Alkoholik

Zdravím. Mám takový neobvyklý problém. Bude to znít asi hrozně divně.

Abstinuji 2 měsíce, ale cítím se jako mrtvola - citově. Pila jsem aktivně 10 let (nikdy ne o všední dny), pouze víkendy pro uvolnění. Sem tam byly měsíční abstinence, jelikož jsem ve svém životě měla rozptýlení. Jakmile odešlo, opět jsem se uchýlila k víkendovému pití.
Nepovažuji se přes to vše za člověka závislého na alkoholu. Abych se přiznala, alkohol mi vlastně nikdy nechutnal, spíš naopak, musela jsem ho něčím zapíjet. Líbil se mi ten pocit, co mi alkohol po náročném týdnu dal - umění prožít cokoliv. Stres, radost, oblíbenou hudbu...
Před lety jsem utrpěla traumatickou situaci a od té doby nejsem schopna prožívat téměř nic. Alkohol jako takový mi nechybí (když si představím jeho chuť či pach, tak se mi hnusí), chybí mi ty pocity, kdy jsem schopna se radovat, vybrečet, víc nad věcmi přemýšlet do hloubky.

Je možné, že mám už nějaké vadné buňky v mozku, které nejsou schopny se zapnout když by měly ?
Nejhorší věc asi byla, když mi málem zemřel nejepší kamarád a já se skoro nutila plakat. Alkohol mi v tom právě dokázal pomáhat, abych upustila páru a dokázala si některé věci prožít.
Mám to tak od té traumatické události. Vadí mi to, jelikož dříve jsem byla pravým opakem... občas třeba až labilní, ale stále lepší, než to co mám teď.

Zajímalo by mě, zda to někdo nemáte podobně. Byla bych vděčná, kdybyste třeba měli příjemnější alternativu alkoholu.

Ahoj Andrea, no alkohol určite nie je dobrý nápad to mi môžeš veriť, neviem to by asi chcelo nejakého psychológa možno máš nejaký postraumatický problém podľa toho čo píšeš, neuvažovala si nad tým?

Myslím nad tým psychológom samozrejme