Alkoholik

Ahoj je mi 41 let,jsem svobodný, žiju aktuálně u matky, v minulosti jsem žil s přítelkyní, mám syna z předchozího vztahu, se kterým se nevídám. Jsem vyučen, pracuju jako zedník. Zdravotně jsem v pořádku, neléčím se s žádným onemocněním. Pravidelně jsem sledován u psychiatra, kde jsem medikován pro úzkosti a vnitřní napětí Tiapridalem a Mirtazapinem. Rodinnou zátě mám. Alkoholismus je u otce, strýce, bratra a bratrance. Zhruba od 20 let jsem chodil několikrát v týdnu do hospody na pivo a alkohol pil i během pracovní doby, souviselo to s mým zaměstnáním, prací na stavbách, chodil jsem s kolegy do hospody, zvláště když jsme přes týden pracovali mimo bydliště. Po rozchodu s přítelkyní ve třiceti,ale přišel zlom a začal jsem si kupovat alkohol domů, začal pít víno a začal pít od rána.
Léčil jsem se v červnu 2013. Přijatý jsem byl se zbytkovým alkoholem. Přes den jsem pil zhruba 6 piv, večer 2 litry vína, někdy kořalku. Při příchodu na léčbu jsem byl nervózní, roztěkaný, trpěl jsem nespavostí. Depresi zapíjím v té době alkoholem, začínám pít po ránu, pracuji pod vlivem alkoholu, piji na hladinku. Propuštěn jsem po týdnu po ukončení detoxifikace.
Druhá hospitalizace proběhla v listopadu 2013. Po propuštění z detoxu v červnu jsem abstinoval 2–3 měsíce, užíval Antabus, který jsem po přepití vysadil. Při příjmu na druhou hosptalizaci jsem se cítíl střízlivý a překvapilo mě, že mi naměřili 2 promile.Po detoxikaci mně propustili do práce.
Třetí hospitalizaci absolvuji v srpnu 2014. Zrecidivoval od Nového roku, piji 12 piv denně a panáky kořalky, když jsou k mání. Při příjmu jsem byl překvapen, že mám 2,19 promile v krivi,když jsemměl jen dvě piva. Občas beru Buspiron, když mám deprese, měl bych ho brát pravidelně. Propuštěn jsem po týdnu.
Čtvrtá týdenní hospitalizace absolvuji v lednu 2015, po detoxu domluven nástup na střednědobou ústavní léčbu. Opět mám 2 promile při příéjmu a poslední dobu nejím a zvracím občas a úplně jsem abstinoval po minulém detoxu asi 2 měsíce. Piji pivo, 7 denně, večer 4 l vína, k tomu příležitostně tvrdý alkohol.
V lednu 2015 až duben 2015 jsem absolvoval ústavní léčení a dokončil je ,jaterní testy mám př propuštění v normě. Adaptace v režimové léčbě jsem měl prý dobrou, nebavílo mně přílišné teoretizování, řešil jsem konkrétní věci, které se mně bezprostředně týkali. Pracuji na vztahu s přítelkyní, kde mám potíže se žárlivostí.
Mám nasazen ambulantně Antabus 2x týdně, docházím si pro něj k obvodní lékařce.
Pátá hospitalizace na detoxu absolvuji červenci 2015. Piji 3 týdny, 3–4 l vína denně, doléčovací skupinu jsem navštívil jednou v červnu. Při příjmu mám jen 1,5 promile.Hospitalizace jsem po týdnu ukončil.
V srpnu 2015 týdenní , abstinuji
Šestý desetidenní pobyt na detoxu v září 2015. Při příjmu jen 1,6 promile. Recidiva trvá 14 dní. Ráno jsem vypil 2 litry vína, denně 6 litrů. Před nástupem na detox mám úraz z opilosti. Plánuji pokračovat v braní Antabusu, uvažuji o další ústavní léčbě v jiném zařízení.
Sedmý týdenní pobyt na detoxu absolvuji v lednu 2016, kdy tomu předcházela týdenní hospitalizace na psychiatrii, kde jsem byl hospitalizován po ebrietě, při příjmu mám promile, pil jsem 3–4 lahve rumu denně, mám problémy se žárlivostí.Mám ambulantního psychiatra, začal jsem užívat Tiapridal. Rozpil jsem se na Silvestra, dal jsem si plánovaně skleničku.
Osmou třídenní hospitalizaci na detoxu absolvuji v březnu 2016 před přeléčením recidivy na oddělení. Při příjmu mám promile, piji 3 dny, abych si užil před léčbou. Je to pro mně bez alkoholu těžké, trápím se.
Následovala u mně měsíční hospitalizace na oddělení, odcházím formou negativního reversu, nedokončil jsme šestitýdenní pobyt, bylo nutné nástup do práce.
Devátou desetidenní hospitalizac absolvuji v listopadu 2016. V mezidobí v červenci 2016 jsem hospitalizovánna jiném detoxu, pak jsme byl 3 měsíce na Antabusu. Nyní piji 3 týdny. Při příjmu mám altest 1,3 primile. Docházím k závěru, že Antabus nesmím vysadit. Rozpiji se pak velmi rychle.
Desátou devítidenní hospitalizaci na detoxu absolvuji v dubnu 2017. Při příjmu mám 1,5 promile.Vydržím s antabusem 4 měsíce, po dobrání mám opět třítýdenní recidivu, 4 l vína denně. Chodím pravidelně do psychiatrické ambulance, užívám Tiapridal, zklidňuje mně.

