Alkoholik

hezký den všem a ahoj Zaro, ach jo, jak ti rozumím..

měla jsem to skoro stejně jako ty.. postupem let jsem pak už ale pila i odpoledne, někdy jsem si tu láhev koupila i přes obědovou pauzu a odpo. si ji otevřela ještě v práci a tím pádem mi nezbylo na večer, takže z toho byly dvě... nebudu se obhajovat, že jsem jinak ve všem fungovala.. ale nakonec už jsem byla schopna to víno v tom stavu opojení ještě zazdít čímkoliv a celé další dopoledne prozvracela, takže dovolené, výmluvy.. nebylo to úplně každý den, ale skoro.. když mi bylo extra zle, vydržel jsem třeba týden si nedát nic, než mi "otrnulo"..
letos 13/5 jsem měla tak extrémní kocovinu (málem jsem se vyblila až do dehydratace a neschopnosti se zvednout), dostala jsem už strach, přidalo se otékání.. tak jsem s tím ze dne na den sekla.. prostě s tím, že je KONEC.. zašla jsem sem, psala tu příspěvky, že je to vlastně snadné.. takto mi to vydrželo až do září.. úplná abstinence (jen občas vyjímečně birel na nějaké akci)... bylo mi fyzicky skvěle (žádné absťáky ani stíhy, jen pohoda čistá mysl), jenže v září sezona u nás burčáku a to mne dostalo.. z litru burčáku byl do týdne další litr vína.. v říjnu se přidalo už i pivo (cca 2-3x týdně) ale opět jsem najela do té chuti.. už nejsem tak pyšná, abych všechny poučovala, že je to vlastně strašně snadné a jde jen o rozhodnutí.. Není to snadné.. Včera dva litry vína, pak jsem našla ráno i otevřené pivo , jeho požití už si nepamatuju.. opět dovolená, blití na ulici, ztracený prospaný den.. takže já mám teprve DNES opět bod nula a den první... už vím, že se tomu musím za každou cenu vyhnout a mají pravdu všichni, kdo píší, že doma nesmí být nic a hospodě se prostě musím vyhnout obloukem stejně jako regálu s vínem ...
Jsem na sebe hrozně nasraná, nechápala jsem, proč tu tolik lidí řeší recidivy, ale už tomu rozumím.. Myslela jsem , že od toho září bude moje cesta klidně kontrolované pití - prostě jako všichni ostatní si dát občas dvě piva - ale evidentně toto moje cesta není... prostě to neumím, nejde to a cesta je nepít vůbec..
jak je to s tvým odhodláním, jak dlouho nepiješ ?

JA
Potvrzuji, prej jen stavenka....prdlajz

Lucko, jestli ses na sebe tzv. zdrave nastvala, tak u me by to zafungovalo jako zacut znovu resit nepiti. Jestli je to jen custe nasrani a zklamani, tak by to u me nelo opacny efekt. Vyzkouseno xkrat.

Ahojky, zdravím ve spolek,
tak mám za sebou mega náročný týden, 2 třídní schůzky, doktory s dětma a v práci blázinec. Jde to bez toho vína. Udělala jsem si nový rituály, čaje a kolem 21 zalézám se sluchátkama na uších a s relaxační hudbou, nebo čumím na Prostřeno. Nikdy bych nevěřila, že to jde, nezazdít den flaškou. A to uvědomění, že nepít je normální, to je teprve šok. 20 let jsem žila v tom, že je normální, to večer spláchnout, všichni kolem to tak přece dělají. Není hezčí pocit, než usínat střízlivá a budit se bez kocoura. Chtěla jsem si nechat soboty, kdy jsem si řekla, že si to víno budu dávat. Myslela jsem si, jak se nebudu moct dočkat a já se vlastně vůbec netěším. Jako bych sama sebe nutila do něčeho, co nechci. A o tom to asi je. CHTÍT žít střízlivý život.
Tenkrát mi to tu napsal myslím Michal B, když jsem si řešila " to už se nebudu moct nikdy napít". Napsal mi, budeš se moct napít, ale nebudeš chtít.

