Alkoholik

Děkuji za odpověď. On má prave i zvýšený cholesterol a cukr.ALT a AST má také vysoký. Proto ho Dr poslal přímo do nemocnice na další vyšetření. Ale vic mi nechce říct. Doktorovi určitě neřekl jak moc pije ale musel to poznat. Je to na něm dost vidět. V obličeji je oteklý takový jako zalitý vodou , bělmo žluté. A klepou se mu ráno hrozně ruce.

Jana napsal:
Děkuji za odpověď. On má prave i zvýšený cholesterol a cukr.ALT a AST má také vysoký. Proto ho Dr poslal přímo do nemocnice na další vyšetření. Ale vic mi nechce říct. Doktorovi určitě neřekl jak moc pije ale musel to poznat. Je to na něm dost vidět. V obličeji je oteklý takový jako zalitý vodou , bělmo žluté. A klepou se mu ráno hrozně ruce.

Tak to je mamzel ve velkem prusvihu. ...

Ahojte.
Nerada bych zakládala nové téma, proto pokračuji v tomto.
Již 2 měsíce čtu tuto poradnu, která mi svým zpúsobem potvrdila, že jsem žila s alkoholikem.
Jen nevím, v jaké fázi se nachází, i když dle příspěvkú je to již velmi zlé . Také jsem si zde uvědomila, že rozchod bylo to nejlepší řešení. Spíše pro mě, než pro něj.
Žili jsem spolu 13 let, bez pár měsícú. Nikdy jsem neměla osobní zkušenost vztahu s alkoholikem, i když jsem jich pár znala. U nás v rodině se pilo jen příležitostně. Věděla jsem, že si dá rád pivo, občas v kombinaci s tvrdým. Jen to vždy, když jsme se s naší partií setkávali v hospodě na pokec, většinou večer, i s našimi psy v rámci venčení a relaxu. Více to přeháněl, když jsme šli v pátek a nebo v sobotu večer na muziku, jen se vždy ovládal, byl milej, usměvavej, já se na něm bavila, v dobrém , byl jako mimčo. Tehdy jsem neměla vúbec tušení, že je již v tom. Ani tušení o jeho dětství a dospívání. I když jsem docela nechápala jeho abnormální oblibu ve sledování pohádek, hlavně kreslených. Přistěhoval se ke mně (dá se říci, že během pár dní - bylo mi již 42,5 rokuň, po chvíli našel práci a dá se říci, že to klapalo (ano, nebylo to ideální). V r. 2009 navrhnul se přestěhovat na dúm do jiné země (30 km od hranic. Nejdříve jsem nesouhlasila, byla jsem spokojena tam, kde jsem žila. Za pár měsícú to navrhnul znovu, já se již dala zvyklat k pár obhlídkám. Řeč této země ovládal, jeho otec s ním od narození tímto jazykem mluvil. Jen mé racio se začlo trochu bouřit,již bylo pár náznakú a situací, kdy to nebylo košér, jen emoce ho potlačily. Nakonec jsem byt prodala, koupila dúm a přestěhovali jsem se během roku. A tady to začlo ve velkém, pomalu ale jistě. Časem schovaný alkohol, stavy opitosti 2x denně, střídání prací, nesplněné sliby, dohody, nedokončená podstatná část rekonstrukce. Začal se mi více a více měnit před očima. Na mé prosby, pláč atd.., aby jsem to tu prodali, nereagoval, on je zde prý spokojený. Poslední 3 roky si našel práci v A, já onemocněla a tím pádem na něm začla býti fin. závislá.Několik let soustavný prújem, střídání piva, vína a páleného. Poslední dobou pivo a pálené. Asi púl roku zpět ranní třes rukou, po hltu přímo s flašky, pálenka, třes přešel. Před 5ti lety špatné výsledky biochemie - játra, cukr atd... Přestala jsem s ním předlety spát, nacházela všude alkohol, poslední dobou ho již ani tak moc neschovával. Nebyl mi oporou, začla jsem se ho bát. 24 hodin v kuse páchnul alkoholem. Pro něj jsem byla problémovám, neboť má potřebu, aby ho okolí vnímalo, jako jedničku - milého, ochotného pomoci, poradit, usměvavého ... Doma byl jiný. V životě na mě nepoložil ruku, jen psycho teror je také zážitek. On to tak nevnímal. Ano, začla jsem býti zlá a i já rýpavičná a arogatní. A také jsem začla chodit k psychiatrovi. Dle něj - blázen,slaboch s nemocnou hlavou. Začla jsem také pít . Vygradovalo to jednu neděli v únoru, když jsem se vrátila po obědě domú s procházky se psy. Doma zadýmený dúm - máme kotel na pevná paliva, dovaříval to, co začal vařit v pátek a nebyl střízlivý. A to chtěl jet autem večer do Vídně. Nachystala jsem mu vše na