Alkoholik

Bludi, já taky nějak ponocuji, a tak čučím i sem, klidně nadávej, zuř, mně aspoň toto pomáhá.Pořádně si zeječet, zaklít, uf, to se uleví, nejlepší jsou slova kde je k a r, to r musí až drnčet.A už vidím na jedno oko, jdu to zabalit.Hezký den, ráno, zvesela , se zpěvem vyražte do světa všednosti, je hezky na světě, záleží na nás, jak ho vnímáme.Jedem jako s medem.

Ahoj všichni, ahoj Bludičko! Moc jsem se na Tvůj příchod těšila a děkuji za milé přivítání. Pročetla jsem celou bývalou diskusi ("Nedaří se mi přestat" - nebo tak nějak) a tam jsi byla obrovským tahounem a dodávala jsi všem sílu. Ty a Líba Velmi jsem se v tom, co jsi psala, poznávala. Ale jednu věc jsme stejnou neměly. Tedy jinak. Když jsem loni 2. ledna (jak příznačné) přestala, opravdu jsem se od toho všeho odstřihla. Na začátku roku mám narozeniny a tak jsem od všech v práci dostávala lahve, nosila je domů a pomalu se mi tam tvořila vinotéka. Manžel, který pracuje mimo domov a jezdí na víkendy, si dával své večerní dvě deci a mně to ani nenapadlo. Já prostě NEPIJU, vím, proč chci nepít, vím, proč musím nepít, vím, jak je skvělé nepít - a nechci ubližovat dětem. A pak - naprosto plíživě, když bych to nečekala, úplně náhodou, přišla myšlenka. Blesk - vůbec nevím, jak se tam vzal, koncem června, cvičím si ve svém provizorním domácím fitness (v lednu jsem přestala pít a začala cvičit), je mi teplo ... "dala bych si pivo!" Fuj, myšlenko, jdi pryč ... ale "stejně bych si dala pivo." A v hlavě už to jelo - jedno pivo, proboha, na žízeň! Nic se nestane!
Bojovala jsem asi hodinu s tímto pro mě neznámým pocitem (tedy vím, co to je se těšit na alkohol, ale ne tyhle zákeřnosti po takové době!) a pak jsem si řekla: když to nebude dnes, bude to zítra ... a to pivo, co bylo v lednici 14 dnů pro manžela, jsem si dala. A pak jsem si otevřela víno z vinotéky. A zbytek už nemusím říkat ...
Tys měla doma dvě lahve víno a já, po této své neblahé zkušenosti, mám teď "suchý dům" a vím, že tím hodně snižuju riziko recidivy. Protože je mi jasné, že kdyby to doma tehdy nebylo, do auta nesednu a nikam nepojedu.
Spouštěčů je hodně a jsou zá-keř-ne!
Tolik tedy mé další představení. Budu moc ráda ve Vaší společnosti!

Všechny zdravím, já jsem v pohodičce (až se to bojím napsat, abych to nezakřikla). Holky - držím moc, moc palce, aby ty chmury, které vás přepadají zmizely. Také vítám Lucy - jo, jo, přesně tohle taky znám. Ale nesmí se člověk vzdát, musí se prostě začít znovu.

Ahoj Magdi! Děkuji také za přivítání!
Jen věřím, že jsme tady nezůstaly samy dvě ...
Chtěla jsem napsat ještě jednu věc, takovou svou zkušenost - dočetla jsem se, že pomáhá "abstinenční kámen" - ametyst. Koupila jsem si jeden velký a nosím jej v kapse Mám z něj dobrý pocit - i když je to třeba jen iluze.

ja tez tu, nebojte...strizlive a rovne...no vsechno co pomuze dobre, kamen, kapky, modlitba, mluvit o tom, sila komunity a tak,
casto si myslime ze to mame jinak, ale mame to stejne, ten alkogen tam je a obcas se hlasi o slovo, zbyva jedine, abstinovat...to vime, ze?

Ahojky,
hlásím,že jsem opět v hnízdě a připravená k letu.Sice nevím jaký let bude,ale bude
Magdi,jsem ráda že jsi v pořádku a přiletěla si se na nás mrknout.
Libi,ty jsi statečná bábi jak si umíš poradit tady s náma a ještě s těma milýma dětičkama co by neublížily ani mouše
Tak si užij klidu a pohody a připrav se na další nájezd těch malých nevinných broučků.
Lucy,držím ti palečky,věřím,že jsi se našla tady v různých příspěvcích.I já když to tu začínala pročítat jsem se až děsila jak moc jsme si všichni podobní.A též mi trvalo nějakou chvíli než jsem napsala a přiznala si jak to se mnou vlastně je.Je to tvrdé poznání,ale alespoň si jej zatím uvědomujeme a snad budem i na dále.A je fakt,že to někdy tak nevypadá,ale tady to virtuální povídání mi moc pomohlo a pomáhá.A doufám,že bude i dál.A myslím si,že každý pokus změnit to co nám nedělá dobře je dobrý...,než sedět doma nad lahví,litovat se a nedělat nic.
Takže do boje.....
Mějte se fajn.

Zdravím Orla...
je super,že jsi tu...
A pravda...my víme co chcem a co ne,ale ten bídák se vždy umí přihlásit..a hlavně nečekaně.Budeme se muset na něj naučit čekat a pak až dorazí,tak mu srazit palici.
Měj se pěkně.

tak tak bludi...vedet o tom, ze se to muze stat a ze vylecit to nejde, jen respektovat...no jsou i horsi veci, nelecitelne,
takze vlastne jen byt bdely a pozorny, to se mi to zas keca, kdyz uz dobre mi, ale v zive pameti mam tu alkoprihodu z minula, fuj, takhle jiz ne...uz si nechci ublizovat, ani utikat..je to vsechno za strizliva mnohem lepsi, vetsi klid v sobe mam a tak, a o demonech svych vim..takze letime zas..orlaaa

Jo,jo,
jsme mi to holky hrdinky....machrujem,machrujem a pak když si nabijeme čumáčky,tak kňučíme.
No,ale každá snaha se cení ne???A my se snažíme a to je podstatné ,takže jo,letíme...

Ale Petralo,co by jsi nekecala,to já jsem teď taky chytrá jak hrábě,ale za jakou cenu.No ono to někdy za střízliva lepší není,jen už konečně víme,že tím alkoholem to bude "lepší"jen chvilku a pak už jenom horší a hrozný.Jinak krk mě snad rozhýbají na rehabilitaci,ale měla jsem nahnáno.Projevilo se to hroznou bolestí hlavy a vyskočila mě boule za uchem.Prostě svaly povolily.Jinak dnes jsem byla na AT,kam chodím pravidelně a udělalo se mi pěkně blbě.Doktor vzal telefon,bylo 9 ráno a někomu vysvětloval,co má dělat s hodně opilou paní či slečnou.Že na psychiatrii ji rozhodně nevemou,že ji odvezou na záchytku.Je to děs,kolik je nás takhle "nemocných".Ale jak říká Bludička,zase vstát a letět.Teď ,ale leda tak zaletím do postele,neboť hned po ránu další rehabilitace.Mějte s móóó pěkně.