Opravdu se nechápu.
Bývala jsem tak pozitivní, čilá, energická, v pohodě.
V životě se mi daří, máme dvě krásný zdravý děti, žiju s hodným mužem, co by mi snesl modré z nebe,
ale jsem už dlouho živitelka rodiny, před rokem jsme se přestěhovali do domu, manžel přišel o práci, doléhá na mne finanční tlak, rodinné starosti (v domě je to samý testosteron - 3 chlapi, pes - to je taky chlap a já)
Manžel neměl dlouho práci, ale není to žádný netáhlo, jemu to vadí, je vzdělaný, práci si našel... jen ne tak finančně zajímavou, jak byl zvyklý, jinak je to hodný chlap, stará se o děti o mne, žádnej gaučovej povaleč.. a ten tlak úvazku, tj. hypotéka, inkaso, provoz atd...
zvládáme. Já ne psychicky.
Je mi trapně to sem psát, vlastně bych měla být úplně happy, všichni jsou až na drobné excesy zdraví, žijeme, jemine - vlastní bydlení po mnoha letech (je přes 40, průběžně nájmy x u rodičů) - a je to, nebo by to mělo být úplně v pohodě, krom toho, že jsem začala chlastat "první pivní ligu"..
U psychouše jsem byla před x lety, pak pár let klid, pak zase léky, před půl rokem zase léky..
nízká dávka, ale piju k ní. Pivo. Ale docela mnoho, v podstatě denně.
nebo ob den, někdy 2 piva, někdy, tak jednou za týden i 8 !
Nezvyšuji dávky, nemám potřebu napít se v průběhu dne, naprosto neorganizovaně ale čuchnu ke špuntu a ráno jsem jak mátoha (ale funguji, ale je mi nehezky).
Já k pivnímu špuntu... A PŘIPADÁM si jak ty zelené vdovy nebo jak se jim říká, každý večer sklínka vína a vykecávají to, že ve Francii součást stolování.
Prostě chlastám. Já pivo. UUUUF, s figurou to nic moc nedělá, ale antidepresiva vždycky.
Opravdu to řeším, už jsem si našla krom psychiatra, co poskytuje ty léky i psychologa, ten pomáhá moc.
|