Alkoholik

Tak nevim "Miší", jak to dopadne, ale dík za sondu do tý skupinový terapie, mě by tam vadily ty přímý reakce.. Ale přínos trochu chápu.

Muzes rict, ze nechces, aby na tve veci, se kterymi prichazis nikdo nereagoval a nebo aby reagovali jen terapeuti. Staci si rict

Ahoj, už čtu toto fórum delší dobu a rozhodla jsem se taky napsat. V životě už jsem úplně v koncích a nevím kudy kam. V podstatě od dětství mám psychické problémy, od puberty deprese a úzkosti. Může za to asi i to dětství (otec despota). Teď vše vyvrcholilo rozchodem s přítelem. Může za to zejména chlast. Vždy jsem pila rizikově, ale s ním jsem se rozpila úplně, tzn. 2-3 do týdne flaška nebo dvě vína. A v opilosti pak hádky. On je strašný cholerik, pil méně než já, ale kompenzuje si to asi každodenním kouřením trávy. Svěřil se, že chodil kvůli svým výbuchům vzteku pod vlivem k psycholožce a pak rok nepil. Teď si dá třeba jedno, dvě pivka za den, někdy nic a víc se napije o víkendu. Byli jsme spolu sedm měsíců, ale hned od začátku jsem s ním začala bydlet. Jde o to, že když pijeme, tak stačí říct nějakou blbost a on se rozpálí do běla. Tvrdí ale, že když piju, takže jsem taky taková. Sice jsem asi párkrát taky byla dost nepříjemná nebo zlá, ale takové záchvaty nemám, to vím (třeba od kamarádek). Asi mě podvědomě štvalo, že on byl několik měsíců bez práce, já jsem ho živila a on nic neřešil. To mi taky přiznal, že to tak bylo. Tak jsem mu to v opilosti vmetla do tváře. Včera jsem to zase psychicky nevydržela, opila jsem se a přemýšlela nad tím, že bych nejradši skočila pod vlak. Pak jsme si něco napsali (já jsem mu napsala) a on že můžu dneska přijet a můžeme si promluvit. Jenže vůbec nevím, jestli tam jet a jestli to má takhle smysl. Štve mě, že on je jinak skvělý člověk, ale strašný cholerik a ve vzteku pak řekne cokoliv. Když nad tím tak přemýšlím, tak hlavní problém kdy nevydržím nepít jsou ty chvíle, kdy jsem psychicky rozhozená a mám pocit, že si tu hlavu musím úplně vymýt, abych tu bolest necítila. Že jí nedokážu unést (tím teď nemyslím jen ten rozchod). Vůbec nevím, co mám se svým životem dělat. Mám problematické vztahy v rodině a moc kamarádek taky nemám. Pracuju teď v Praze a tady nemám vůbec nikoho. A vlastně ani nevím jak trávit volný čas. Trávila jsem ho vždy s nějakým přítelem nebo občas na kafi nebo na víně s kamarádkou. Už mě nebaví vůbec nic a nevím jaký mý život smysl. Říkám si, že zkusím přestat pít úplně, ale nevím, jestli to zvládnu, když jsem psychicky zase úplně na dně.

A co se objednat k nejakemu terapeutovi, terapeutce?
Jenom prestat pit nemuze logicky stacit. To problem nevyresi, jen zastavi prohloubeni pripadne pridelani si dalsich. Ja chodim hrat badminton, plavat, obcas kino, divadlo, obcas jdu treba 10km pesky z prace domu. Se klidne k nejake cinnosti pridej, chces-li. Ted jsem nasel skolu, na kterou ve svych 38 letech podam prihlasku (je na 3 roky) a tesim se na to. Jasne ze ne vzdy to je skvele a bajecne, ale je to obycejny zivot bez chlastu a da se s tim normalne fungovat

Ahoj po delší době. Zaro, taky to mám přes kopírák. Přes den žádné pití, jen to těšení na večer, až všichni půjdou spát a já si dám to vínko. Někdy koncem srpna jsem asi na 3 týdny přestala a šlo to snadno. Večer čajíčky a brzy spát. Pak jsem si povolila víkendové víno, šlo to asi měsíc a pak už přibyl pondělek a středa no a už v tom jedu zase každý den. A taky si vždy ráno říkám, že dnes do toho krámu určitě nepůjdu, ale jak se blíží večer, najednou je potřeba rychle zajít pro něco důležitýho a flaška je mimo jiné v košíku. V tom srpnu bylo pro mně těžký překonat ten první den. Vím to a přesto se nedokážu zase rozhoupat. Tak si jdu číst příspěvky co tu přibyly, za ten měsíc. Držím Ti palce a všichni ostatní se držte

