Alkoholik

Ahoj, moc děkuju za tvojí upřímnou zpověď a moc si vážím toho, že jsi mi to tak otevřeně napsal. Byla jsem před týdnem na přednášce v léčebně pro příbuzné a jak ty píšeš, dost tam mluvili o recidívách. Jak moc je právě důležité to doléčování nejlépe ve skupinách s psychoterapeutem a to minimálně po dobu 5ti let, což i mě dost zarazilo, jak dlouho. Ale asi to má svůj význam a smysl. Na druhou stranu říkala psycholožka, že kdo nezrecidivuje, nepozná a léčba s recidivovaným je prý pak lepší. No asi věc názoru. Každopádně ti moc držím pěsti, ať to zvládáš a držíš se! Neumím si dost dobře představit, jak moc těžké to pro vás abstinující je, ale moc vám všem fandím, protože život bez alkoholu je přece krásnej a problémy se dají zvládat i bez něj. Když je podpora druhého, rodiny a terapeuta, tak se abstinencí prochází líp. Díky a hodně štěstí přeju. Lenka

Kolik dát šancí???Z vlastní zkušenosti vím-že max. 1. Jak jí nevyužije-další a další jsou jen takovou spíše utěchou pro vás-co kdyby přeci jen.......co když se změní.......NE NEZMENI

Jarčo, taky to může být jinak.Ono jen přestat úplně pít není vůbec lehké, ty kecy o pevné vůli, nejsou pravdivé,je to těžké, takže sklouznutí, recidiva se může stát.Sama nevím, kolik těch šancí dávat, což asi neví nikdo.

Ahoj,
z vlastní zkušenosti vím, že kdybych dostal jen jednu šanci od svého nejbližšího okolí, nevzládl bych to. Dnes jsem střízlivý, ale těch pokusů bylo hodně. Záleží na tom jestli se člověk opravdu snaží, nebo si na to jen hraje. I to jsem kdysi dělával. V případě opravdové snahy ze strany alkoholika, bych těch šancí dal hodně, protože nic nejde ze dne na den. Záleží na situaci a síle lásky, kterou k člověku cítím. Mám zkušenosti s mou mamkou i se sebou a vím, že až vidina naprosté ztráty všeho kolem mne, mě donutila se sebou něco dělat, i mamku. Důležité bylo načasování a je to hodně ve vyšších rukou. Ten okamžik kdy se alkoholik opravdu rozhodne s tím skoncovat se nedá načasovat a záleží na spoustě okolností a na rozpoložení člověka. Nikoho bych nezavrhoval, každý má šanci. Lukáš

Dobrý večer,chtěla bych radu od všech co můžou vyřešit můj problém.Můj bratr je alkoholik.Je mu 40 let a pije vlastně skoro pořád co si pamatuji.V dubnu se mojí mamince stala nehoda a zlomila si krček.V té době co se maminka léčila se bratr málem kvůli pití utopil.V tu chvíli si asi uvědomil cenu života a pod ultimátem od celé mojí rodiny nastoupil ambulantní léčbu.Přestěhoval se blíže k mojí rodině,jelikož maminka zemřela a nechtěl tam zůstat sám,tak jsem mu to vlastně navrhla sama.Vše bylo vpořádku až do 8.12.2011 to se mi opět zhroutil svět,když jsem viděla bratra v jeho hrozném stavu.Musím říci,že půl roku bral antabus a pak lékaři řekl,že vše už zvládne sám a pro další dávku si již nešel.Měsíc tedy byl bez prášků.Před tím než se to stalo byl bratr k nepoznání dbal o sebe chodil do práce prostě normální člověk.Vše vlastně začalo,jak on tvrdí mojí nemocí,kterou jsem dostala.Nezvládl jí,jak mi říká a tak se dvakrát opil no tím také přišel o svojí novou přítelkyni se kterou byl šťastný.Ani se nedivím kdo by chtěl žít s troskou.Paní se kterou se sblížil bohužel měla za muže alkoholika a rozvedla se s ním a když viděla bratra ve svojí opilosti tak to prostě nezvládla a rozešla se s ním.Svoje pití teď svádí na mojí nemoc a rochod.Je to od něj ubohé,ale nevím jak dál řešit situaci s ním.K lékaři jít už nechce.Vyléčí se sám jak říká.Moc mi zklamal a když se blíží vánoce chtěla jsem mu dát druhou šanci a prosila,žádala,nařizovala ať se dá dohromady a vánoce stráví s mojí rodinou.Slib mu vydržel asi tři dny.Dnes je opět někde a vypil jak říká jenom tři malé piva a dva panáky.Je možno dostat se z tohoto kruhu sám a opravdu kolik šancí má takový člověk dostat?Když mu bylo v květnu nejhůř a byl na pokraji upití tak jsem věřila,že když pomůžu a to podotíkám s pomocí celé mé rodiny bude si toho vážit.Vydrželo mu to 7 měsíců a je tam kdy je.Poradí mi někdo????Několik dní stále jenom přemýšlím jak a co dělat.O tom,že bratr znovu pije moje rodina /manžel a dva synové/neví,jelikož to byla jejich první a poslední šance.Já nevím jak se zachovat a nechat ho opravdu zase spadnout na to dno????

