Alkoholik

Ahoj, po velkém zamyšlení a prostudování těchto stránek a fóra jsem se rozhodl jít léčit, bohužel je místo až za 4 týdny. Byl jsem u své obvodní a přihlášený už jsem... piju asi 6 let, ale poslední dva roky hodně intenzivně, dalo by se říct i denně. mám malou dcerku a partnerku a poté co jsem se dozvěděl, že odchází, to se mnou šlo ještě více z kopce. Mám pocit, že se asi uchlastám...je mi fakt hodně zle a potřebuju se z toho dostat, už kvůli dceři a sobě...bohužel vím, že na léčení nastoupím až za 4 týdny. Vím, že to sám nezvládnu, pokusím se udržet v použitelném stavu, bude to ale hodně těžké...tyto stránky, kde jsem si uvědomil, že mám problém, mi dali sílu s tím něco konečně udělat.

Járo, je mně líto, že musíš čekat.Jdi na nejbližší AA, čti tady, zavolej mně,zkus na ten měsíc antabus.........hlavně se drž.

Járo,já jsem čekala 2 měsíce,prostě bylo zrovna plno.A dokázala jsem už ty 2 měsíce abstinovat.U mě byl počátek té cesty k "uzdravení" už ten okamžik, kdy jsem se rozhodla jít.Ale jak ti radí dobře Líba,něco z toho určitě zkus.Někteří lidi,šli do léčebny ,kam se nechali zavřít,aby se už nenapili,ale všude to je jinak.

Paní Libo, můžete mi na Vás dát kontakt nebo kde jej můžu zjistit, děkuji. email na mě je Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Ahoj Jardo, jsi v opravdu těžké situaci a já ti strašně moc držím plečky, abys to zvládnul - nejen ty poslední týdny do léčby, ale i léčbu jako takovou. Pokud vydržíš a nastoupíš, tak jsi opravdu frajer!
Já jsem tu asi potřetí a teprve teď jsem se odvážila zaregistrovat a Ty jsi můj první příspěvek
A možná i vím, jak se cítíš, protože - pro někoho hloupý a jednoduchý úkon, se někam zaregistrovat - mě stál opravdu hodně. Není jednoduché si přiznat opravdový problém. A ty jsi to udělal a navíc jsi se nejen rozhodl, ale už sis i zařídil léčb. A to je u mě opravdu výraz pro ´postavit se k tomu jako chlap´. Kéž bych jednou tu sílu našla taky.
Děkuji Ti za příklad
Elena

Eleno a co ti nejvíc brání,udělat to co obdivuješ u Jardy ? Jsem teď trochu v takovém rozpoložení,protože se mi podařilo najít dobrou práci,hodně se k ní učím,baví mě to,ale především si uvědomuju, že kdybych ten krok neudělala,tak jsem mohla být mrtvá nebo někde na ulici,co já vím, ale hlavně bez toho co teď mám.Tím vůbec nemyslím práci,tak to beru jako takový bonus,ale hlavně jsem zase fungující mámou,člověkem,který se umí radovat ze života a překonat i to zlé.Zkus to,stojí to za to.

Tak jak se Jardo držíte ??

Co mi brání, Anno?
Brání mi můj ´kladný vztah´ k alkoholu.
Brání mi v tom představa, že už se nikdy nebudu moci napít svého oblíbeného šampusku a bílého vínka.
Brání mi to, že jsem se ještě nedostala na pomyslné dno. Ještě jsem (s drobnými výkyvy)schopná fungovat normálně, pracovat - a práci mám opravdu dobrou. Kromě mé rodiny - a teď myslím vlastně jen svého partnera který mě při občasných úletech kryje a podrží - o mém pití nikdo nemá ani páru.
Brání mi v tom to přiznání přede všemi, ten odchod do léčebny a pak doživotní abstinence.
Brání mi v tom má rodinná situace, kdy mám malého synka a nemám nikoho, kdo by mě v ten čas zastoupil.
Brání mi v tom víra v sebe sama, že to nakonec zvládnu bez cizí pomoci.

Eleno, tvůj kladný vztah k alkoholu, jak píšeš není ale o chuti šampusku a vína. Ty piješ pro účinek, protože člověk, který si alkohol vychutnává jen kvůli jeho chuti se neopíjí.Ano, někdy naprosto vyjímečně to může "přehnat", ale to je opravdu vyjímečně. Víš tady na tomto fóru a jinde slyším pořád to samé, nejsem ještě na dně. A to ti nestačí příběhy, které tady čteš.Víš kolik lidí mělo dobrou práci a stejně pili, kolik lidí včetně mě mělo děti a pili.Mášmalého syna a věřím, že jsi v situaci,kdy si nedovedeš představit, že by tě někdo zastoupil, ale pokud budeš pít dál a budeš se pomalu dostávat na to tvé dno, tak ti bude tak trochu jedno, co s ním je. Jestli už nemáš v hlavě tu pomyslnou stopku, kdy víš kdy přestat, tak počítej s tím, že už ji nikdy mít nebudeš.Já jsem se taky pořád oháněla dětmi, že co by beze mě dělaly a jak by to zvládly,ale poněkud mi nedocházelo, kolikrát to byly nuceny zvládnout, když jsem byla "mimo".S litrem vína v hlavě jsem možná tak nějak zvládla večeři, ale už těžko si s nimi jen tak sednout a hrát,povídat. A taky o mém pití prakticky nikdo nevěděl.Je pořád jaksi zažité, že pravý alkoholik, je ten co se válí na ulici s krabicí vína.Popravdě řečeno, ti už do léčebny ani nechodí.Dobře nechceš volit hned léčebnu, jsou ale i jiné možnosti. Ambulantní léčba na AT,anononymní alkoholici.Ale nejdřív si srovnej v hlavě priority, chuť šampusku nebo pohodový život bez alkoholu. Teda pohodový, problémy jsou a budou, ale chlastem se fakt nevyřeší.Kdyby je na dvě věci, ale kdybych řešila svůj problém alkoholem hned, když jsem začala pít jen pro ten účinek, i když jsem stále něco mlela o chuti, tak jsem si mohla ušetřit všechny ty průšvihy a hlavně jsem se připravila o čas být především s dětmi.Ale co si nepřestanu vyčítat je, že jsem to všechno musely zažít.

Ahoj Elen,
snad je mi to i líto,ale Anna má ve všem pravdu.V ničem ti nezalhala ani na chviličku.Ten chlast je vážně prevít,který tě dostane tam kde by si to nikdy nečekala.Nečekej na to dno,nikdy nevíš jak bude vypadat a jak se s ním popereš ty a tvý nejbližší...
Měj rááda sebe a své nejbližší.
Držím palce.