Alkoholik

Pokud budu chtít stále ještě pít-tím myslím mé podvědomí?Budu nevědomky ve všem hledat něco,co mi bude vadit,něco z čeho se budu osypávat,ně+koho,kdo mi bude překážet..Až OPRAVDU BUDU HLEDAT POMOC?Jsem až tehdy schopna vnímat a přijímat zcela jinak.Toto je součást závislosti každého jednotlivce.Toto je u všech opravdu stejné,takto uvažovat,přijímat,zavrhovat a odmítat.Toto je součást nemoci zvaná závislost.

Na vlastní zkušenost jsem poznal, že dokážu nepít buď v léčebně - od roku 2009 mám 5 úspěšně ukončených (vlastntě 4)
a nebo s pomocí anonymních alkoholiků (to jsou pro mě především lidé). Už neřeším proč to tak je, ale zkusil jsem všechny dostupné možnosti a nedokázal jsem to. V tomto společenství, kdy jsem přestal řešit co je blbý a jestli Bůh je nebo ne a začal dělat to, co mi radili ti, kteří nepijí, se to zatím daří. Nic lepšího mi zatím nikdo nenabídl. Pořád mi všechni říkali,že musim přestat pít, ale nikdo mi nikdy neřekl jak to mam udělat. V AA mi odpověděli na moje otázky a nabídli mi cestu..., a těch posledních 14 měsíců nepití v AA je zázrak, určitě je to nejvíc za posledních 20 let. Nezkoumam, neřeším, jen jsem rád, že mám naději zůstat střízlivý:-).

nesouhlasim stejně!v léčebně taky nenutí věřit v boha,je
nom v sebe....

Vse je dobrovolne, nikdo te k nicemu nenuti.Neni to dogma, muzes si z toho vzit jen to, co ti pomaha. Ja abstinuji bez problemu sedmy rok i diky AA. Na druhou stranu, pokud potrebuji pomoct, tak si nemuzu diktovat jak. Bud pomoc prijmu jak je, nebo ne . Je to jen tva volba.

V léčebně máš možnost najít sílu a začít víc věřit,ale též důvěřovat.Učí tě žít podle principů,které tu byly a jsou.A fungují tak,aby ses naučila jednat a žít tak,aby jsi mohla mít ze sebe radost a nemusela se už nikdy stydět.Je to stejná cesta jako s vírou.Protože se naučíš uznávat nejen jiné pravidla,ale i jiné lidské bytosti.

Jde i o to, že s vírou najdeš pokoru, a mnohem lépe se abstinuje.

Měl jsem kdysi období, kdy jsem delší dobu abstinoval(měsíc). Měl jsem k tomu dobrý důvod, motiv. Věřil jsem si jako nikdy před tím. Má sebedůvěra překročila všechna očekávání. Byl jsem vyléčený!
Z ničehož nic, jsem se zase napil! Nerozuměl jsem tomu a dostával jsem se z toho další dva roky. Věřit si co se týká alkoholu se pro mne rovná sebevraždě.

Právě proto je důležité najít víru v něco silnějšího,než jsem já sama.V něco moudřejšího,lepšího a spravedlivého.Věřit v to nejvyšší dobro,které jsem schopna přijmout.Nemusí to být právě Bůh,může to být příroda,která je krásná,ale má svoji moc,které já nikdy nedosáhnu.Přiznat si s konečnou platností,že jsou zde věci,kterých nedosáhnu.Přiznat si svoji maličkost,přijmout se JAKO SOUČÁST VELIKÉHO CELKU.

problém nás alkoholiků je,že chcem všechno ovládat a měnit, AA se daj bud přijmout tak jak jsou a vzít v úvahu, že pomáhaj ve světě asi 3 mil. alkoholikům, a nebo je prostě nepřijmout a najít si jinou cestu k abstinenci, mam za sebou pět léčeb, dvě antabusové, individuální a skupinové psychoterapie, zkoušel jsem sport, vyhýbat se spouštěčům a stejně mi to vydrželo maximálně 4 měsíce včetně pobytu v blázince, s aa to bude 15 měsíců a ani to nebolelo, takže jestli Bůh je nebo není je mi jedno, protože ted nepiju a hlavně to neřešim, nějaká doživotní abstinence je pro mě jako alkoholika myšlenka na flašku, ale abstinovat právě dnes a nechat pití na zejtra je docela přijatelný, jsem zdravotník, znam a vykoušel jsem dostupné metody péče a fungovali jenom za mřížema, v AA to jde i venku, zatim, no a pokud se napiju, tak už ted vim, že zas přijdu do AA přiznam to a pustim se do toho znovu (pokud teda tu recidivu přežiju)

ok, díky všem za reakci, zkoušela jsem se nad tím zamyslet. máte pravdu