Alkoholik

Zdavím všechny!
Již delší dobu čtu toto forum a dost mi pomáhá. Je fajn zjistit, že v tom člověk není sám a že se to dá zvládnout. já piju už 9 let (když sem to teď spočítala úplně mě to vyděsilo). Za tu dobu už mi chlast přinest mnoho průšvihů a ostudy jak v práci tak v rodině, ale to tu asi nemusím rozepisovat, to asi znáte. Nepiju denně, ale když už tak do němoty (tak 2x týdně). Mam zasebou už x pokusů, naivních pokusů o kontrolované pití, který vyšli jednou dvakrát a pak zase pěkně až do dna. Ale po poslením takovém několikadením flámu, už sem se sama sebe zhrozila a rozhodla se stím skončit. Jednou a na pořád. Už to bude skoro měsíc co jsem ne alkoholu nedotkla (to se mi za celých těch 9 let nestalo, ikdyž sem byla nemocná klidně sem pila i na antibiotika apod.). Už se nechci napít, ale ty myšlenky na alkohol tu stále jsou, hlavně večer a o víkendu. Přejde to někdy? Začne někdy člověk brát ten chlast jako každou jinou věc která tu sice je ale nechává ho chladnym? Jde to zvládnout sám? Je tu dost názorů, že ne... proč? je opravdu ta terapie ev. léky nutné? děkuji za Vaše názory a zkušenosti

KAŽDOPÁDNĚ PRVNÍ ROK JE VELICE NÁROČNÝ PRO UDRŽENÍ STŘÍZLIVOSTI,ALE NUTNÝ PROTO,ABY SE VŮBEC PODAŘILO NEPÍT.JE TO BĚH NA DLOUHOU TRAT´,KTERÁ TRVÁ DO KONCE ŽIVOTA KAŽDÉHO Z NÁS.PO TOM CO ČLOVĚK PŘESTANE S PITÍM ZŮSTANE PRÁZDNÉ MÍSTO-TAK PRÁVĚ NA TOTO MÍSTO NASTUPUJÍ ČERNÉ MYŠLENKY NA PITÍ.ABY TOMU TAK NEBYLO JE NUTNO ZAČÍT SE SEBOU DĚLAT NĚCO JINÉHO.PRÁVĚ K TOMU SLOUŽÍ PSYCHOTERAPIE,KDY MÁTE MOŽNOST SI UVĚDOMIT PROČ JSTE PILA.CO VŠECHNO TOHO BYLO PŘÍČINOU-ALKOHOLISMUS JE VŽDY DŮSLEDKEM TĚCHTO PŘÍČIN.PODOBNOOU CESTU NABÍZÍ I PROGRAM ANONYMNÍCH ALKOHOLIKŮ KTEŘÍ NAVÍC OSOBNĚ NABÍDNOU PODPORU,KTERÁ JE DŮLEŽITÁ,STEJNĚ JAKO POCHOPENÍ A PŘÁTELSTVÍ.KAŽDOPÁDNĚ BYCH SE NA VAŠEM MÍSTĚ JEŠTĚ JISTILA I UŽÍVÁNÍM ANTABUSU-ALESPON´TEN PRVNÍ ROK.JINAK BY JSTE BYLA OHROŽENÁ ABSTINENCÍ S NADMĚRNÝM STRACHEM.MÍT ZDRAVÝ RESPEKT A ZDRAVÝ STRACH Z NAPITÍ JE BĚŽNÉ A PRO ČLOVĚKA ÚNOSNÉ!ŽÍT V NADMĚRNÉM STRACHU JE VELICE VYSILUJÍCÍ A VYČERPÁVAJÍCÍ.POKUSTE SE VYUŽÍT VŠECH MOŽNOSTÍ,KTERÉ SE VÁM NABÍZÍ.

