Alkoholik

Dobrý den,nevím co dělat,můj manžel se odhodlal k léčbě až ve chvíli,kdy jsem požádala o rozvod,téměř rok spolu nežijeme,několikaleté pití náš vztah zcela zničilo,leta jsem usilovala o to,aby problém řešil léčbou,ale on prostě nic řešit nepotřeboval..Ted když jsem podala žádost o rozvod má nastoupit do léčebny..nevím co ted,nechci žádost stáhnout,jednak si myslím,že by se vše časem vrátilo do starých kolejí a také jsem zjistila,že mi vyhovuje spolehnout se jen sama na sebe....problém je v tom,že na druhou stanu bych si přála,aby to nevzdal,už kvůli dceři a hlavně kvůli němu samotnému...jak mu mám pomoci,když s ním už nechci být?Pochopí,že mu chci pomoct i když budu trvat na rozvodu?..Pochopí to vůbec někdo?

Nedělejte si hlavu.Už spolu nežijete, je to jeho rozhodnutí, jen ho v léčbě podpořte,třeba jde na léčení kvůli sobě, ne kvůli Vám, třeba mu to pomůže, třeba se k němu vrátíte, -něco hezkého jste spolu snad prožili, třeba.....hlavně ať nastoupí, uvidíte, jak se bude chovat v léčení a i po.

Hodně manželů se odhodlalo něco konečně začít dělat se svým pitím až ve chvíli,když jim došlo že to druhá strana myslí vážně.Že už se nejedná o plané prosby,naléhání či vyhrožování.Vy jste podnikla rozhodnutí a na jeho základě se konečně rozhodl i on.Vy to dotáhněte s rozvodem do konce.On musí učinit totéž.to znamená nikoliv jen nástup do léčebny,ale dokončit celou léčbu a především to nejtěžší co ho čeká?Vydržet abstinovat!Podpořte ho v tom.Ale opatrná buďte v tom,aby jste mu nic neslibovala.Alkoholici jsou koumáci a jen z maličkého náznaku je schopen udělat pro sebe slib.Je dobře víte,že už víte jak chcete,či nechcete žít a že jste našla sílu k rozhodnutí.Držím vám palce.

Děkuju za podporu.Jsem rozhodnutá,rozvod dotáhnu do konce,nic neslibuju,snažím se aby se léčil jen kvůli sobě,zrovna včera jsme o tom znova mluvili,snažil se ze mě vymámit slib,že to zkusíme znovu...byla jsem tvrdá a řekla,že na rozvodu trvám a že mu bude trvat dlouho,než mu začnu zase věřit,já nechci slyšet sliby od něho a on at nečeká žádný ode mne...Ted jenom čekám,jestli zítra nastoupí,musí nastoupit střízlivý,no uvidíme,odvezu ho,to jediný jsem mu slíbila...

Správně.Záleží jen na něm, co bude.

Moudrá slova od rozumné ženy.Nevzdávejte nic z toho pro co jste se rozhodla.Musíte dokončit do konce.On si to musí uvědomit,že problémy se řeší,dotahují.A nepije se na ně.Jinak by nedokončil,ani nebyl schopen dotáhnout sám vůbec nic.Bud´te mu příkladem.Je to důležité pro vás oba!Hodně štěstí.

Já to chápu. Sám jsem rozvedený a až mě moje bejvalka opustila, až pak jsem začal řešit svoje pití.
Skončil jsem v léčebně a mimo jiné jsem tam získal kamaráda. On po léčbě zase začal pít, jeho manželka mi často volala a já tam chodil jakoby uklidňovat situaci. Jednou se mě zeptala: Co mám dělat, mám se rozvést? Mám je oba stejně rád a ze mě tehdy vypadlo Rozveď se. No a ona opravdu podala tu žádost, on zuřil, ale....Stalo se pár věcí a je to myslím již pět let, jsou rozvedeni, ale žijí spolu, mají se fajň a on celou tu dobu nepije.
To jsou moje zkušenosti, chodím do AA, tam jsem se dozvěděl, že každý by měl žít svůj život. A má bejvalka tehdy žila můj život. Pořád mě zachraňovala, pořád řešila mě a zapomínala žít svůj život. Dnes jsme opravdu obrovští přátelé, každý již žijeme své životy a je to myslím tak dobře, a vím, že když potřebuje pomoci, pomohu a naopak.
O tom se ostatně hodně hovoří na skupinách AL ANON, pro mě jako alkoholika je celkem drsný poslouchat manželky a rodiče alkoholiků, ale jsem za to zároveň vděčný. Učím se díky tomu žít svůj život. Takže to chápu Michal alkoholik

Přesně tak funguje spoluzávislost.Je založena na strachu o druhého ale též strach a obavy že druhý nedokáže,neumí,nepostará se.Nedá to vyrůst nikomu a navíc ubíjí ale dokáže zabít.Všichni máme dánu schopnost regenertace,stejně jako pud sebezáchovy.Čím víc se pomáhá,tím mín´funguje pud sebezáchovy až docela zanikne.TÍM SE ZMAŘÍ LIDSKÝ ŽIVOT.

Díky,vaše příspěvky mě dodávají sílu necítit se vinna za vzniklou situaci...Měla jsem tendenci obvinovat se...Ted mám strach,jestli už není pozdě,jestli to zvládne...každý den mi volá,v telefonu působí hodně oddaně a smutně,říká,že neví jestli tam vydrží...je mi ho líto,to nepopírám,ale pro něho je to jediná možnost,jak si zachovat trochu důstojnosti a neskončit na ulici...

Nelituj ho, proč?Má co jíst, nocleh v teple, a že musí poslouchat mu jistě neuškodí.Sice je dobré ho podpořit, ale dělá si to nejvíc pro sebe, pak až pro Tebe, ostatní.