Alkoholik

Ahoj, jmenuju se Pavel a je mi 22 let. Už několik let se snažím přijít na to, jestli mám nebo nemám problém s alkoholem a hlavně ho nějakým způsobem vyřešit. Pro začátek by mě zajímal názor Vás ostatních. Piju od svých 15ti let, začínalo to nevinně popíjením na diskotékách o víkendu, v mých 16 se mi to ale vymklo kontrole a několik měsíců jsem pil denně 3-4 piva, o víkendu mnohem víc plus tvrdý alkohol. Pak se situace zlepšila a vrátil jsem se k popíjení pouze o víkendech. Druhý den jsem míval pravidelně kocovinu a okna. Jeden víkend v mých 17ti letech jsem se opil tolik, že jsem nebyl schopný chodit a domů mě nakonec odvezla policie, když na mě narazili při pochůzce. Další vážnější situace nastala zhruba o půl roku později, když jsem zůstal v nonstopu opilí beze spánku téměř dva dny v kuse. Po každé podobně vážné situaci jsem alkohol omezil, ale bohužel se mi po čase pokaždé přihodilo něco podobného. Že je pro mě pití nejspíš vážný problém jsem si také uvědomil před pár měsíci, když jsme byli na firemním teambuildingu. Večer se popíjelo, druhý den ráno jsem se vzbudil a vůbec nic jsem si nepamatoval a první co jsem udělal bylo to, že jsem vzal ze stolu zbytek flašky s vínem s tím že ho dopiju, jako takový vyprošťovák. Bohužel jsem do toho spadl natolik, že jsem nakonec vypil 2 litry rumu s colou, díkybohu to na mě vedoucí příliš nepoznali, jelikož jsem s nimi přišel do styku minimálně a ostatní chování přisuzovali zbytkovému alkoholu a kocovině. Od té doby jsem vydržel nepít dva týdny, postupně jsem ale začal pít opět čím dál tím víc a vyvrcholilo to včera, když jsem vypil přes půl láhve whisky a mám opět okno, bohužel to bylo na rodinné oslavě a dovedete si představit tu ostudu. Během pití se chovám úplně jinak, druhý den mám výčitky, teda když si zrovna něco pamatuju, stavy úzkosti a lehčí deprese. Bude pro mě jediným možným řešením přestat pít úplně? Mám pocit, že jinak na základě mých dosavadních zkušeností se k silnému pití vždycky po čase vrátím a tak je to pořád dokola, stydím se sám za sebe a když se snažím sám sobě namluvit, že si dám jen 2,3 piva, nikdy to nedokážu dodržet a často se dostanu do fáze, kdy o sobě nevím. Jinak v rodině je alkoholik téměř stejného typu i můj otec. Moc děkuji za názor Vás všech...

Pavlíku, jsi alkoholik, víš to!

Pavle-ani já tě nepotěším.Tvé pití vykazuje jasné alkoholické znaky.Asi namítneš,že jsi na alkoholismus příliš mladý.Bohužel máš geny závislosti svého otce vyznačené.jestli s tím chceš doopravdy něco dělat?Obrat´se na příslušného psychiatra s AT A UPŘÍMNĚ SI S NÍM O SVÉM PROBLÉMU POHOVOŘ.Začni se sebou něco dělat,dokud je ještě čas.Vážně!Vyhledej si v místě bydliště skupinu AA(možná se ti budou zdát na poprvé k smíchu,ale Tvá situace k smíchu není).Držím palce.A dej vědět.

Já to mám podobně jako ty. Vydržim bez chlastu dlouho a pak když se napiju tak se neznám. Jsem závislá a pokud se nechceš dostat do větších útrap jako jsou deprese, úzkosti atd., tak s tím něco udělej. Deprese a to všechno budou ještě horší a životu nebezpečnější. A to už mám za sebou spousty pokusů.

Jen si přiznat že seš závislý. Já abstinuju 2 měsíce a můžu říct, že se mi rozplétají věci o kterých jsem neměla ani páru.
Pomyšlení na to, že už se nikdy nenapiju je pro mě stále tabu. Je to ale zase důvod zjistit a pokračovat s léčbou, čím chce být člověk ve svém životě důležitý. Protože chlast to není vžádném případě.

Alkohol je velice zrádný.Často pomůže, -usnout, rozveselit, zapomenout, dodá odvahu-, ale mnohem víc ubližuje, ničí rodiny, životy, zabíjí.

Letko abstinujících, kam jste se mě potratili????????

Taky netrpělivě čekáš co je nového?Věřím,že jsou všichni v pohodě a nepijí-proto je tu ticho.

Zdravím strážné Anděly.
Hlásím přílet,svádím boje se svou makovicí,která mě stále nabádá k nepravostem ,ale též i krůčky k nápravě .Nevzdávám se a ani o tom nepřemýšlím!!!!!!!Mé myšlenky nevedou nikdy k tomu vzdát to a být horší,ale být lepší a střízlivá.
Tak snad s příchodem jara se tu opět letka sejde.Tímto je též vyzývám.
Mějte se pěkně.

Chválím!Nepřemýšlet a jednat.Jsi skvělá!

Moc děkuji,
i tato pochvala moc motivuje .
Ale vím,že skvělá nejsem a dlouuuuho nebudu.Skvělá budu,až na tom budu jako ty,nebo Libuška a jiní.
Mějte se krásně.