Ahoj Šantalko i ostatní lidičky. Zítra mám 5 měsíců. Konečně se trochu přestávám bát a začínám si to užívat. Manžel stále Antabus, ale obávám se toho, až ho přestane brát. Chybí mu ta pokora.
Jinak jsem zjistila, že si dokážu zablbnout a zapařit i bez alka. Ze začátku jsem měla prostě dojem, že už to nebudu já, že už se neuvolním, budu nudná a strnulá( nebo nevím jak to popsat), ale pravdou je, že jak opadla ta tréma z prvních nealko akcí, tak se v pohodě zasměju, zablbnu, pobavím s přáteli, vyzkouším kdejakou kravinu, prostě užiju si akci naplno i bez toho alkoholu. Ale to až teď, začátky byly trochu se zvláštními pocity no...Jo a hlavně vím, co u toho dělám
Pro Šantalku: mrzí mě, žes nevydržela, myslela jsem, že si spolu dáme tento rok celý. Připadá mi, že se jakoby přejí ten klid a tak trochu nuda, a že se potřebuješ jakoby vyblbnout. Nechci tě tady teď ospravedlňovat, nevím co se přihodilo, jen že si nic nepamatuješ, ale spousta lidí se občas picne a přeženou to, a svět se točí dál. Teď nechci aby to blbě vyznělo, ale trápíš se pak ve výčitkách, když plánuješ úplnou abstinenci a pak to během jednoho až tří dnů velkolepě doženeš, zkus se třeba Šantalko zaměřit na to, že to stopneš zavčas. Prostě úplný abstinent nebudu, ale budu pít s rozumem. No to je asi blbost. Za mě ale máš ty úzkosti z těch výčitek ze selhání. Jednodušší je zcela jistě nepít vůbec, ale opravdu až teď( 5 měsíců) začínám pociťovat tu zábavu bez alka. že si to fakt dokážu užít a uvolnit se. Protože já pít kontrolovaně asi dokážu, ale nebavilo by mě to. Já jsem byla hladinkář, ale když byla akce, tak se šlo kalit, co nejvíc to jde.
No nic píšu zas bláboly, jen že mi to tady myslím Včelař nebo Sochař kdysi psali, že je to mnohem mnohem jednodušší nepít vůbec a já jsem si myslela, že to půjde nějakým kompromisem, ale došla jsem si k tomu po mnoha pokusech sama, že mají svatou pravdu, nemusím se pak sužovat těma výčitkama. Stačí vydržet a ten nadhled a svoboda páááni.
Nic ať tu myšlenku shrnu, neboť mi to samotné připadá chaotické:
nikdo nemusí být abstinent, každého věc, stane se, že to někdo semtam přežene s alkoholem a je z toho ostudička, no tak co, život jde dál, hlavně že není válka. Jenže alkoholik měl a má svou diagnózu a tudíž alkohol mu už způsoboval problémy, proto už má strach, intervaly se začnou zkracovat, dny pod vlivem přibývat, přijdou tahy několik dní vkuse a zase přijdou výčitky a snaha s tím něco dělat a zase a zas a kolečko se točí. Tak co teď? Buď chlastat bez výčitek nebo jednoduše z toho kola vystoupit a pocítit tu úlevu. Nic mezi tím není. Omlouvám se za sloh a chyby. Užívejte krásných slunečných dní. Já makám až se ze mě kouří, výlety, práce na zahradě, děti, jen toho času je stále méně. Kéž by ty dny šly natáhnout. A to byly předtím dny, když jsem si přála, ať už je konečně večer. Tak se mějte všichni krásně a nechlastejte pokud možno