cestu, sbalila ho (jezdil na týžďnovky). Pak mi časem ruply nervy a snažila jsem se ho přemluvit, ať večer nejezdí. Prosby, pláč, pak zvýšený hlas. Začal se mi smát do obličeje, parodovat mě, i v postoji a pohybu těla. Prosila jsem to, ať to nedělá, ale vyžíval se v tom (ano, múj subjektivní pocit). Už jsem nevěděla, co dělat, pár let jsem se již cítila na dně, tak jsem na něj vzala núž . Né, abych mu ublížila, jen abych ho zastavila, aby již skončil. Reakce byla, že zavolal policii, že ho chci zabít a policii řekl, že jsem vážně duševně nemocná nebezpečná, ať zavolají sanitku. Policie dala dýchat jen jemu. Stále mě přemlouval, ať jdu k sanitce, mimo náš pozemek, což jsem neudělala (naštěstí). Vím, že vše nepřekládal korektně a po policajtech chtěl, ať me sanitka odveze do nemocnice. Ještě mi řekl, že co bude se psy, on musí ráno odjet do práce. Zdravotníci chtěli vidět mé léky, pak mi je vrátili a odjeli. On nakonec odjel až ráno ve čtyři.A už se nevrátil, jen pro věci.
Ano, již dříve jsem uvědomila , že je to ješitný samolibý egocentrik s pořádně plnou Pandořinou skříňkou (již z dětství).Jen jsem na něj byla odkázána a tak trochu jsem stále věřila, že není ve skrytu duše tak zlý. Asi jsem měla chodit dříve na tento web . Byla tam již vzájemná alergie, on má stále alkohol pod kontrolou, i když již v prosinci začal opuchat v obličeji.I já jsem na něj byla hnusná, nevěděla jsem již, co a jak. Přiznávám, že jsem se cítila, jak v začarovaném kruhu, ze kterého není východisko. Držela mě při životě jen zodpovědnost a láska k našim drobcúm.On byl na koni, věděl, že jsem na něj odkázaná, jak finančně, tak neznalostí jazyka.
Měl chvíle, kdy mi v lednu koupil kozačky za 60€. Ne v penězích mě neomezoval, jen já věděla, že dle nálady přijde otázka, kam jsem dala tolik peněz. Vedla jsem si účetnictví, smál se, proč to dělám, jeho to nezajímá.
Šlo se z extrému do extrému, jeden paradox střídal druhý. Proč se mnou nespíš? Protože piješ. To určitě není kvúli tomu ... Proč piješ? Protože se mnou nespíš! Proč jsi tedy byl, když jsme spolu ještě spali? No, člověk si dúvod vždy najde ... A podobně.
Řídí s alkoholem v krvi, funguje již normál, jen když má v sobě min. 0,6 promile. Jiní to na něm nepoznají, naneštěstí. Utíkal se do imaginárního světa videí a hlavně pohádek a sci-fi.V zimě skoro celé dny.
Lona na podzim jsem řekla skoro švagrové, že kdybych věděla, co zažil/zažíval jako dítě, asi ho obejdu obloukem.
Nejsem ani já jednoduchá a ideální, přiznávám.
Nebyla již skoro žádná komunikace mezi námi. Nelepší rozhovory byly ty, kdy přijel z práce. Po víkendu jsem se těšila, že odjel = SVOBODA .
Ano, je to dlouhá slohová práce, omlouvám se.
Jen je mi líto, co se stalo a že mu nedokáži nijak pomoci. Stále se cítí ublíženě, chybu jsem udělala jen já, mám se mu omluvit. I tak se nevrátí. Což už ani nechci. V hospodě, stále sem dojíždí, roznáší řeči o mém zdravotním stavu, hlavně je mým problémem psychika, připravila jsem ho o dúm (přišel ke mně s 10€ a s batohem, toť vše) a jiné perličky ... .
Od psychiatra léky neberu, jen jedny, nemám již hrúzné noční múry s abnormálním pocením, jsem více v pohodě. Není to ideální, ještě si dám vínko nebo pivo, jen zdaleka v takové míře, jako dříve.
Mile jsem mu řekla, že pokuď se stane něco vážného, má jen 2 lidi, na které se múže obrátit - jednoho bráchu a mě. A ať neblbne, neboť když přijde o práci, přijde o pronájem. A jestli mu alkohol stojí za to, že skro o vše, co měl v životě rád, stratil.
Vím, že to nemá asi cenu, jen stále doufám v jiskřičku zdravého rozumu, je to inteligentní chlap, který je manuálně velmi zručný. A jemu teprve 45 let.
Návštěva psychiatra nebo psychologa nehrozí .
Asi již není žádné řešení ...?
Všem děkuji za trpělivost si přečísti múj "menší" příspěvek .

Je reseni. Vykaslat se na nej a zit si svuj zivot.

MichalB napsal:
Je reseni. Vykaslat se na nej a zit si svuj zivot.

