Alkoholik

Hezký den!
Chci se zeptat na Váš názor, zkušenosti. Mám tchyni, která má problémy s alkoholem již dobrých 20 let. Na léčení byla cca 6 krát. Nyní abstinuje rok. Docela na mě tlačí a chce půjčovat děti na hlídání... Tuším, že je to velice individuální, ale myslíte si, že jí můžu věřit??? Moc mě to trápí. Děkuji za každý Váš názor! Jůlie

Jestliže rok nepije, proč bys jí děti nepůjčila.Zaslouží si důvěru, obdiv,lásku.

Julie.Jsem alkoholička ,také už sama babičkou.Vím,jaké zklamání prožívaly moje děti,ale i snacha,když jsem do toho spadla po více jak devíti letech opět.Vím s jakým strachem,bezmocí a zlobou se potýkaly mé děti.Má snacha mi svěří vnuka pod dozorem.Nezlobím se na ni ani nemůžu.Upadla bych do sebelítosti a začala pít opět.Zaujalo mne spíš slovo,které jsi použila NÁROKUJE SI.Myslím si,že byste si měli všichni o tom otevřeně promluvit,o celém problému jejího pití,tak jak jste jej prožívali společně s manželem,ale i každý za sebe aby toto mohla tvá tchyně pochopit a přijmout.Žádný z alkoholiků ani po deseti letech nemohou klást nároky za to,že nepijí,že už mají nějaké právo!Je to každého vnitřní záležitost jak se umí vypořádat se zklamáním,bolestí,selháním či skromností za to,že se mi dostalo odpuštění,z toho ovšem nesmím v žádném případě začít klást žádné nároky,naopak se musím učit tomu abych na základě toho mohla být v každé chvíli svého života š´tastná s tím,že se mi odpuštění dostalo.To značí naučit se být vděčná!Myslím,že by toto tchýně měla pochopit a naučit se to.

Tchyně se cítí natolik dobře, že by chtěla s vnoučaty být.Proč ne?I ty děcka mají právo na babičku, a jestliže tchyně selhala,a nyní se rok snaží, nepije, proč jí pořád nevěřit, odsuzovat.Zaslouží si podporu, trochu lásky.Znám to, mám 5 vnoučat, užívám si jich, a vážím si toho, že nepiji a mohu si s nimi blbnout, smát se, učit je, předávat zkušenosti.

Libo,on tu je trošičku rozdíl.Ty na sobě po celou dobu poctivě pracuješ.Učíš se s tím žít,tak aby ses stala přínosem.Poučila ses.Vyrovnala jsi se s tím,nakolik jsi sama ublížovala.Jsi si toho vědoma.Nekladeš nároky ani podmínky,protože už víš,že je to zcestné(pro alkoholika,který na sobě nepracuje opět veliké zklamání a pádný důvod k pití)Ty už víš,že se ti jedná o život,už sis to přiznala.Bojím se o to,že ta paní bohužel ne.V léčebnách se připravuje na to,že ne všichni můžou odpusrit a zapomenout,že musím počítat s trestající tendencí u svých dětí,ale i partnerů,které vycházejí z jejich nezhojených ran,které jsem jim svým pitím a způsobem života s pitím souvisejícím způsobila.UČÍ SE PŘIPRAVOVAT NA TO,ŽE NE VŽDYCKY SE VŠECHNO PODAŘÍ TAK JAK CHTĚJÍ,JAK SI PŘEJÍ.Všechno mi napovídá,že ta paní si ještě nepřiznala to,jak moc ublížila a nenaučila se počítat s následky svého jednání,a už vůbec ne s tím,že je nebude schopna unést.Otevřít všechno proto,aby pochopila ona i její syn a snacha.Otevřít proto,aby se mohlo urovnat všechno tak jak je to správné pro všechny.Otevřít proto,aby se jí mohly otevřít oči dřív než by začala pít opět.Přestala pít ale nezměnila své myšlení.Což je předpoklad úspěchu.

Nikdo se na mne prosím nezlobte, ale nevidím slovo nárokovat?
Jen že si chce půjčit vnoučata, nemůžu si pomoct, ale nemělo by se člověku co už tedy abstinuje rok, dopřát trošku důvěry. Není to o tom že ho to dokáže posílit a posunout tím dobrým směrem.
Sama Julie píše že je to individuální, nikdo nevíme jak to tam je, ale můžou najít kompromis a jít třeba napoprvé spolu, nebo nějaké řešení. Ale nepůjčit babičce děti když se rok snaží. Nevim no...

Jde jen o návštěvu vnoučat u babičky, možná na pár hodin, nedělala bych z toho vědu, babička se jistě bude snažit nezklamat.Nemůže být trestána pořád za to, že je nemocná.Právě tato nedůvěra jí může ublížit, nahnat jí opět k chlastu, protože snaha přestat pít jí bude připadat zbytečná.Nejde vše hned zapomenout, odpustit, ale také nejde pořád odsuzovat, nevěřit.

Taky mi to přijde divný..přeci jen když nepije, proč ne.Nikdo neni svatej a každý dělá chyby

Ono se jedná o to,jakým způsobem na to jde.Jak to snacha prožívá.Je správné si něco vynucovat i když to v druhém budí nedůvěru a strach?Můžu si užít s dítětem,když budu vědět,že jeho matka či rodiče úpí strachem?Není to stejně sobecké jako vlastní pití?Není to stejně bezohledné jako vlastní pití?Myslím si,že právě v takovýchto případech by se měl odkrýt stůl a všechno si vyříkat,případně odpustit,pokud to půjde.Tělo není tak zranitelné a citlivé,jako lidská duše ta trpí nejvíc.stejně jako následky si může nést celý život naším mlčením.

Docela na mne tlačí znamená jinak klade si určité nároky aspon´prozatím.