Jedenáctou týdenní hospitalizace absolvuji na přelomu ledna a února 2018. Na Antabusu vydržím 6 měsíců, pak ještě 2 měsíce abstinuji. Postupně recidivuji, 3–4 l vína denně. Přes Vánoce jsem byl na psychiatrii, uvažoval jsem i o sebevraždě, žijí nyní s matkou, přivádí mně to do stresů. 14 dní abstinuji a pak 3týdenní recidiva.P ři příjmui mám 2,3 promile. Další ústavní léčbu nechci. Plánuje braní Antabusu alespoň tři čtvrtě roku.
Vždy jsem měl do 42let interval abstinence 3-4 měsíce a při recidivě jsem opět nastoupil detox.

Hospitalizace jsem měl bez deliria,postupně mi snižovali nasazený Heminevrin. Odvykací příznaky ve smyslu třesu rukou, pocení, nespavosti odezněli během dvou tří dnů, došlo ke stabilizaci nálady. Jako pacient jsem spolupracoval a zažíval opakovaně vnitřní neklid, který částečně ustupoval po Tiapridalu. Ten mi tedy dál podávali a přidali podávání nové medikace Mirtazapinu, která jsem měl naszený ambulantním psychiatrem. Měl jsem zvýšené jaterní testy a byla mi doporučune kontrola s odstupem. Po dokončené detoxifikaci pacienta jsem byl v kompenzovaném psychickém i somatickém stavu,klidný a asuicidiální, apsychotický, bez projevů auto/heteroagrese a nápaditostí v chování, kardiopulmonálně stabilní. Byl jsem poučen o nutnosti další důsledné abstinence od alkoholu a nealko návykových látek, o rizikách případné recidivy. Plánuji se dále léčit v psychiatrické ambulanci a docházet na Antabus.

