Alkoholik

no je dost mozne anno ze to nakonec budu taky muset absolvovat..
jak to tak sumiruju, tak od noveho roku, se mi to stalo 3x a vzdy ze stejneho duvodu a vzdy po trech mesicich, mozna na to fakt sama nemam, nevim...cele dny o tom premyslim, co to se mnou je a proc si tak ublizuju...a jak to konecne udrzet trvale..smrtelna berlicka tahle ta alkoholova..no vsak uvidim,
nejhorsi je pro mne to vedomi selhani..a ta bezmoc..bezmocna..

Petralo a řekni si proč ne. Co ti brání. Taky jsem, jako ostatně jako i jíní měla stopadesát důvůdů proč tam nejít, ale teď je mi je líto, že jsem tam nešla dřív. Pořád je léčebna stigma, tak se tomu člověk brání do poslední chvíle. Teď na to koukám jinak. Není to radost, mít za sebou léčebnu návykových nemocí, ale pořád je to možnost jak se z toho dostat a najednou žít plnohodnotný život jaký nebyl ani před chlastem. Je to určitě lepší než se stále motat kolem dokola, chvíli piju, pak zase chvíli ne a víš sama, že u někoho to skončí někde u nádraží na ulici nebo s "vyměklým mozkem" v nemocnici nebo .....
Kdyby jsi se někdy chtěla na cokoliv zeptat ohledně léčby, jsem ti k dispozici i jiným způsobem než tady na fóru.
Moc dobře si pamatuju co jsi tady psala, co máš za sebou za hrůzy a myslím, že máš právo žít pěkný život.

Stejně ta léčebna potká každého, proč váhat, pořád se trápit, experimentovat, a zase znova recidiva, až nakonec konec?Je to furt "ostuda", ale když budu mít rakovinu, taky půjdu do nemocnice, nikdo se nad tím nepozastaví.Pořád bereme ohledy na lidi, ale kde jsou ti lidé dnes, když trpíme, pomůžou???Já se bála ostudy kvůli dětem, pak doma pár urážek, narážek, útoků bylo, jenže já už věděla své,našla jsem důstojnost sama před sebou, došlo mě, že jsem konečně pro sebe něco udělala dobrého, dávno jsem pyšná na to, že jsem byla v léčebně.Neměli to tam se mnou lehké, já s něma taky ne, nyní tam ráda jezdím jen tak, jsem vděčná všem, co mě pomohli.Někomu pomůže jen AA.Vždy je nutné ubrat ze svého ega, najít pokoru a chtít opravdu přestat pít.

No napsala jsi to Líbo přesně. Stejně ta léčba potká každého. Tady má každý jen možnost si uvědomit jak na tom je. Když je prostě někdo schopen vypít jednu, dvě lahve sám a to téměř denně nebo s nějakou různě dlouhou přestávkou, tak prostě takhle na "svobodě" prakticky nemá šanci. Všechno je to jen oddalování.

Vždyť to známe Anno, pořád se utvrzovat, že "já" to zvládnu sama, že není "ještě" tak zle....je nesmysl.Jen si člověk lže sám sobě.Jen si prodlužuje utrpení, a to zklamání sám nad sebou je zničující, jednou už to vzdá, a žádné pokusy o novou střízlivost už nezkusí, a konce známe taky.My už to víme, ale netušíme , jak ty ostatní přesvědčit, aby se vyvarovali těch zlých zkušeností, které jsou nebezpečné, smrtelné. Kdyby to nebylo tak vážné, vůbec se nesnažím tady pomáhat, radit, prostě vím, že nikdo se sám, bez odborné pomoci z alkoholismu nedostane.

Přesně tak Líbo. Ty stejně jako já víme o čem to všechno je. Taky cítím potřebu lidem pomáhat, otevřít jim oči, protože ta casra alkoholika je jen a jen dolů a nikdy zpátky. Ale, že se to dá zarazit. Máme obě za sebou řádnou léčbu, které se každý tady bojí, ale je jediným řešením. Pak je teprve možné doléčování. Ty máš svoje AA, u nás ani nejsou, ale chodím na pravidelné skupiny na AT. Dvakrát za rok víkendové srazy a když to čas dovolí, tak opakovací týdenní pobyty v léčebně.
Já jsem opravdu dokázala nepít 5 měsíců, ale ten alkohol v hlavě by pořád. Je tam i teď a vždy bude. Ale už jinak. Jako něco, co nepotřebuju, co nechci, čím jsem si a hlavně blízkým ubližovala. A především vědomí, že když se bych se někdy chtěla napít, tak budu naprosto jasně vědět do čeho jdu. Je to buď a nebo.

Ahojte,...
dneska jsem celý den zabila v Brně.. škola, focení, kofola, škola, focení a pak AA.. nechtělo se mi tam.. ale bylo to boží, suprácký, uklidňující... Jsem ráda, že jsem tam byla
Už je mi rozhodně 1 000x líp

Ivanko, tak toto dneska číst je b´ží, suprácký uklidňující.....
To, že se ti nechtělo na AA ti moc dobře věřím. Taky se mě na léčení hrozně moc nechtělo. Ale je to naše jediná volba, pokusit se z té nemoci,s té hnusné nesvobodné závislosti dostat.
Potěšila jsi mě, opravdu .

Promiňte mi prosím, že zcela sobecky přispěji do tohoto tématu s úmyslem získat od Vás pomoc. Jsem zoufalá. Před více jak deseti lety, jsem byla jako mladý puberťák, závislá na drogách (začalo to alkoholem). Nyní žiji s partnerem, máme každý svou firmu, studuji a cítím se sama a finanční a další problémy řeším alkoholem. Druhý rok. Neožírám se do němoty, netropím ostudu, ale teď již téměř denně usínám opilá a spokojená a v noci se budím hrůzou ze závislosti a strachem z nemoci jater, slinivky atd.. Partner absolutně nechápe můj problém. Řekla jsem mu, že jsem závislá, že vím jaké to je a že potřebuji čistý dům. Nechápe to. Klidně mi kupuje alkohol a říká, že se musím ovládat a nevypít mu to, co si koupil sám. On příliš nepije. Stále ale kupuje alkohol, který pak vypiji já. Znovu mu to říkám, znovu důrazně. Dokonce i s tím, že budu nemocná, ta játra atd. nechápe to. Vydržím tak tři dni, pak opět vypiji pivo, víno a opiji se. Nevím jak dál. Nechci se ztratit.

Zkus si přečíst poslední přísvěvky, které jsem i Líba psala v diskuzi "nesnášim to, ale nedokážu přestat. Určitě tam najdeš odpověď na svůj problém.
Ještě ti chci říct,že přenášíš zodpovědnost za sebe, za své pití na svého partnera. Jako by on mohl za to, že se opijíš. Ano, je doporučován suchý dům u alkoholiků, ale pokud budeš chtít pít, tak si stejně cestu najdeš. Můj muž, jak jsem včera psala, si občas dá pivo nebo jen jednu skleničku. Mě to absolutně nevadí. Prostě vím, že alkohol pro mě není. Jako pro člověka s diabetem dort. Ale to by jsi mohla pochopit časem, teď ne. Každý alkoholik má tendenci házet svůj problém na druhé, litovat se. Moje rada, obzvlášť pokud máš za sebou závislost na drogách, běž se léčit. Zapoměla jsi napsat, jak jsi se ze své závislosti na drogách dostala? Nebo jsi jen jednu závist zaměnila za druhou.
Opravdu se potřebuješ léčit, dokud je čas.