Alkoholik

Bola v 1990 na psychiatrii, odvtedy nepije. Ale dožrala ma, keď mi nedávno povedala, že vraj to nebolo také hrozné vtedy. Pritom pre mňa to bolo hnusných 6 rokov. Pila aj predtým, ale to som neriešil. Potom sa u nás kvôli jej pitiu niečo stalo a ja som sa nejako hlúpo a naivne snažil presvedčiť mamu, aby už nepila. Tými slovami, že to nebolo také hrozné mi len dokázala, že každý alkoholik vidí svoju situáciu lepšie, než aká je v skutočnosti.

Je mi ľúto, že tvoja mamka pije stále. Ja mám brat, ktorý teraz po mne prebral žezlo. Tá bezmocnosť niečo s tým spraviť je najhoršia.

Ja som reagoval na to: Moc se mi nikam docházet nechce. Stydím se.

Ja len odporúčam kluby. A tam sa stydet nemusíš.


Erika. To, že máš problém s alkoholom, nikomu hovoriť nemusíš. Zažil som na to tiež rôzne reakcie. Ale ja mám v tomto výhodu, že mi je už ukradnuté, čo si kto o mne myslí vo všeobecnosti. Ak si priznáš, že si alkoholička, je to len info pre teba. Niečo ako keď má niekto cukrovku, tak tomu musí prispôsobiť životosprávu. No a ty musíš len prestať piť. A práve to sa musíš naučiť, ak skutočne nechceš piť. Niečo pre to musíš spraviť.

dobré je, pokud už člověk nežije s rodiči to prostě neřešit. Psycholog furt říká, dyť je máma dospělá...Místo toho aby sme řešili Vás řešíme stále vaší mámu. A má pravdu. Je to její věc, její život...Řeším to stále, ale méně...Snažím se si to už nebrat jako nějakou věc, co bych měla vyřešit...A hlavně se jí už nesnažím chránit nějakýma milosrdnýma obklikama, abych jí uchránila před asi realitou. Už nejsem malá a mám svůj život. Říkám jí všechno prostě naplno. Včera si byla nalitá a to si nemusela, když si věděla, že přijde ségra a děti...dřív bych jí tohle neřekla. O mámině alkoholismu se totiž do nedávna mluvilo jen za jejíma zádama, a nebo vůbec. Protože s námi pak nemluvila a byla nasraná...Alkohol je fakt strašnej...

Dobrý večer,zrovna jsem se registrovala a obdivuji vaše příběhy a odhodlanost.Pořád si říkám,že já problém nemám,ale vypít 2 l vína 3 dny po sobě není nejspíš top.Akorát si popíjím zelený čaj a bojím se zítřejšího stavu kdy se budu muset snad zamčít a ztratit klíče abych si to víno nešla koupit

Vitaj. Akého stavu? Kocoviny alebo absťaku?

nikdy bych nevěřila,že to někde řeknu nebo někomu napíšu .. do stavu absťáku .. přes den je to ještě dobrý,ale padne tak 16:00 a já už nemyslím na nic jiného než že si půjdu pro další "litránek"

Erika napsal:
Asi je můj velký problém pití doma. Takhle jsem se na to nepodívala

Ja jsem se timhle pitim doma "vypracoval" na sedmicku vodky denne . Polehoucku, potichoucku, nenapadne, kousek po kousku.

A kolegove v praci? Tak predevsim nikdo z Tvych kolegu se nemusi nic dozvedet. Tedy presneji receno jestli pijes uz dele pravidelne tak si bud jista ze nejruznejsi reci davno koluji... ale "oficialne" se opravdu nikdo nemusi nic dozvedet.

Zkus se na to cele podivat jinak - jak myslis ze to bude cele vypadat za rok ode dneska pokud to nedostanes pod kontrolu? Nebo za dva, nebo za tri... . Pokud citis ze to sama nedavas tak utikej pro pomoc dokud je cas! Cim hloubeji do toho zapadnes, tim obtiznejsi bude cesta ven.

Zdravím a vítám tě tu Kamilo.Ta chuť se napít je děsivá a stále se stupnujicí. Pokud se člověk napít nezabrání mu ani zamčené dveře.
Zabránit tomu můžeš jenom ty.
Z mé zkušenosti ti mohu jen poradit zavčas zatáhni tu brzdu. Neboť vlak jménem ALKOHOL jede moc rychle, obzvlášť pro nás ženy co pijeme doma sami.

týden i dva to vydržím v pohodě,ale potom je toho abstinování na mě moc tak si koupím třeba "jen" litr no a další 2-3 nanovo .. litr,dva a to nemluvím o tom otřesným přežírání a následnýma výčitkama,že chci pořád hubnout a ono to pořád nejde

Ahoj, další noc za mnou akorát jsem celá vyklepana a mám hrůzu jít do práce.