Alkoholik

Starám se doma o dceru, která skoro dva roky pila. Začala pít, když ji řekli, že nemůže mít svoje děti. Bydlela v té době s manželem a tchyní. Nevšimla jsem si toho. Při návštěvě se chovala normálně, jen mi bylo divné, že stále říká, že jí po operaci není dobře, že nemůže do práce. Pak už to vyvrcholilo její agresivitaou a napadáním tchýně. Na léčení jít nechce, že prý to zvládne sama. Přestěhovala se ke mně, ale nevím si rady, nevím kde dělám chybu. Hlídám ji aby si nic nekoupila, nemá u sebe peníze. Přesto využije každou malou příležitost, aby si něco koupila. Připadám si jako četník, někomu kontrolovat kabelku atd. Je nepořádná, lítostivá, často se válí jen v posteli. Jsem zoufalá. Je jí 38 let, ještě by si mohla dát život do pořádku a adoptovat dítě. Neporadí někdo, má někdo lepší zkušenosti co dělat, jak jí z toho dostat. Díky moc

Terezko,
příčinou neúspěchu jakékoliv reakce ke změně Vaší dcery je to první slovo, které jste napsala. Jsou to věci, které si myslí skoro každý, že pomůžou ( když nám na někom hodně záleží a trápíme se, že si ničí život), ale tak to nefunguje a už vůbec ne u člověka, kterému je 38 let. Můj syn měl necelých 18 a musela jsem z pozice starání se, přejít k účinnějším postojům - spíše motivujícím, aby syn vstoupil do kola změny. Už sama poznáváte, že tudy asi cesta nevede. Chtělo by to zajít k lidem, kteří se touto profesí zabývají. Jsou i zařízení pro rodiče i blízké osoby takto nemocných lidí. Někde fungují i anonimní skupinky, kde uvidíte, že nejste v tak vyčerpávajících a někdy zoufalých situacích sama a dozvíte se mnoho užitečných informací, jak a kdy se postavit k různým situacím.
Přeju hodně úspěchů.

Ještě jsem Vám chtěla Terezko napsat, budete-li potřebovat a chtět, tak se zase ozvěte.

Jsem tu ještě do třetice, možná Vás Teresko zaskočila moje odpověď, ale veřte, že takhle byste mohla onemocnět i vy a sice psychicky. Takhle se to nedá dlouho utáhnout.
pokuste se dceři říct, že jí máte ráda, že jí chcete pomoct, ale musí i ona něco pro to udělat, že jste se až do teď pokusila o něco co nepomáhá a tedy, že začnete znova. Navrhněte jí aby se šla poradit do ambulantní poradny AT a vy, že jí také ráda pomůžete. Podporovat, že ji už dále ale nebudete. Když si s ní takto promluvíte držte se toho a stále se k tomuto rozhodnutí vracejte. Vaše dcera vytasí všechny možné zbraně, které závislý člověk používá, ale Vy se nedejte s tím , že je to jediná cesta v před. Bylo by ale nasnadě zajít do míst, jak už jsem Vám psala. A do fóra choďte také a pište o všem co potřebujete a cítíte, nebojte se toho, taky jsem se neměla komu svěřit ( s manželem nebyla řeč, maminka byla ležící a mojí dobří známí nemohli tuto komplikovanou situaci asi pochopit a taky jsem se za to styděla).
Přeju hodně úspěchů, Květa

připojuji se ke Květě,takhle to opravdu nejde do nekonečna a navíc vás to vysává a na koho se pak vaše dcera obrátí pokud vy nebudete moct?A bude schopná ona?Dostanou jí z toho odborníci ne vaše tolerance.

Děkuji moc za příspěvky k mé prosbě o radu. Je mi jasné, že musím začít něco dělat, že tolerovat alkohol a živit tak velké díě není dobrá věc. Zkusím zde vyhledat nějaké odborníky, kteří mi řeknou co dělat. Kdysi jsem sice měla jiný problém, starala jsem se o nemocnou, později nemohoucí matku. Kdo to nezažil, neví co to je. Též mne z toho psychického problému dostali odborníci. Asi to jinak nejde. Díky za přátelské rady.

Mám radost paní Terezko, že jste se na problém podívala tak jak píšete. Moc přeju, abyste dala Vaší dceři šanci řešit svou nelehkou situaci jiným způsobem než-li tím, co ji táhne ještě vice ke dnu. Máte za sebou první rozhodující krok. Neotálejte tedy s dalším a taky nezapomínejte na věci z kterých jste se dokázala těšit před tím, než jste zjistila v čem Vaše dcera ,,lítá´´.
Zase se ozvěte.

AHOJ JAK SE DAŘÍ?

Dobrý večer, trápí mě, nebo spíš mám problém s alkoholem. Vydržím celé měsíce (konkrétně 2 nebo max.3) nepít, ani na oslavách nebo jýných příležitostech. Ale pak si koupím víno nebo pivo, někam si doslova tajně zalezu a nemohu přestat. Dopadlo to tak, že si platím navíc podnájem, abych měla při této příležitosti kam jít. Mám velice dobré zaměstnáni, jinak krásný vztah a opravdu moc hodné rodiče. Dalo by se i říci, že si tou odpornou hrůzou kompenzuji tolik štěstí, které si ani nezasloužím. Vím, že tímto jednáním mohu velice snadno přijít o všechno. Došla jsem k závěru, že si asi sama nepomohu. Mohu požádat o Váš názor zda jsem alkoholička a co v případě kladné odpovědi dál? Děkuji. Pavlína

Ahoj Pavlino, jsem na tom naprosto stejně. víš, holka, přiznejme si, že jsme alkoholici, ale nechce se nám to přiznat. pořád si říkáme, co když nejsme, příště to vyjde, dám si pozor, ale to říkáme několik dní a týdnů, až vše odezní. Pak je jen otázka času, že si dáme vínko, jednou to yjde, podruhé už ne. Pak to neumíme zastavit, je to tak? Za mne - já tuším a už vím předem, že dnes to bouchne a přestože v sobě cítím riziko, neodpustím si víno, pak se propíchnu a držím 1-2 dny. Pojďme se povzbuzovat, at nám to vydrží. Měli bychom na léčbu, ale pořád to odkládáme. Napiš, zda to tak máš a můžeme si psát a sdělovat své prožitky. Pepino