Alkoholik

Ahoj všem..ráda bych poprosila o radu, manžel je alkoholik, před lety se léčil ambulatně, abstinoval několuik let, ale před 4lety začal znova pít.Nejdřív ne moc, ale potom už hodně, schovával lahve, každou příležitost bral jen s jediným cílem-dát si! Začal do toho kouřit marihuanu a bere spoustu let antidepresiva.V lednu tohoto roku, se opilý vyboural s firemním autem, které bylo na odpis.Potom ze dne na den přestal s pitím i trávou, začal být naprosto dokonalý jak doma tak v práci.Dostal další šanci v zaměstnání(obešlo se to totiž bez volání policie), dostal nové auto a začal makat.Já prodala byt, zaplatila jsem všechny naše dluhy a jeho velkou škodu na autě a přestěhovali jsme se do podnájmu s vidinou že začneme znova a hlavně bez alkoholu žít.Před měsícem začal pokuřovat trávu a před cca 14dny se napil! Začal jezdit ke své bývalce kde si myslel že může pít a já viděla že je zle.Dovršilo se to tento týden tím, že po 2dnech kdy nebyl doma mi ráno volal že ho zatkli, že ťuknul do jiného auta(opět svým firemním autem), nadýchal skoro 3 promile a odváží ho na záchytku.Opět jsem tam jela když měl po výslechu, má na triku trestný čin, hrozí mu až 3roky, dostal okamžitou výpověď a já řekla dost! Buď se půjde léčit nebo ať jde.Odmítal vše,ale po vystřízlivění si sám zavolal do léčebny a měl velké štěstí, že ho ihned vzali.Včera jsem ho tam odvezla, musím za něj zařídit spoustu věcí co se týče ukončení zaměstnání, policie, placení dalších dluhů atd.Nevím teď sama, zdali bych s ním ještě chtěla žít jestli to dokáže a vyléčí se,ale nedokážu ho teď v tom nechat.Prosím o radu, jak k němu teď přistupovat, jezdit za ním na návštěvy nebo ne? Dávat mu naději nebo naopak říkat, že se vše uvidí až podle toho jestli to dokáže? Myslím na něm po tom všem pořád a nedokážu abych ho nechala "samotného"..všem předem děkuji za každou radu.Petra

Peťo, v práci zatím může zůstat, je na nemocenské, v léčebně, proč by jako marod rozvazoval prac. poměr?Na návštěvu zatím stejně nebudeš moct jet, až tak za měsíc, a do té doby přijdeš sama na to, co chceš Ty sama.Zatím mu nevolej, nech to na něm, když se ozve, podporuj ho na léčení, aby vydržel.Mě osobně by dost vadilo, že jezdil pít ke své bývalé.Tím Tě podrazil, zesměšnil.......

Víš je to o dost složitější..v práci dostal výpověď okamžitou pro hrubé porušení kázně,ale aby mu to nenapsali do zápočťáku tak to hned podepsal, ale ano, neschopenku má-je v ochranné lhůtě. To že jezdil ke své bývalé, to je jen zlomek toho jaký na mě dělal podrazy,ale i přez to ho odkopnout nedokážu. Vím že nemám dát na věty co mi pořád říkal, že ode mě by nikdy nedokázal odejít, nevážil si toho co má atd, ale jen já vím co jsme spolu zažili a co ke mě cítil. Mě včera právě říkali, že tam můžu jezdit hned.Má u sebe mobil ale já mu nepíšu a nevolám, počkám až se ozve on.Mám jet? Mám ho podporovat i v tom že tam pojedu? Ne proto abych ho litovala, ale potřebuje ještě nějaký věci, cigarety a prostě má dostat ten pocit že na to není sám????????

Nezažila jsem. Ale když si to představím, tak bych byla raději v jeho kůži sama se sebou a skupinou stejně nemocných lidí, abych si mohla přerovnat chaos v hlavě, který tam teď sám má... Potřebuje odstup ode všeho.

Jasně..máš pravdu, tohle je jeho jediná šance jak si vše za ty roky srovnat v hlavě a naučit se a chtít žít jiný život! Jen jakou mu dát maději, nebo být tvrdá a nepovolit, navštěvovat ho co nejméně nebo jak to jen půjde a podporovat ho?? poradí někdo?

Fundovaný názor dát bohužel nemůžu. Ale osobně bych mu řekla, že je teď důležitý jenom on a to, aby se vyléčil a na to se má absolutně soustředit. O zbytku si promluvíte, až tohle bude mít za sebou. S těžce nemocným člověkem taky nemá cenu řešit existenční problémy, to ho akorát zlomí a sebere mu energii na léčení... Jestli bude citově vydírat nebo něco podobného, tak by mohl pomoct ošetřující lékař s nějakou dobrou radou, co?

