Alkoholik

Ovšm můžeš ji dělat za jediného předpokladu,aby vůbec k něčemu byla.Upřímného doznání pravdy,že jsem alkoholička a musíš být už nějakou dobu střízlivý.

Jen mi prosím poraďte, jak mám vyřešit svůj vztah s mámou, kdykoli za ní jedu, žije v zahraničí, tak vidím jen nateklý, nepřítomný obličej...Každou návštěvu rozdýchávám pak týden. Nejhorší na tom je, že ona tvrdí, že je ok, běžně nacházím u ní schovaný flašky vodky, pracovat nemusí, protože má chlapa co jí živí, ona se jako stará o domácnost .Zatím se ji to daří, ale kde bude za pár let? Mně je 34, mámě 52, mladá, mohla by cokoli. Ptám se hlavně Líby a Jany, tuším, že mi mohou pomoci...

Já bych počkala, až bude střízlivá, řekla jí:Mami mám tě ráda, bojím se o tebe, vím, že piješ,ničíš se.Alkoholismus je vážná nemoc, zničí tě.Přála bych svým dětem bezva babičku.Nechceš se mnou zajít na AA-určitě v té zemi, kde žije, jsou-poslechneme si, o čem to je.Pak mamku neřešit.Začne tam třeba chodit sama, zjistí, že je to anonymní, nemusí se bát prozrazení, nemá známé, je sama...možná se stydí za svůj problém, neví o alkoholismu nic, bojí se v cizí zemi požádat o pomoc kvůli pití......, klidně jí dej můj telefon, já v těch letech končila s pitím také.Moc jí přeji, i tobě, aby našla smysl života, motivaci žít.

Ale Líbo, to přesně dělám, obejmu ji a říkám mami proč takhle piješ? Držím ji pevně, aby mi odpověděla, ale ona prostě nemá problém... Když jsem u ní na návštěvě, každý ráno v 5:00 jsem slyšela jak otvírá špajzku, zátku vodky a leje...Srdce mě to rvalo. Nejhorší je, že jsem sama alkoholička, jak já jí rozumím...

Telefon na tebe ji dám, děkuju.

Neděkuj, normál.

Já se nejvíc styděla, i bála přiznat to pití dcerám věděly to, ale nechtěla jsem s nimi o tom mluvit.

Nemá význam se ptát přoč pije.Alkoholik to neví protože si jednotlivé pití zdůvodnuje pokaždé jinak.Máte obě stejný problém.Proč si nepopovídat o právě o tom?Přistoupit k jejímu problému přijmout její problém cestu k závislosti,na kterou ona nastoupila a říct jí o svém pití o tom,co pomohlo,pomáhá tobě.Být upřímná jak nejlépe umíš.Poradit jí svojí zkušeností,kterou jsi získala s pitím i s cestou,kterou jsi pro sebe našla.Ovšem nesmíš od ní očekávat vůbec nic.Právě to,že očekáváš od ní tě ubíjí.Očekávat můžeš jen od sebe příp.od Boha,jestli v NĚJ věříš a to sílu,upřímnost a pochopení.Sama víš,že nemá vůbec žádný význam s ní mluvit právě ve chvílích,kdy pije.Využít chvíle,kdy je jí z alkoholu zle,nebo se dostavují abstinenční příznaky,nebo trpí výčitkami z pití.K tomu můžeš využít vlastní intuici,která ti dá povel k akci.Co tě bolí je také to,že vidíš v mámě nastavené zrcadlo vlastního pití,které jsi ještě nepřijala za své.můžeš jí nabídnout tyto,ale i jiné stránky,kde se píše o alkoholismu ze života.Dáš jí tím možnost aspon´o sobě v klidu zapřemýšlet.A ostatní přenechej Bohu.

"Dedek v duchodu nema co delat, najdi si brigadu"

Přijeď za mnou, a já ti dám "dědka", já ti ukážu "dědka", to bys teda mrkala na drát, Vlasto. Kondici, jakou mám já nemají dvacetiletí klucí. Holt, stará škola.

Proč bych si měl hledat brigádu? Prachy mám, nejsem odkázán na to, nechat se někým vykořisťovat za pár šušní.

Ty jsi ale číslo Jirko