Karolína napsal:
Ahoj po delší době. Zaro, taky to mám přes kopírák. Přes den žádné pití, jen to těšení na večer, až všichni půjdou spát a já si dám to vínko. Někdy koncem srpna jsem asi na 3 týdny přestala a šlo to snadno. Večer čajíčky a brzy spát. Pak jsem si povolila víkendové víno, šlo to asi měsíc a pak už přibyl pondělek a středa no a už v tom jedu zase každý den. A taky si vždy ráno říkám, že dnes do toho krámu určitě nepůjdu, ale jak se blíží večer, najednou je potřeba rychle zajít pro něco důležitýho a flaška je mimo jiné v košíku. V tom srpnu bylo pro mně těžký překonat ten první den. Vím to a přesto se nedokážu zase rozhoupat. Tak si jdu číst příspěvky co tu přibyly, za ten měsíc. Držím Ti palce a všichni ostatní se držte

Karolínko,

přesně tak to mám já. Pokusy přestat pít už byly, třeba jsem to chvíli vydržela, ale pak mě pozvala kámoška na návštěvu (a že jich kolem sebe takových mám), otevřela vínko a zase se to rozjelo. Když doma nic nebylo, byl důvod zajít do obchodu a šup, lahev do košíku. Nebo venčit psa a při té příležitosti se stavit ve vinotéce... Je to děs, každé ráno vstávám s tím, že dnes už ne, přes den pohoda, blíží se večer a já vím, že si zase na noc něco koupím. Problém je i ten, že mám kolem sebe spousty přátel, co pijí, i s tím je těžké bojovat. Když přijdu na návštěvu a řeknu, že nechci pít, padnou na mě jejich pohledy s otázkou, jestli nejsem blbá a přeci nebudu kazit partu. Než se naději, sklinka je nalitá a je rozhodnuto...

Pres den nic .. a co ve dnech volna, treba vikendy. To vas nemate nutkani si dat treba k obedu, po obede a chut prijde az vecer?

> blíží se večer a já vím, že si zase na noc něco koupím

Takze vlastne chces pit i na dale, jen se bojis pripadnych nasledku. Nebyt nasledku, pijes v pohode dal?

Lucakra napsal:
Včera jsem to zase psychicky nevydržela, opila jsem se a přemýšlela nad tím, že bych nejradši skočila pod vlak.

Lucakro,

děkuji za Tvůj příspěvěk. Být Tebou, vyhledala bych pomoc a zkusila bych přesvědčit i přítele, ať zajde s Tebou. Váš vztah asi není v pořádku a když se k tomu přidá alkohol, emoce se násobí a pak někdy člověk řekne něco, co tak ani nemyslel a tomu druhému může ublížit. Jako partneři byste se měli podporovat a ne si ubližovat, takový vztah pak nemá smysl. A než být ve vztahu, kde mi někdo ubližuje, to raději budu sama... Neboj se toho a nepřemýšlej nad tím, co bude nebo nebude, ale snaž se udělat něco s tím, co je nyní. Žij okamžikem a zažeň ty škaredé chmury. Život máme jen jeden...

Držím

MichalB napsal:

Jestli sis koupila lahev alkoholu, tak si nemohla byt rozhodnut si ji nekoupit. PRoste si ji chtela, tak sis ji koupila, nelakuj nas

Ad regresni terapie: jedna nemuze nikdy stacit. Zadna jedna terapie nestaci. Terapie je na mesice, roky .. nebud blazen

Miši,

nemám potřebu nikoho lakovat, kdyby tomu tak bylo, tak bych napsala, že jsem to vydržela a láhev si nekoupila, což se bohužel nestalo.

Zavolaly kámošky a to byl pro mě impulz, zajdu do vinotéky a když už tam budu, tak si něco koupím... A věř, že by to byla pro mě malá výhra, kdybych koupila jen kámoškám a sobě ne ...

Regresní terapie - byla jsem jen jednou, protože mě to neoslovilo a už jsem neměla potřebu jít znovu. Možná špatná volba terapeutky, možná jsem nebyla připravená, těžko říci.

Nechci však sedět v koutě a čekat, že se samo něco stane, protože bych se v tom koutě dříve upila, ne hned, ale časem....

Tož, keď sú kamošky dôležitejšie ako triezvosť, nech sa páči.