Alkoholik

Dobrý den, je mi 21 let a mám strach, že jsem alkoholik. Přes týden vůbec nepiji, netoužím po alkoholu, nemám potřebu pít do chvíle, kdy nesedím s přáteli v hospodě a nezačnu pít pivo. Když někam jdu s přítelkyní, tak je to dobré a nic takového se mi nestane. Dáme si třeba pivko a jdem domů, ale pokud jsou tam mí přátelé kteří pijí, tak jakmile se rozpiju, tak jsem nezastavitelný a pití se prodlouží třeba až na dva dny. Už několikrát jsem ji slíbil, že už se takhle chovat nebudu a pokaždé se to stalo znovu a opravdu o ní nechci přijít a nechci se takhle chovat. Všechny mé problémy vždycky byly spojeny s tímhle zlozvykem. Nechci, aby zase přišel ten páteční pocit jít s přáteli do hospody jentak si posedět a dopadnout jak dopadnout, protože většinou dopadnu nejhůř právě já. Teď jsem si myslel, že budem s přítelkyní celý víkend spolu a podniknem něco - sport, výlet, cokoliv koníčků máme oba dost. Jenomže v sobotu večer ji napsala kamarádka tak jsem ji řikal jestli chce někam jít tak že pujdem, že mně to je tak nějak jedno, tak jsme šli za ní, ale mě to s nima nebavilo sedět a poslouchat diskuzi žen, tak jsem ji řekl, že pujdu anchvíli se podívat za klukama no a za hodinu za mnou přišla že nás hoděj autem domů a já že autem nejedu že se chci projít pěšky , tak ona jela domů a já jsem ji sice slíbil, že přijdu zachvíli k ní, ale nepřišel jsem a flám pokračoval až do nedělního večera. To je jeden z mnoha podobných případů co se mi za posledni tři roky staly a potřebuji vědět nějakou obrnu abych měl neustále na vědomí, že prostě takhle ne. To je právě to nejhorší, že to z člověka třeba za 14 dní opadne a má chuť jít znovu. Jenomže já nemůžu pít vůbec, když se nedokážu kontrolovat a nestydím se asi za to tolik, že to udělám znovu. Vážně nechci aby ten pocit přišel. Ze začátku piju jen pivo pak už mi je jedno co do sebe naleju když nad tím nepřemýšlím a neuvědomuju si právě ty DŮSLEDKY. Když už by mi chtěla pomoc, tak nevíte jak? Já to po ní několikrát i chtěl jenomže asi neví jak, nebo si nedám říct. Chtěla mi sama pomoc... Jestli to takhle půjde dál, tak o ní vážně přijdu jsme spolu 4 roky... Taky chodí s přáteli do hospody, ale nikdy nedopadne jako já.

A já takhle pít vážně nechci. Jen mám strach, že chuť přijde znovu. Vím moc dobře, že chlast z lidí dělá hrozné věci. Jsem spíše introvert než-li extrovert a jako každý kdo pil nebo pije, tak ví, že pak jde komunikace snáž a zábrany doslova zmízí - nejen ty komunikační. Myslím, že má slova u ní v tomhle směru nemají váhu když se tohle stává opakovaně. Vím, že mě má ráda , ale taky vím, že takhle to nejde semnou... Potřeboval bych nějaké obrňující schopnosti a rady.

Přes týden, jsem ve škole a nikde kromě mého trvalého bydliště a lidmi v tomhle městě takový pocit nemám i když ve škole přijdu do styku s lidmi kteří normálně pijí.

Honzíku, máš tu plno návodů, rad, čti, pochopíš sám.