Odpověďěl jsem na otázku, co mne znepokojuje na tom, že se opakovaně vracím na detox, a obsahoval popis mého bažení:
"Nic, já jsem přesvědčený vždycky, když odcházím tady odtud z detoxu, že pít nebudu, prostě nebudu pít. Vydržím to, opravdu, ani mě to neláká, když si někdo vedle mě, třeba v restauraci, dá pivo nebo cokoliv, nebo moje přítelkyně, chodí za ní sousedka hodně často a ony si třeba jednou za 14 dní dají vínko, skleničku, a mně to nic neříká, aby mě to nějak rozvášnilo, že bych si musel dát s nimi nebo měl nějaký bažení, to mi opravdu nic neříká. Mně to tak přijde, jako kdybych měl v sobě nějakého budíka, že prostě padne tři měsíce abstinence a začínám nad tím přemýšlet, takový to, co kdyby náhodou, co kdybych jednou si dal, i když to vím, že nesmím ani to jednou, já to vím, že se to nabalí a potom už to jde jakoby zhurta… najednou to jde všechno najednou jak lavina, ale to tělo si to žádá, tak po těch třech čtyřech měsících to je pravidelně, po té léčbě, jak jsem byl poprvé, tak jsem to vydržel taky tak 4–5 měsíců nepít a to potom úplně samo se vám to nabaluje, to máte myšlenky, až je to protivný, teďka bych si dal, teďka večer, no… ne, dám si až zítra, až zítra a jako sám sebe se uklidňuju, omlouvám se, ale není to tak silný, že bych musel pít, to jen, že máte takového červíka v hlavě, a furt se vám to nabaluje, omílá, každý den, ráno, a potom jako když se vám zatmí, a řeknete, no tak jednou, teď si dám jenom na tu pohodičku, pros­tě jak to bylo minulý detox, tak takhle to právě začalo zrovna. Tak si dám jenom na tu pohodičku, vždyť už jsem 4 měsíce nepil, a mně to přijde jako strašná doba, jako kdybych nepil 10 let, pro mě je to strašná doba."

Shhrnuli to , tak se učím zacházet se sebou a se svou závislostí. Poslední interval mezi hospitalizacemi byl tři čtvrtě roku. Velmi mi pomáhá Antabu. Už vím,že vysazení Antabusu vede jen k další recidivě. Vnitřní neklid mi pomáhá zvládat medikace Tiapridalem. Jsem celou dobu zaměstnaný. Z hospitalizací příliš netěžím, jsou pro mně trest a slouží mi jako negativní motivace. Jsem pak zavřený, cítím se jako lev v kleci a nemůžu vydělávat, musím si pak půjčovat peníze od matky. Recidivy pak přicházím zastavit poměrně včas, patrně i s přispěním okolí. Mírním škody, udržuji stacionární zdravotního stavu a případně prodlužuji doby mezi recidivami. To s mnou rodinou zátěží považuji za úspěch.

Jánty, to je teda počtení.
Při tom, jak jsem to četla, jsem se trochu naštvala.
Toho času co do tebe zdravotníci ivestovali. Se nedivím, že pak spousta z nich cítí jen zmar.
Koilk peněz ty tvoje hospilatizace pojišťovnu stály.
Myslím, že to máš zdarma!
Mám dceru s diabetem od 3,5 roku.
A vím jaká je práce s pojišťovnama aby něco uhradily.
Sousty věci si musí diabetik hradit sám.

Slusnej horor . Jsi dobry ze i po takove dobe stale bojujes - mnoho lidi na Tvem miste by se uz davno vzdali a proste se uchlastali. Ale tak jak to popisujes - jsi si OPRAVDU jisty ze CHCES nepit? Hele zniceho nic se pred Tebou objevi kouzelny dedecek a nabidne Ti splneni zvlastniho prani. Nikdy Ti nedojdou penize na chlast, nikdy nepadnes na socialni dno, nikdy nebudes mit abstaky, ani epileptak ani delirko... zustanou Ti jen kocoviny. Budes moct pit a pit a pit kdy budes chtit a jak budes chtit a az jednoho dne umres tak to nebude na chlast. Tak co? Beres? Odkyvnes splneni prani?

Jinak nezkousel Tvuj lekar zmenit medikaci? Treba Campral nebo Selincro. Protoze stavajici system lecby na Tebe ocividne nezabira jak ma . Nevim jestli jsi se to to zajimal uz drive ale precti si neco o TSM - The Sinclair Method - Sinclairove metode. I to muze byt cesta (jakkoliv v podminkach CR naprosto neoficialni).

V kazdem pripade velice obdivuji jak po tolika ranach dokazes stale znovu vstavat a vstavat!

