Alkoholik

Přesně tak, zatloukat a zatloukat..Jinak vám nezbyde nic víc, než blábolit na diskusích a plácat se po ramenou kolik let abstinujete

Jinak vám nezbude nic víc, než blábolit na diskusích a plácat se po ramenou kolik let abstinujete - to se mi vůbec nelíbí a je velmi smutné jak to tady prezentujete.
Přizpůsobit? Hrát si na hrdiny? Zatloukat?......
Co to jako má být, to jsou rady pro lidi co se snaží neumřít?
Snažím se přestat sice sama, ale pokud to nedám jdu na AA protože vim že jiná cesta pro mě není, a život stojí za cokoliv pokud ho vnímáme takový jaký opravdu je!!! Mluvila jsem o tom se svojí doktorkou, žádnej problém.

Hlavně nechod do léčebny, zničej ti život

život stojí za cokoliv

Já to takhle rozhodně nevnímám,Pavlo7. A věřím, že nejsem sám. Život jen pro život nedává smysl. To pak mluvme raději o přežívání, nikoli však o životě. Já vím, je to otázka osobnosti, důstojnosti, hrdosti člověka, kde má tu hranici, za kterou se mu již nevyplatí žít. Vlastně, přežívat. Život za každou cenu je nesmyslná meta. Jako mantru katolických věřících to chápu, pragmatik ale v této rovině obvykle neuvažuje.

Jirku, fakt jsi mimo, nechápeš a ani nechceš rozumět.Zbytečně ztracený čas s Tebou, vysvětlovat ti, snažit se.To už je lepší se bavit s hluchým o počasí, než s tebou o alkoholismu, léčbě....Že nechodíš se psem po horách, nevěnuješ se mladé ženě, jen trčíš tady a neubližuješ, jen se zesměšňuješ.Nevíš o střízlivém krásném životě nic.Nemusí mně nikdo plácat po rameni, střízlivá jsem pro sebe, pro svůj hezký život, a vážím si ho.Upřímně ti přeji trochu klidu na duši, pozitivnější myšlení a trochu štěstí.Nevíš ani , co to je, rochníš se ve zlu a možná tě to uspokojuje.

Mohu tě ujistit, Líbo, že pozitivní myšlení mám, s pejskem po horách chodím, moje žena sice už moc mladá není, ale i tak ji mám rád. Jestli považuješ čas se mnou za ztracený, nikdo tě nenutí jej dál ztrácet. Máme demokracii, bavit se můžeš, s kým uznáš za vhodné.

Zdravím,
podle sebe si myslím, uvědomím-li si, že mám vážný problém s alkoholem, mé pití ovlivňuje mou mysl na tolik, že nemám již smysl života, utápím se v depresích a úzkostech.... nebaví mě nic, nic mě nezajímá, lidé jsou kolem mě nešťastný a mě je to jedno, venku je krásně, ale já sedím doma a přemýšlím o smrti a utápím se v sebelítosti, nežiju, jen živořím ze dne na den. Je mi tak zle, že jednoho dne se rozhodnu, že pít přestanu, ale nejde to.... moje hlava i tělo baží po chlastu jako hladový po chlebu a žíznivý po vodě...... tak si nejsem jistá, jestli by mě v tomto rozpoložení zrovna zajímalo, zda přijdu o řidičák a jestli budu mít něco napsaného v kartě, když potřebuju pomoc.
Tato diskuze mi tu pomáhá v abstinenci a abych nikdy nemusela zažít to, co píšu výše.
A za sebe... je mým názorem, že raději příjdu o řidičák, než o úsměv mých dětí a raději příjdu o práci než o rodinu a raději budu mít někde v papírech to vaše dogma než příjít o sebevědomí a důstojnost.

Když přijdeš o práci tak asi i o rodinu, bydlení...Nebo si myslíš, že tě bude někdo živit a ty se budeš valet a k radosti všem abstinovat.Trošku divnej názor.A pokud děláš někde, kde je řidičák potřeba, tak je to hotový dvojnásob.

A pro Líbu.Myslíš, že kvartální alkoholik, kterej se naleje jednou za měsíc o víkendu má přijít o řidičák?Proč, si mimo?
Asi jseš pro, samozřejmě pokud to bereš podle sebe (denně na šrot) tak opravdu je řidičák asi k ničemu

Raději přijdeš o práci, Pavlo? Nevím, kolik je ti let, jakou máš profesi, ale i tak na dnešní dobu jsou to docela hrdinská slova. Tak mě napadlo... těžkému alkoholikovi ani odebrání řidičáku nezabrání v tom, aby jel svým autem. Museli by mu zabavit auto, aby byla jistota. Takže se dostáváme zpět k tomu, co jsem psal již předtím. Odebrání řidičáku u dobrovolně se léčících alkoholiků je neadekvátním trestem, který mnoho lidí, co se dostali do problémů, od včasného léčení spíš odradí. A naopak, alkoholik, který si svůj problém odmítá připustit, bude jezdit s papírama, nebo bez. V jeho očích je to jedno, o přestupek víc, nebo míň... Zastřelit mě nemůžou - tak to asi cítí.

Jsem alkoholička, byla jsem na léčení. Mám to v papírech, u psychiatra, u obvodní doktorky, všichni o tom ví, v práci i známí. Ale že by mi to zničilo život? Život mi zničila závislost. Papíry mám, zůstala mi práce i přátelé. Není důvod to tajit. Kdybych se nešla léčit přišla bych o práci, o rodinu a papíry by mi byly k ničemu, protože bych neměla na auto ani na benzín. Kdo nepoznal závislost nikdy nepochopí, co to je. Nyní abstinuju, necítím se tak skvěle jak tady někteří popisují, ale rozhodně si jsem jistá, že mi je líp, než kdybych pila dál.