Jani, bratrovi pomůže léčebna a potom AA.Jenže musí chtít on, přestat pít!On se musí rozhodnout.Budeš muset s ním skončit, sám se jistě nevyléčí, vidíš sama, že se vymlouvá na hlouposti, lže sám sobě......nevěř mu.Nekaž sobě i rodině Vánoce, neber ho domů, aby mu došlo, že to myslíš vážně.Je to na něm.On už ví, že střízlivost přináší něco bezvadného,viděl Tě šťastnou, když nepil, už může posoudit, co je pro něho nejlepší.

Moc děkuji za odpevěď.Zase jsem do třech hodin do rána nespala a zase a zase přemýšlala a dávala pro a proti.je to opravdu hrozná nemoc a já jí nechápu.když si vzpomenu jak byl i on sám šťastný a opravdu jiný člověk a když ho vidím teď je mi z toho opravdu smutno.teď ještě ty vánoce to je takové vše jiné.všichni u nás doma souhlesili s pomocí,ale manžel mi dal jasně najevo,že mu nevěří a já ho dokázala za sedm měsíců přesvědčit a dokonce i bratr k němu našel cestu a teď....zatím ani nic manžel neví a vánoce mojí rodině kazit nehodlám.nechápu,že si situaci neuvědomuje,ale alkoholici to tak asi mají.ale já už nemám sílu dávat pořád dokola šance a něco za něj řešit je toho tolik co neřeší až mi je z toho zle.má dvě dcery ty ho chtěy na vánoce vidět,ale nechci.aby se zase zklamaly až ho uvidí,protože nevěřím,že se vzpamatuje.kořalka mu zase zatemnila mozek.děkuji za radu a jsem vděčná za tyto stránky a vím,že nejsem jediná kdo má takové hnusné starosti a ti druzí si je ani neuvědomí.

jani, to cos popsala je smutné, ale znám to, mám maminku v tuto chvíli abstinující alkoholička, šancí dostala mnoho, a mnohokrát nás zklamala, v tuto chvíli nepije asi 3 týdny, taky bych chtěla aby to bylo napořád,ale nevím co přinese další den, svátky a tak.pravdou je, že u poslední šance jsme se od ní odtáhli, přestali ji vyhledávat, nekomunikovali s ní a ji to asi došlo a ted jak nepije, je tak štastná a vidí o co přicházela, směje se s námi,ale né otupěle, uměle, ale přirozeně a raduje se i z maličkostí.
upni se na vánoce na svou rodinu, manžela děti a mysli jen na ně, bratra vypusť, bude ti asi smutno, ale to by ti bylo stejně, kdyby byl s vámi a zkazil vánoce vám všem.......

Děkuji Lucii a jim podobným lidem.Bratr se vzpamatovává sám sice s mojí podporou po telefonu,ale sama jsem na sobě poznala,že i já mám náladu jinou než,když byl vpohodě.moc mi to mrzí,ale musí mi ukázat sám,že chce.nakoupeno má hlady neumře a uvidíme co přijde příští týden po vánocích.vypouštím ho z hlavy a všem tady za takovou podporu děkuji a přeji pohodové klidné a pěkné vánoce.Jana

tak to zkusim tady oprasit, zajimavy tema, ty pribehy berou za srdce, zkusil sem Lence poslat maila jak to vypada dnes po vice nez roce. Tak doufam ze se s nami podeli.