Ahoj, hlásím že za dobu mé služby se nic zvláštního nestalo. Nenapil jsem se, takže dnes to je cca 42 dní. Takhle dlouho jsem v kuse nepil asi naposled v 16 letech. Zároveň jsem toho teda měl i hodně v pracovním a osobním životě, tak ani moc nebyl čas vystavit se nějakým lákadlům. Začal jsem zase i trochu cvičit, což jsem dělával i dříve, ale to mi pár týdnů pravidelně vždy ukončila kocovina a pak bylo těžké se k tomu vracet.
Krtek:
Co se týče přítelkyně, to by byla ohromná kapitola sama pro sebe. Ta má taky obtíže. S alkoholem jenom minimální, ale léčí se s depresí a vytvořila si závislost na benzodiazepinech a před měsícem to celé krachlo a nyní je doma na neschopence a snaží se z toho dostat. Moc nechybělo a skončila v léčebně. Takže i toto, když jsem viděl kam závislost může vést, podpořilo mou nechuť k alkoholu.
Sochař:
Díky.
Šantalka:
Dík a snad tento příspěvek už nepovede k ranímu zdržení. :-D
Dosud nepiju nic, ona přítelkyně se nyní vyhýbá i alkoholu (ač by mohla dvojku i dle doktorky), takže i já jsem na suchu. Zpočátku mi opravdu chyběla chuť vína, i piva nebo metaxy.. Ale když teď o tom přemýšlím, nějak jsem už pozapomněl jak to chutná a už mi to tolik nechybí. Oblíbil jsem si birrela, právě tu jednoho srkám. Sladké džusy nemůžu, brrrrr, a bolí mě po nich zuby.
Včelař:
Dík, že to je problém, vím.
A že to bude spíš horší než lepší mám taky vypozorováno. Zatím teda naštěstí pořád nepiju.
Ikdyž jednou bylo pokušení veliké, seděl jsem s kolegyní v Praze v hospodě. Kolegyně si dala nějaké dobré pivo a já tam cucal tonic. Chvíli jsem s tím fakt bojoval. Ale pak jsem si uvědomil, že kolegyně je slušňačka, dá si max tři a půjde spát. Jak se také tady někde psalo, že dát si dvě tři sklenice je takové na nic, spíš jen trápení. To mě by to v tu chvíli teprve začalo bavit a mohl bych začít být nebezpečně kreativní.. Tak jsem pokračoval v nealku, dal si jídlo, to mě unavilo a šel jsem spát. Tohle mi vlastně už podruhé pomohlo - v hospodě když mám slinu, tak se radši pořádně najíst, přejíst se, pak mě elán přejde a chci jít spát.
Jinak pro mě asi nejrizikovější prostředí je diskotéka/club. Tam se totiž tak nějak nedá dělat nic moc jiného než pořádně se napít a bavit se. Na nějaké velké povídání s přáteli to tam moc není, moc velký hluk. Druhé velké riziko je hospoda. Doma v klídku je to pro mě nejméně rizikové, doma mě to nebaví, doma se nerozjedu. Dokonce jsem vypozoroval, že s přítelkyní se ani nedokážu opít. Např. měl jsem vypitou flašku vína, fyzicky jsem to cítil, ale v náladě jen minimální změna, zajímavé.
Pomáhá mi jedna taková berlička, která se vám asi nebude vůbec líbit. Vidina už se nikdy neopít, nemít změněné vědomí, odhozené starosti, maximálně se bavit... takovou vidinu zatím neunesu.
Ale objevil jsem něco jiného, u čeho věřím, že může být víc než dobrou náhražkou. Asi před 2 lety mi jeden kamarád básnil o jedné věcičce - extáze. Jednoho dne v hospodě přede mne položil tabletku, nu tak jsem si dal. Za 2,5 roku už celkem 5x. Naposledy před půl rokem. Krátce řečeno, efekt o několik řádů lepší než alkohol, opravdu pozitivně mě to překvapilo. Nežádoucí účinky u svátečního užití minimální - 2. a 3. den snad lehký pokles nálady. Kocovinu jsem potom neměl nikdy, naopak druhý den ráno stačí kafe a člověk funguje na 110%. Samozřejmě, brát toto nějak častěji by byla velmi rychlá cesta do pekla. Ale vzhledem ke své 2leté zkušenosti, během které jsem na tom neujel a povaze svého chlastání cca kvartálního alkoholu, věřím, že bych si mohl vybudovat životní rytmus abstinenta, který párkrát do roka s pomocí malé pomocnice E odhodí zábrany a zadivočí si jednu noc, aby mohl být opět hodný.
Výhodou je, že tato věc se blbě shání a mám k ní opravdu respekt, stejně tak potřebuju, aby mi mozek zůstal funkční. Takže tak.
Fórum
(...žiadnu drogu.)
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