Děkuji za reakci.
Jsem si toho vědoma, již nejsme spolu.
Kdybych to tehdy nevyhnala, z mé strany, do extrému, tak tak žiji dále . On odešel, já bych tu odvahu nikdy neměla - zdvyhnout kotvy. Jen jsem o tom mluvila ...
Je mi ho moc líto, zažila jsem s ním i mnoho pěkného.
Teď má kolem pár "kamarádú", jen když pújde do tuhého, nejsou z těch, co opravdu nezištně pomohou. Neznají tu drohou tvář ... Něco jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde ...
Je fakt, že poslední cca 2 roky, jsem začla býti i já hnusná, někdy odporná.
Toleroval mi, že nevařím, že jsem přestala dělat velké úklidy, že jsem měla hodně věcí v paži. Přestal mě bavit život, začla jsem se bát lidí, třeba v hypermarketu.
Jsme stále v kontaktu, jen na 99,9% s ním již nechci být. Začla jsem přemýšlet rozumem a hodně mi zde pomohlo pročítání příspěvkú.
Také mám strach o jeho zdraví. Ano, je to jeho zdraví, je dospělý a svéprávný.
Nejhorší je to, že jeho rodina mu nepomúže a jeho otec, ani matka si nepřipustí, co mu jako dítěti (a jeho sourozencúm) dělali a že z pěkného, chytrého, šikovného muže je alkoholik .
Mám pocit, že jeho zdraví - organismus, začíná mlít z posledního ...
Dělá tvrdou fyzickou práci a toho ještě drží, si myslím, tedy jeho tělo.
Mám strach, co s ním bude ...

Píšeš jak Ti znepříjemňoval život, je očividně alkoholik, nechceš s ním být na 99,9% , zavilal ma Tebe policii a chtěl Tě dostat na pakárnu, komunikuješ s ním a řešíš ho.... to vše je Ti málo? a ještě hledáš chyby u sebe. Co tak udělat tlustou čáru a žít střizlivý život s někým s kým to má smysl?

Ne, není to málo .
Ano, asi jsem slaboch.
Čekala jsem, že se za týden vrátí s omluvou ...
Ne, odešel.
Je fakt, že nevím, jak bych to dále zvládala a kam by to až vygradovalo
Je fakt, že o jeho dětství dokázal hovořit jen se mnou, pro ostatní měl krásné dětství (i pro mě ze začátku).
Je fakt, že se domnívám, že je i psychicky narušen, né jen alkoholem - ten je jen dúsledek.
Je mi líto, že rodina mu nepodala pomocnou ruku a ani nepodá. Když tak jedině finanční, možná.
A chyby si musím přiznat i já, snažím se býti objektivní. Nejsem ideál, dokáži býti také mrcha ...
Mám v plánu udělat tlustou čáru, ta je již vlastně už načtrtnuta .
Jen když mu sem přijde pošta, proč bych mu to neoznámila? To je jeden z příkladú.
žít již s nikým nechci. Ráda bych, aby se ze mně stala ta púvodní ženská, jak jsem byla dříve, i když už s jinými životními zkušenostmi a s jiným pohledem na život atd ...
Díky za reakci

Ja napsal:
Bobo,

prehoď si Meno/(Nick) a užívateľské meno v profile = budeš Bobo...

"Asi si na ňom určitým spôsobom závislá"...

Najlepšie Ti poradia spoluzávislé z CODA.
(Kontaktuj sa s nimi, majú prežité podobné vlastné skúsenosti...)

Děkuji moc za radu, už opraveno .

Ano, asi jsem na něm stále závislá. Také je mi ho moc líto. Také mám obavy, jak to s ním dopadne. Také mě mrzí, že mě lidé odsoudili, co jsem mu "udělala" ..., ale to rozdýchám.
Je toho mnoho, co se mi honí hlavou, každý den.
Možná jsem měla udělat něco jinak, možná by ten jeho sešup nebyl tak rychlý, možná by se ani nezrychlil.
Jeho rodina se mnou nekomunikuje - asi mě odsoudili, kdo ví. Jen skoro švagrová přes chat.
Mrzí mě i to, že zde nechal jeho pejska (70kg), který ho miluje a je vážně nemocný (srdíčko - DCM). Ani pro něj na léky nepřispěje, ani na krmení. A přitom ví, že mám jen malinký ID ... Vlastně, když je mu úplně jedno, co já, proč by měl mít zájem o psa ... Trestá mě, přes to zvíře . Jen v konečném dúsledku to odnáší jeho pejsek ...
Přestěhoval se do městečka, cca 8km daleko. Tam ho časem chytli policajti s alkoholem za volantem. Paradox je to, že ho chytla ta stejná hlídka, která k nám tehdy v noci přijela na jeho zavolání. Ano, má z toho prúšvih, nevím až do jaké míry to bude pokračovat ...
Také nevím, kdo mě osočí, že je to určo má vina ...

Potřebuji o tom "mluvit" a jsem moc ráda, že jsem se aspoň tady mohla a múžu svěřit/svěřovat .
V ČR již nežiji již 29 let, v této zemi jsem jen 9 let. Její jazyk je pro mě velmi těžký, takže mám problém normální komunikace.

Ještě jednou díky