Jak přestal pít alkohol Jindra a co ho k tomu vedlo |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() Dobrý den, tyto stránky už pročítám delší dobu. Mám problém s alkoholem a několika příspěvky jsem přispěl i do fora. Teď bych sem rád napsal příběh jako z knihy. Zkoušel jsem několikrát přestat pít, byl jsem u psychiatra, kde jsme si povídali o tom proč piju. Výsledek byl vždy stejný. Oklepal jsem se a bylo vše zpátky. Jeden den jsem si řekl, že to prostě vyřeším na vždy. Šel jsem k obvodní lékařce a když se mně zeptala co mně trápí, řekl jsem jí narovinu o svém problému s alkoholem. Že to řeším již dlouho, ale bez výsledků. Lékařka vzala telefon vytočila psychiatra, vysvětlila mu situlaci a za hodinu jsem seděl u něho v ordinaci. Neptal se mně dlouze na to proč piju. Vzal to jako holý fakt a taky mně řekl, že jestli nechci jít do léčebny můžu u něho nastoupit ambulantní léčbu. A jestli s ní souhlasím. Řekl jsem že ano. Vysvětlil mi o co jde a co mně čeká, když se napiju. Nasadil mi Antabus a já odcházel domů. Od té doby nepiju. Chodím tam dvakrát tydně v ordinačních hodinách. Zaťukam, setřička mi podá lék , dá razítko a běžím dál. Budu tam chodit rok. Představa, že po pár skleničkách vína mi může jít i o život a nebo skončím třeba na Aru ve mně vyvolává strach z pití. A to je to. Co jsem chtěl vlastně napsat.STRACH je ten správný lék. Ať už je to strach pijáka o to, že ho opustí manželka a rodina, že se mu rozpane manželsví (to se dá ale vždycky nějak okecat, pokud to jěště jde).Ale uvědomit si a najednou mít strach sám o sebe(a to je zase naše sobeckost),že je tady něco, co neukecáš (dneska je to naposledy), co ti může pořádně zamotat život, to je úpně něco jiného. Strach sám o sobě, lhostejnost a sobeckost se kterou jsem pil, to jsou faktory k nápravě. Povídat si o tom proč piju není špatný nápad. Ale já jsem si o tom doposud jen povídal. Teď s přítelem Antabusem platí jen jedno pravidlo, které teď hodně letí, ale je to pravada. NEMYSLÍŠ-ZAPLATÍŠ! Zatím je to krátká doba uvidíme. Ale alkohol mi vůbec nechybí. Jindra. |