D:D:, ona jen silná vůle nestačí.Každá nemoc se má léčit, na alkoholismus žádný lék není, takže jsou jen ty AA, psychoterapie....člověk se musí naučit žít bez alkoholu a vedle něj, aniž by mu vadil.Hodně věcí o této nemoci nevíš, měla bys je znát.Jsi dobrá, že se zatím držíš sama, ale opravdu zkus ještě něco, zklamání ze sebe, až Ti otrne, napiješ se, je těžké, smutné.Chutě, myšlenky na alkohol odezní, ale za dlouho.

zdravím vás všechny,jsem na těchto stránkách poprvé,jsem alkoholička,je mi 37let a v tomto věku zemřela moje maminka na cirhozu jater,také byla alkoholička.Před deseti lety mi tímto způsobem zemřel i tatínek.Jako malá holčička,bylo mi tenkrát 7let když mamka umřela,jsem na alkohol pohlížela jako na nejhorší zbran v dějinách lidstva,vlastně to tak vidím i dnes.Zařekla jsem se,že se alkoholu nikdy nedotknu...A dotkla.Piju deset let,sem tam si dám pauzu,vyčítám si to neskutečně,mám tři děti.Bojím se,že umřu,že mám cirhozu,mám veškeré symtomy,které se tu popisují.Psychiatři semnou zkusili vše,nejsem v léčbě a nikdy jsem nebyla spolehlivá,nenávidím se,každý den si říkám,že dnes jsem pila naposledy,neplním to už 4měsíce v kuse.V úterý jsem navštívila AA.Bylo mi tam dobře,jen nechápu,že jsem se zase včera napila.jsem strašně zoufalá,nejmladšímu synovi je teprve 5let.Jak je možné,že to nedokážu ani kvůli dětem,když Já sama tohle zažila s maminkou?děkuju všem za jakýkoliv názor,radu.

Evi.Je fajn,že s tím chceš něco dělat.Je fajn,že jsi se rozhodla jít do AA.Jedna schůzka nic nevyřeší je pro tebe důležité vytrvat a džet se AA zuby nehty.Proč se ti nedaří přestat bude v tom,že nemáš k sobě positivní,zdravý vztah.Nemáš se ráda,nevážíš si sama sebe,stydíš se za sebe.Vlečeš clou tu alkoholickou můru stále za sebou a to tě stahuje k pití.Trpíš,chtěla bys přestat kvůli dětem.Ono to tak nejde především ty jsi nemocná-ty trpíš alkoholismem-ty potřebuješ změnit myšlení a chtít nepít právě jen kvůli sobě.Dělat to jen pro sebe.Postavit se tím na vlastní nohy!Rozumíš mi?

Jani děkuju za Tvůj názor,já se na to ještě nikdy nepodívala tak,jak píšeš...Je to tak,do AA budu chodit nadále,manžel mě ujistil,že to opravdu nevyřeší jedna návštěva.V manželovi mám nyní obrovskou podporu,což moje maminka neměla.Děkuju Ti ještě jednou,budu bojovat!

Vidíš a to a mnohem víc Ti nabízí Anonymní alkholici.Proto se jich opravdu drž.Navíc tě pravidelné setkání s nimi naučí zodpovědnosti,trpělivosti,vytrvalosti a všeho,co si člověk během svého pití dokázala rozbít a zničit.Neboj,najdeš tam přátele o které se můžeš opřít,najdeš tam pochopení a účast i beze slov,najdeš tam ztracenou sílu.

Děkuju Jani,Tvoje slova mi moc pomáhají,je to tak,jak píšeš..Já se fakt nemám ráda,přesně vystihuješ-trpělivost,odpovědnost...to já absolutně nemám.Nebudu se tím užírat,to je mi fakt asi určitě k ničemu,důležité je fakt setrvat,vydržet a čekat,že to bude den ode dne lepší.

Netrap se s tím.To,co ti tady vysvětluju stejně jako jiným je i má zkušenost.I já jsem začínala stejně jako ty se snažíš.Ani já neměla nic z toho.Věř mi,pokud se nenapiješ a uděláš všechno proto,aby tomu tak bylo?Budeš na všechny své dnešní můru vzpomínat s úsměvem.Každý jeden nepití se pro tebe otevře jeden další zázrak celé střízlivosti.

Děkuju moc,jdu spát,jsem strašně unavená.Napíšu.Přeji krásné odpoledne.