Přeju dobrou noc a Zaro, holka, pokud tu jsi, napiš, jak se vede.

Lucie napsal:
Není to snadné..

Neni . Ani trochu... vlastne to muze byt i ta nejtezsi vec na svete...

Lucie napsal:
Jsem na sebe hrozně nasraná, nechápala jsem, proč tu tolik lidí řeší recidivy, ale už tomu rozumím..

Je dobre ze to neprejdes mavnutim ruky ale zase se prilis netyrej. Ciste statisticky ta recidiva prijit musela. A myslim ze jsi to ustala dobre a co je mnohem dulezitejsi - defitivne jsi se ujistila o tom jak se veci maji. Ted uz mas jistotu v tom ze trvale kontrolovane piti u Tebe nefunguje, vis ze i jedine napiti je pro Tebe nebezpecne a vis ze pokud to chces drzet pod kontrolou tak jedina cesta je absolutni abstinence. On o tom muze clovek tisickrat cist nebo poslouchat ale asi je fakt nejlepsi kdyz si to vyzkousi sam a na vlastni kuzi (byt to neni prijemny) .

Jsi o neco moudrejsi, o neco silnejsi a nezbyva nez bojovat dal. Drz se !

Gennosuke, díky moc, je vidět, že tu lidi prostě velmi dobře vědí, o čem píší..

No, dnes je mi rozhodně líp, říkám si, že když to šlo 4měsíce, tak to prostě půjde zas a už bez experimentů tehdy jsem se tu vehementně zastávala Birela - že ten nic nedělá ale teď si myslím, že dělá.. prostě ani Birel, ani burčák ani jiná podobná šidítka...

hezký pracovní den

MichalB napsal:
Lucko, jestli ses na sebe tzv. zdrave nastvala, tak u me by to zafungovalo jako zacut znovu resit nepiti. Jestli je to jen custe nasrani a zklamani, tak by to u me nelo opacny efekt. Vyzkouseno xkrat.

Michale, díky, spíš to první spojeno s poznáním a prozřením, že žádné "normální, běžné, kontrolované" pití u mne prostě nejde...
Už ani neřeším, proč to někdo klidně zvládne a někdo ne.. holt já mám ty své svině receptory "nenažraný" a chytnou se každé kapky "svině klouzavý"

Karolíno,
Je to tak. I ten těžký týden se dá prostě prodychat. Já jsem na to taky prisla, když jsem problémy zapijela, byly dokonce větší. Člověk zalil problém panákem či flaškou vina a on ještě narostl.
Teď, i když je furt něco, ať už problémy s pubertalni dcerou nebo jine obtíže, tak s tou čistou hlavou člověk prostě přemýšlí racionalne. A alespoň ja teda reaguju klidněji a ne nechávám se vtahnout do sporů atd ..

Ahoj všichni, jsem na tom v určitém směru jako zakladatelka Zara. Žiji normální život, dokonce i dost sportuji, ale jsem přeborník v tazích. Uvědomuju si, že sama už to prostě nezvládnu, nedokážu se ovládat. Poslední dva dny hledám na netu, jaký by mohl být můj první krok, ale pořád nevím, jak začít. Jít na nějaké hromadné AA mě děsí. I normálně se straním takých kolektivních akcí a přijít tam sama a mluvt před cizími lidmi o věcech, které jsme nikdy nikomu neřekla, to si neumím představit. Potřebovala bych nějakého bývalého alkoholika či terapeuta, který by mě nakopnul a ukázal směr, kudy se vydat. Jenže co jsem se informovala, u doktorů je čekací doba docela dlouhá a mezitím se dostanu z depky a určitě si zase budu říkat, jak to tentokrát zvládnu. Myslím, že detox atd. nepotřebuji, spíš pomoct k tomu, jak navždy abstinovat. Protože jak začnu pít, je to totální průser A pochopitelně mám práci, která tomu bohužel nahrává. Čímž se nechci nijak omlouvat ani vymlouvat na to, že se chovám jako debil. Poradíte prosím někdo, kdo podobnou věc zažil? Díky.