnější než ty, hledej pomoc.

Ráčku, já si myslím, že nějakou hlubší odpověď na otázky tohohle typu si nakonec musí dát každý sám. A že to asi nebude odpověď vyjádřitelná slovy – spíš něco jako změna přístupu.

(A po sto třicáté šesté, i když v praxi to není důležité: geny tou odpovědí nejsou.)

Tak a sem tam na alkoholickym dne. Psychicky a uz i fyzicky dal nemuzu. Po posledni ostude uz dal nemuzu. Je mi ze sebe zle. Pokud neprestanu je to muj konec. Drzte mi palce

Hello, hledej pomoc!

Hella prece hleda pomoc...tady,na foru...stejne jako ja

hella napsal:
Tak a sem tam na alkoholickym dne. Psychicky a uz i fyzicky dal nemuzu. Po posledni ostude uz dal nemuzu. Je mi ze sebe zle. Pokud neprestanu je to muj konec. Drzte mi palce
Souhlasim s pani Libou,vyhledejte pomoc.
Moje rada je podlozena osobni zkusenosti.
20 let jsem byl zavisly na alkoholu ,chodil do prace a po praci jsem sel na pivko a vzdy se nesmirne opil ,druhy den v praci kocovina ,ktere jsem spatne snasel,myslel jsem si ,ze je to muj konec,ze musim umrit .V duchu jsem si sliboval,ne uz nepiju .Udelalo se mne lepe a hura na pivko.Dnes po 17 lete dobe ,kdy se ucim byt strizlivy,jsem pochopil,ze jsem to proste sam nemohl zvladnout,bez pomoci a to se nechat zavrit do -blazince- ,lecebny,schovat se pred alkoholem na 3 mesice.Vysledek ?
Obrovska zmena a vraceni se na zacatek,to znamena,do okamziku,kdy jsem zacal pit alcohol.
Tu pomyslnou startovaci caru,ktera odstartovala tenkrat moje piti ,jsem vymenil za start strizlivosti.
Rikam tomu,zit na druhem brehu,kde sviti slunce a je krasne.
Kazdy ,ale do lecebny nemusi,jsou lide,co to zvladli nejak sami,ale asi nebyli muj pripad.
Musel jsem resit sam sebe,´poslouchal jsem z kusenosti lidi,kteri byli se strizlivosti predemnou vice ve predu.
Vite,clovek si mysli,ze ma vyhrano,ale nema,dokud si neprizna bezmocnóst nad zavislosti.
Jsem zde proto,aby jsem predaval svoje poselstvi,zkusenosti.
A pro NE?Kdyz Vam mohou pomoci.
Pomoci se dostane cloveku,ktery o pomoc vola.
Neni to zadna ostuda ,alcohol,drogy,geamblerstvi jsou na planete mnoho a mnoho let.
Mnoho lidi to zabylo,mnoho lidi se tomu postavili.
Ja jsem zil 20let v mem osobnim PEKLE,o kterem nikdo nemel ani tuseni a ja sam jsem to neumel rozpoznat.
17 let se ucim pochopit ,o cem ta zavislost vlastne je.
Nejsem sam,jsou nas miliony a je dobre si to nenechat pro sebe.Mam nyni cas a chci se venovat tomuto problem profeionalne.