Alkoholik

Tak to jsem celkem pořád,přece jen 9 let je už doba.Ale nepiju,ne že by mě to nenapadlo,chvilkově.Ale nijak mě to nepřeválcovalo.To jen řeším jestli jet na tu psychinu nebo ne.

Ahoj Karolino zkousim prestat sam ale je to jak na houpačce jednou nahoře pak zas dole kvartalni alkoholik nepotřebuje alkohol denně mam to v hlave je to jako rozdvojena osobnost ten mozek si rekne sám nejdele sem loni vydržel nepit sedm měsíců

Tak já taky končím. S alkoholem. Pokolikáté už fakt nevím. Posledni dobou jsem si tak kvartálně "užíval". Že to je na hraně jsem samozřejme věděl. A taky jo. Parádní vostuda, doma nůž na krku.Depka, výčitky. Kvůli pár rádoby bezstarostnejm hodinám. Dneska už si zase myslím, že to příště uhlídám. Jednou jsem si dal pauzu skoro rok. Pak to trvalo další rok, kdy jsem to měl jakž takž pod kontrolou. A teď je to tam, kde to bylo. Tajny piti, který se sem tam provalí. S vostudou a někdy s nějakym průšvihem. Zatim jsem nepřišel ani o práci, ani o řidičák. Ale jak dlouho může mít člověk kliku bez přestávky? Všem tu přeju vůli a odhodlání.

Ja verim, ze to dame. Musime. Lze to, takze to proste musime zvladnout!

Ahojte:) Nevím jak začít protože jsem se nikdy nedokázal svěřovat. No jsem recidivista a sakra už mě to nebaví. Když mi bylo 30 tak jsem šel do Opavy protože jsem na tom byl špatně. Denně litr vodky a k tomu pivka. Jíst už jsem nemohl. Za týden jsem se probudil v naší nemocnici na JIPce a první co mi bylo řečeno od primářky bylo že mi dává maximálně rok života protože mi taktak nahodili játru zpět. 5 let jsem byl totálně čistý. Pak nějaké problémy a já začal znova. Ty absťáky jsou šílené...už mě serou a tak se snažím si dát jen dva malé pivka o víkendu...a snad opět skončím u koly:)

Bolo ti zle tých 5 rokov?

Dobrá otázka. Těžko říct, nakolik je to celý věc rozumu, ale stejně dobrá otázka.

To ze si vydržel pet let gratuluji poddle mně velký úspěch Problemy ve vztahu v rodine u alkoholika velký problém

No, nejvíc problémů právě bylo, když jsem pil. Naštěstí jsem je dělal hlavně sobě, měl jsem to jednodušší, že kvůli práci jsem byl často fuč. Na to jsem se specializoval-aby mě blízcí neviděli, abych byl za horama. No, tak úplně to nešlo, ehm. Budu to opakovat a omílat, protože si to sám často říkám-bez pití je to prostě lepší. Je to těžký a může to trvat, člověk pořád zkouší pít míň anebo jinak, než mu dojde-ty kvartály pak jdou už mimo vůli a to je to špatný.
Každý den jsem rád, že to jde, oprostit se od toho, odříznout.
A kdyby jednou ruplo v hlavě, jsou přece osvědčené postupy, léčebna, AA, antabus, co ještě?... prostě jít zas do toho, střízlivět, nevzdat se, nevypít se do trosky v koutě.

HM, pět, to mi připadně absolutně nedosažitelné a zároveň mě furt děsí, že i když člověk vydržítak dlouho, že se i tak může najit něco, co přepne vyhýbku...
Já mám v kalendáři čtrnáctý puntík, dokonce se mi podařilo vydržet, i když jsem včera byla vhospodě- musela jsem na schůzi spolku, ve kterém jsem. Což už se mi podařilo i dřív ale s tím rozdílem, že jsem po příchodu domů vypila co teklo. Včera ne, dala jsem si čaj a v klidu jsem si doma dodělala, co jsem potřebovala... A ani mi to nepřišlo těžký, bylo to v pohodě.