Alkoholik

Zdravím všechny. 3 roky jsem se držela, na alkohol ani nepomyslela. Pak přišly opět deprese a začala jsem opět pít. Je to stejné jako tenkrát. Deprese jsem dostala, protože se mě nedařilo v životě, jak pracovně, tak osobně. A ted mám opět takové období a úplně mě to dostalo. A klasika, napřed jsem pila, abych deprese zaspala v domnění, že až se probudím, vše bude lepší. Asi ten největší nesmysl. Práci jsem měla náročnou jak psychicky, tak fyzicky, tak jsem myšlenkami taky chtěla utéct a zase sáhla po láhvi.
Minule jsem si uvědomila, kde je problém, vyřadila jsem špatné lidi z mého života, našla si jinou práci. Vím, že to musím udělat i ted, ale mě se nechce pořád začínat a začínat a to jsem taková bojovnice. On se člověk přestane mít i rád a u toho bych asi měla začít.

Me asi pomaha si uvedomovat, zvedomovat, ze je zivot tezky a defacto boj o preziti uz od narozeni do smrti. A ze stesti jsou jen zablesky. Kdyz radost, stesti prameni z cloveka, z vnitrku tak u toho citim, ze je to TO ono Strachy pripustit k sobe a bubakum odpustit a vzit na milost

však já se k tomu dopracuju.....ted jen překonat ten prvotní absták, at funguje tělo a hlava jak má a jde se pracovat na dalším kroku