Naprosto chápu, že teď řešíš, co dál sama se sebou a s manželstvím a tápeš. Opravdu rozumím, něco podobného jsem si zažila, ale teď není čas na žádné radikální rozhodnutí, jste teď rozhození hodně oba... Jakékoli vnitřní řešení budoucnosti vztahu sama v sobě, ten vztah akorát zabije. Je to to nejtěžší, co můžeš udělat, ale doporučuju to v tuhle chvíli odsunout, zabývat se něčím úplně jiným a nechat to běžet "na pozadí v hlavě", za dva týdny to uvidíš o dost jasněji. Jo a když se budou rodina a přátelé vyptávat, tak je to věc jenom vás dvou a konečné řešení jim sdělíte, až ho uděláte. Teď opravdu není vhodná chvíle to řešit s nikým z nich, nikdo do toho nevidí a nikdo to taky nechápe (ostatně, když to nechápete vy dva, tak těžko někdo další), zato bude mít spousta lidí hodně zaručeně ověřených skvělých "rad a názorů", které můžou akorát uškodit, protože ovlivní tvoje rozhodování a jednou toho můžeš litovat.

Choval se učitě jako pěkný parchant, ale snaží se s tím něco udělat, třeba to není ještě ztracený případ, ale to se ukáže až vystřízliví

NAPROSTO DOKONALE NAPSANÉ A JÁ SE VŠÍM SOUHLASÍM!!Děkuju, přesně toto všechno jsem mu totiž řekla když jsem ho tam odvážela. Kladla jsem mu na srdce, že teď musí chtít on a hlavně a výhradně se soustředit jen a jen na sebe!Taky to, že nechci a nebudu dělat v tuto chvíli žádné rozhodnutí, že i já si vše musím po tom všem srovnat v hlavě, že ho přez palubu nehážu, že mu držím palce, věřím že to zvládne ale co bude potom až se z toho dostane(tedy zda to dokáže)budeme řešit oba dva až potom.Teď je čs ne to dát se dohromady.Příbuzným a známým jsem jen oznámila že je v léčebně a požádala je ať teď ani oni se mnou nic neřeší a on si nepřál aby vůbec někdo věděl v jaké léčebně je.Chce být sám..tedy kromě mě.Říká, že ví že nemá právo po mě něco chtít,ale že bude vděčný když mu v tom pomůžu a to já ještě chci.Tak že..teď jediné co řeším je, jezdit tak kdykoli ho já nebo on bude chtít vidět? Když tam budu, jak se k němu chovat? Obecně se píše a říká, že nic s ním neprobírat hlavně ne problémy a co bude, to vím, vyjádřit mu podporu tím že ho chytnu za ruku a řeknu mu..drž se? Vím že nevydržím mu nenapsat třeba sms, nebo tam nejezdit...

Chytrá ženská

Na tohle se asi připravit nedá, ostatně směr konverzace můžeš nechat na něm. Asi bude rád za nějaké (pozitivní a lehce humorné) informace z venku, taky asi bude něco chtít říct o tom, jak funguje tam a co prožívá. To zvládnete, neboj

Díííky moc za podporu..
vím že by mě spousta lidí, hlavně z našeho okolí nejradši nazvali přinejmenším magorem že mu zase dávám šanci,ale nikdo neví co vím já a on.Říkám si že nejlepší bude, prostě tam jezdit jak budeme oba chtít, s dobrou a pozitivní náladou a úsměvem a podporou pro něj.Nic mu nevyčítat co bylo, nevracet se ke všem těm hnusárnám-ty si musí především uvědomit sám a mluvit s ním o tom o čem bude chtít mluvit hlavně on..taky to teď nemám jednoduchý, najednou sama s dětma skoro bez peněz,ale asi by byla blbost mu říkat věty typu..co mám jako teď ělat já, jak to vše zaplatím, co nám to provedl a tak.Dala jsem se do boje-i když vím a jsem přesvědčená že naposledy a tak musím bojovat taky.
Jen někde vzadu hlavě je a logicky tam musí být myšlenka a rozhodnutí pro případ, že by nevydržel a vzdal to.,.ale to je zatím jen v mé hlavě a zdělovat mu to nebudu, to si myslím, že by ho moc nepodrželo že?

Akorát jsem si říkala, jestli máte děti, což už je pochopitelnej důvod pro tu poslední šanci. Jak píšeš, vymezit hranice a ty ale pak nesmí porušit, protože to by byla cesta do pekla pro oba, kdyby věděl, že mu to projde už kdykoli.

Na jak dlouho to tam má? Pomůže ti rodina? To pak bude muset pacholek asi pořádně makat, aby ti to vynahradil.