Alkoholik

Zdravím všechny. Chci se jen svěřit se svým problémen s alkoholem.Když jsem začla pít,tak jsem prostě nevědla kdy přestat a dokázala jsem to táhnout i několik dní v kuse a nejít domů. Věděla jsem,že mám problém s pitím,ale až po dlouhé době mi došlo,že s tím musím něco udělat. S pomocí nejbližších jsem se rozhodla pro léčbu antabusem,na který jsem docházela 1 rok. Byla jsem na sebe pyšná, problémy doma a všude jinde odpadly a všichni byli spokojení. Jenže pak jsem šla na sraz s kamarády a dopadlo to tak,že jsem se propila až do druhého dne.Nejen,že jsem tak zklamala své blízké,ale hlavně sama sebe.Je to hrozný pocit,přítel už mi nevěří a jsme na pokraji rozchodu.Nedivím se mu - partnerka, které dal už milionkrát šanci, ho zase zklamala.Chápu,že s takovým partnerem se nedá žít.Od té doby jsem nepila a vím,že pít nechci a už nebudu, protože vím,že bych skončila velmi špatně. S psychologem jsme rozebírali důvody,proč se to stalo...z mého pohledu to vypadá,že jsem si to musela ještě jednou vyzkoušet,jestli ten problém opravdu mám.Protože i když jsem chodila na antabus, tak jsem asi nebyla o svém problému stoprocentně přesvědčena.Doufám,že už je to zlé za mnou a že už nikdy nezačnu.Jen mě štve,že teď jako kdybych zahodila rok snahy a podpory blízkých. Už mě nebaví zraňovat je i sebe sama pořád dokola.Cítím se fakt hrozně a stydím se za to všechno,co jsem kolem sebe napáchala.Jako kdybych to ani nebyla já.Potřebovala jsem se trochu vyzpovídat,jinak bych se z toho všeho asi zbláznila. Přeji všem hodně zdaru a sil v boji s alkoholismem!!

Nelo, je to k vzteku, k pláči, ale už se stalo.Možná Tě to posílilo k abstinování.Poznala jsi, jak je ten alkohol zrádný a silný nepřítel.Kéž by Ti přítel, rodina , ještě jednou uvěřili!Nezatěžuj se tím, co se stalo, mysli na to, co je a co bude.Chlast je past.Piš sem, pomáhá to.

Nelo.Nic jsi nezahodila.Udělala jsi 2cenné zkušenosti.První je ta,že se bez alkoholu dá žít.Zažívat krásné probuzení a klidný spánek,vidět kolem spokojené tváře a mít ze sebe dobrý pocit.Tady vidíš,že to opravdu je a stojí to za to úsilí nepít.Ty jsi trošičku spadla do výšin vlastní pýchy na sebe.Zapomněla na pokoru a díky tomu přišla recidiva.Ted´víš,že jsi alkoholička-díky své recidivě víš,že neumíš pít a když se napiješ jde všechno bokem.Udělala jsi 2cenné zkušenosti.Na tobě je,čemu chceš dát přednost.Nejsi špatná,jak si ted´budeš chtít nalhávat-ZAPOMNĚLA JSI NA SVOJI NEMOC.KTERÁ JE SMRTELNÁ A RECIDIVNÍ.

Děkuji holky moc za podporu, je to dobrý pocit, když se člověk může vyzpovídat, a získat názor ostaních nezaujatých osob!!Pomáhá to fakt!! A jaká je vaše zkušenost s alkoholem ? samozřejmě o tom nemusíte psát,pokud nechcete.O takových věcech se píše a mluví opravdu těžko. Jen je někdy dobré slyšet i příběhy jiných lidí. Ještě jednou dík za příspěvky a DRŽME SI PALCE!!! Zdraví Nela

Můj příběh je tu někde napsaný.Žádná sláva.Už se nestydím, netrápím za to, co bylo, myslím na dnešek, na zítra, co bude.Je to úleva.

Já to tu mám taky někde písnuté.Měla jsem recidivu po víc jak 8letech.Šlo to šusem a z rychlíku.Musela jsem odjet do léčebny.Poznala jsem díky tomu,jak se mi otevřely všechny emoce.Dost to se mnou cvičilo.Vydržela jsem půl roku,než jsem se v tom vykoupala opět.To už jsem si nechala nasadit ANTABUS.No a už to bude zase rok díky ANTABUSU díky AA a práci na krocích.Opravdu už nic nepodceňuju.No a doma?To byla rána!Syn mi nevěřil vůbec nic-ani to,že jsem pomalu 9roků nepila.Nedivím se,nezlobím se-vím jak bolí zklamání,vím co dělá s člověkem strach-Děti se mají proč bát-jejich otec,můj partner díky svému alkoholismu zemřel.

Ahoj.
Nelo určitě neházej flintu do žita. Chyby děláme všichni.
Ten tvůj přítel...no, dalo by se pochopit kdyby to bral jako zklamání,a v tom případě jde tu stejně hlavně o tebe a kdyby bylo nejhůř, nedá se abstinence stavět na příteli...
Na druhou stranu, pokud se on trošku o alkoholizmus zajímal, tam by věděl, že k tomuto může samozřejmě dojít, ale to neznamená, že člověk, který zrecidivuje, se musí upít. Je to prostě zkušenost. Co ten rok co jsi nepila? To neznamená nic?
Ahoj.

Tak se ozvývám po delší době... No od mého posledního relapsu,jak jsem tady o tom psala, už uběhla nějaká doba a opět mi otrnulo; když jsem šla ven, tak jsem si sem tam něco dala, tam malé pivko apod. a třeba jen jedno a zřejmě mi můj vnitřní hlas říkal jaký to nejsem pašák, jak to zvládám.No a pak jsem si koupila flašku,ale prošlo mi to nikdo to nepoznal,opět jsem se zapřísáhla,že už na to svinstvo nešáhnu a teď v pátek,jak neřízená střela jsem se opila-samozřejmě to začalo tím,že jdu s kámoškou na kafe, pak jsem to táhla po různých podnicích až do druhého dne a nechci ani vzpomínat, co jsem vyváděla.Je to fakt hnus, sama sobě se hnusím a teď ten víkend kromě "úžasné" kocoviny jsem prožívala takové psychické stavy, že jsem málem vyskočila z kůže.A co rodina,která mě miluje a podporuje? Kolikrát to ještě mají snášet a pořád dávat šanci +1,+1 + další a furt dokola? rozhodla jsem se, že zítra zajedu za svým doktorem a znovu nasadím antabus, jinak jsem v pr...ale mám strach co potom, až ho přestanu brát,nebo ho mám brát do konce života? A můžete mi poradit ohledně terapie, nebo nějaké finty,které mi pomůžou abstinovat- fakt potřebuji pomoc!! díky všem za jakékoliv příspěvky!

Mě zachránili před alkoholem AA.Pravidelně tam chodím, alkohol nepodceňuji, vím, že číhá pořád, a daří se mě nepít.Alkoholismus je nevyléčitelná nemoc, doléčování nutné!

Nelo.Správné rozhodnutí jistit se Antabusem.Nicméně alkoholická nemoc je trvalá a s každým porušením abstinence progresivnější až nejde pití zastavit vůbec.Toto hrozí každému alkoholikovi.Toto je nutno vepsat do své duše a ztotožnit se s tím.Já stejně jako Liba chodím do AA.Vždycky si připomenout kdo jsem.Jinak v běžném životě ráda zapomenu.Program uzdravení,který AA nabízí mne chytil a jsem tomu a nejen tomu moc ráda!