Alkoholik

Jo, já to měl taky tak. Několik dlouhodobých abstinencí sám od sebe. Nakonec jsem stejně skončil v léčebně...kvůli práci...Léčebna mi dala jen to, že jsem se tam probral a zjistil, že už končí veškerá sranda...ale myslím si doteď, že bych to zvládl i sám...

Vítej Carlosi,

mám před tebou lehký náskok, dnes 67. den abstinuji, nebojuji sice s alkoholem ale s gamblerstvím , taky jsem se dal do boje sam bez lecebny. Ted mam tedy k dobru nejakych 66 dnu ale pristi vanoce uz se ten naskok v tech trojcifernych cislech ztrati.

Taky jsem zazil brutalni recidivu, ktera zacala pred vice nez 3 lety, stala me 3 roky zivota v nervech, hladoveni , deprese, vymluvy, lhaní, asi 1000000,- kč a stopl jsem to az ted v zari a jsem odhodlany s tim svinstvem bojovat a nepolevit a byt sam sobe panem a nenechat se ovladat zavislosti.

Preji v tvem boji hodne sily

Lemog

Ahoj, tak ja dnes nepiji 3 den. Není mi nejlépe, ale už se to trochu lepší. Piju 13 let a poslední rok je hrozný, hlavně psychika mám depky a do toho začali dost hrozný abstaky. Pár měsíců se snažím přestat vydržím pár dní a když je mi fajn a jsem spokojená, přijde bazeni a litam v tom zase. Po pár dnech jsem zase v depkach a prezivam. Uz jsem dost zvisila dávky pití tak druhý den trpím a musím pít někdy už ráno. Drzte mě palce at to zvládnu už to tak dál nejde. Mějte se

Viktorie,
točíš se v kruhu a cítiš to, že to není v pořádku, to je dobře, ale co dál? Nestačí jenom nepít, co vše pro to podnikneš?
Určitě jsi se zde dočetla , že jestli to nedáš, je dobré vyhledat odbornou pomoc . Je to celý komplet kroků k abstinenci a je to idividuální.

Viktorie -> píšeš:
Ahoj, tak ja dnes nepiji 3 den. Není mi nejlépe, ale už se to trochu lepší. Piju 13 let a poslední rok je hrozný, hlavně psychika mám depky a do toho začali...
..."a lítám v tom zase. Po pár dnech jsem zase v depkách a přežívám. Už jsem dost zvýšila dávky pití, tak druhý den trpím a musím pít někdy už ráno."

Viki,

..."dokedy mieniš ešte zvyšovať dávky?"

Nakoniec to už nebude len utrpenie a vypiť si už ráno, ale nepretržité nalievanie sa, imrvére - furt, donekonečna, až na konečnú!

(Premýšľaj! Ešte máš čím!)

Stopka,
je to začarovaný kruh a těžko se mi z něj dostává. Pokud to teď sama nadam vyhledám psychologa. Vím, že mě to ničí a nechci pít, ale mozek furt nabádá k chlastu. Bude to opravdu těžký boj.

Já,
to pití po ránu mě začalo dost vadit jinak bych nefungovala a zvyšování chlastu je taky hruza. Mám se ještě ráda a takhle bych se co nejdříve upila. Začnu bojovat a budu davat vědět jak to zvladam.

Viktorie,
zajdi si i na krev, kdy jsi na ní byla naposled? To je sice jen okrajová věc, ale podnikni to, jestli jsi nebyla delší dobu.
Doplnit vitamíny tělu, vyházet chlast z domů. ...
Můžeš mít i delírko, to nikdo zde nemůže vyloučit, opatrně.
Co ta odborná pomoc a co AA?
Drže se, já vím jak mi bylo, když jsem ráno už musela chlastat, myslím na Tebe, já vím to Ti nepomůže .Musíš začít jednat.

Oprava-já vím jak Ti je, když už ráno si musíš občas dát, taky jsem si to zažila.
Snad už to nezažiji. To navyšování dávek, to je vždycky alarm těla, chce více a více až budeš nic, jenom zombie.

Stopka napsal:
..."až budeš nic, jenom zombie."

...mne to trvalo 33 rokov usilovného pitia, ale nakoniec som predsa len presvedčil svoje vlastné ja, že už je toho dosť a, že spadla klietka.

Dnes sa už len uškŕňam nad vlastnou slabosťou, ale viem, že prestať piť (a fajčiť) boli dve rozumné rozhodnutia, aj v mojom živote.

Pro Ja,
já si zahrávala s chlastem taky dost let. Pak se mi ten interval krátil, posléze interval zůstal už jenom mezi dozásobením se chlastem...to aby mi nebylo blbě, pak chvilka klidu a dokola.
Silný zažitek , když to hodnotím zpětně bylo jedno ráno, to už v době, kdy jsem začala sem psát a přestala pít, ty první abstinenční dny, tak jak jsem chtěla chytnout pavouka a vynést ven. Ležela jsem v posteli , ale neměla jsem sílu. tak jsem prosila manžela, že jeden je v posteli a druhý,třetí je nad postelí. Jenomže to jsem prý říkala v klidu, jenom jsem je chtěla vynést ven a manžel je neviděl. ...Dnes už se usměje a řekne někdy z legrace : Nevidíš pavouky?Jenomže já nehysterčila, nesnažila se je zabít, jenom jsem je chtěla dát ven, na zahradu, to si pamatuji a taky že to byli obr pavouci a já mám pud zachrańovat zvířata, tak se to asi přeneslo do delírka)))
Konečně mám na to více času. Život je najednou jiný.