Já si toto neprožil, tak těžko se k tomu vyjadřovat, ale za ty roky jsem nskoukal xyz videí a pročetl xyz materiálů ať mám přehled o alkoholismu celkové, kde se nechci dostat apod. A u Tebe mi přijde, že chceš, ale prostě je to silnější u podobných případů jsem viděl jen jedno řešení ne xyz krátkých detoxikaci a léčby, ale dlouhá hospitalizace a ikdyž To nějaké věci v léčbě přijdou jako nesmysl - mají svůj význam. Ale co každý déle abstinujici alkoholik říká ( téměř každý) , že boj začne až po léčbě a bez aktivního doléčování několikrát týdně i -AA, skype, cokoliv to nedopadne dobře. Takže možná tato cesta, každopádně Ti přeji ať se Ti podaří dostat démona dlouhodobě pod kontrolu a žije se Ti lépe!

Tak tohle je fakt horor. Myslel jsem, že jsem na to strašně špatně, po tom, co jsem dnes selhal a dal si 4 piva, ale vidím, že jsou i případy daleko horší. Držím zakladateli tohoto vlákna palce, aby se to obrátilo v dobré.

Tak to je mazec, Jánty,
také si s tím mým litrem vína po přečtení Tvého příběhu příjdu úplně v pohodě. Ale zdání klame, jak říká Nohavica v Roku ďábla, nikdo neví, jak ten kopec máme kdo vysoký.Drž se, chlape.

Ok Janty. A teraz ako tie skúsenosti premeníš na to, aby sa začalo dariť. V tvojom príbehu mi chýba jedno slovo. Doliečovanie. Keď si bol na liečení, určite ti to spomínali. A nie neboj, nekritizujem ťa. Mám toho za sebou viac než ty. alebo skôr

Něco pro "muži alkoholici" typicky třeba právě zedníci. LINK :www.youtube.com/watch?v=zDJKs5kV7JA

P.S.-psal jsem to v ich formě přepsanou lékařskou zprávu z časopisu tuším adiktologie

Umím si věci vygooglit, tak jsem myslel, že je to takhle přístupnější to napsat,jako bych to byl já. Asi většina poznala,přepsanou lékařskou zprávu, respektive článek lékařky.
Jinak, já jsem taky alkoholik a zrovna jsem v tu dobu načínal také x tou abstinenci, akorát, že mám nižší tedy "měl jsem" doufám metabolismus a můj limit je tak 8-9 piv, bohužel před současnou abstinencí jsem udělal "rekord" patnáct desítek za den, ale naprostá uchylka daná psychickými nervy. Udělal jsem si rekord asi o 4 piva.

Ahoj, dívám se na film Nanga Parbat a kroutím asi druhý měsíc abstinence, zatím zdárně, moji spolubojovníci mi rozumějí. Nutkání jednou a to v úterý po jízdě na kole, dehydratace a chuť na kole ze sluníčka. Naštěstí jsem si koupil místo toho oběd a nebyly otevřené restaurace, to mne patrně zachránilo, že to byl oběd kupovaný z okénka, kde nenalévali alkohol, jak je to v každé restauraci nebo bufetu přímo pípa u placení. Ale uf, měl jsem na mále. Příště si zavčas koupím litr džusu, to mi pomáhá.
Občas sem napíšu něco ve formě deníku, kdo nechce, tak ať to nečte, kdo chce v dobrém komentovat, tak ať si komentuje, kdo si chce vyřizovat účty, tak jeho karma.

Ahoj, také mne napadají tyto myšlenky "jsi typický malý český člověk Janty, myslíš si že si z tebe každá sedne na zadek. Stejně si vymýšlíš a tajně si chlastáš.Jsi děsný levák a na práci zadák." No zatím to přebíjím, přiznám se tím, že mám po bytě ty prázdné flašky od piva na tom místě kde před dvěma měsíci po mé konzumaci skončily, jako memento. A představuji si kolik jsem asi do sebe byl schopný vylít alkoholu přepečteného na třeba tvrdý, když se koukám na nějaký nemytý starý smaltovaný hrnec s připáleným dnem v kuchyni, tak si představuji, že je třeba do půlky plná kořalky(pil jsem jen pivo) a je mi to odporné, že tenhle ekvivalent jsem do sebe dostával.
Ale alkoholiky nevraždím,ale jsou mi odporní, to přiznám. Tedy ti co pijí, ti co abstinují jsou mi naopak velmi sympatičtí.Tolik dnešní tantrum jednoho abstinujícího pivaře-alkoholika.