Ach jo, abstinující alkoholici, pijani a alkoholici, přišel čas, kdy cítím, že je potřeba se s Vámi rozloučit.
Nechtěla jsem psát na toto vlákno, chtěla jsem se rozloučit jinde. Avšak jiná vlákna se zde již nečtou.
Stejně jako Jorga jsem milovala kvalitní vína a piva. Říkala jsem, že jsem gurmán. Byla jsem blbka a nestydím se to přiznat. Neuráží mne to.
Jsem na sebe pyšná, že obrovskou silou vůle jsem byla schopná si svůj alkoholismus uvědomit a vše si v hlavě poskládat tak, že žiji vedle alkoholu. Namísto něj utrácím své peníze za knihy, koncerty, kino, školení, cvičení. Téměř celé léto jsem strávila cestováním. Svět nabízí krásné alternativy, které je možné vyměnit za láhev.
Nebudu alkoholička, budu abstinující alkoholička. Neudělám to sobě, ani svým dětem. Nezávidím nikomu, kdo chce pít. Také můžu pít, ale nechci. Vždy, když si vzpomenu na své depky, úzkosti, které byly daní za degustaci vínka, nemám chuť, díky..
Mám velmi podobný příběh s Kirou, kterou tímto zdravím a smekám před jejím projevem;-).
Byla jsem asi ve stejném stádiu alkoholismu, kdy jsem si řekla dost. Velmi mi v tomto rozhodnutí pomohla osobní zkušenost, kdy jsem viděla na následky alkoholismu umírat svého tatínka i manžela. Proč mi to pomohlo? Protože jsem viděla, že alkoholismus je horší než rakovina. Když máte rakovinu, lékaři se starají, lidé vás litují, vy se léčíte a dost často se vyléčíte. Když jste alkoholik, všichni vás odsuzují, plivou na vás, když ležíte na ulici, okradou vás a klidně vás nechají umřít. Na alkoholismus není lék, je to doživotní nemoc.
A ještě jste na svojí nemoc sám. A je jen na vás rozhodnout se a pak sám hledat help. Což není tak úplně jednoduché. Léčebny jsou plné, personál vyhořelí, psychologové mají termíny 3 měsíce. Je lepší si tohle včas uvědomit a hodit stopku, dříve než jste úplně na dně. Ze dna až zpátky nahoru je cesta dlouhá a mnozí již nemají sílu dojít. Líba je pro mě Nr. 1. Jde to, ale je to jenom pro pašáky. Samozřejmě, že sem chodí i kvůli sobě. Protože, aby mohla pomáhat ostatním, musí nejdříve pomoci sobě. Pomáhá si pomocí druhým. Zaslouží si za to, aby se na ní tady plivalo? Obrovským ponaučením byl pro mne příběh Jany. Avšak poslední reakce rovněž přispěly k tomu, že odcházím. Přiznám se, že jsem se hodně nasmála, např. str. 34, když se Ed ptá na poznatek z léčebny a Jana hned pod to umístí svůj komentář k Jorze, další sranda byla s Danou, když komentovala tiskového mluvčího.
Jenomže tím jsem si uvědomila, jak je to z mé strany ubohé a bohužel i některé moje reakce. Zrcadlení není jen o tom vidět se v druhém, ale i to poté řešit a pokud možno odstranit.
Všichni jsme se nechali vtáhnout do téhle zkoušky a myslím, že kromě Kiry nikdo neobstál
To vše, co vám dnes chci napsat, nepíši kvůli tomu, že bych trpěla mesiášským syndromem, nepotřebuji spasit svět, nesnažila jsem se dávat sem své příběhy a zkušenosti, kvůli tomu, že mám mindrák. Zúčastňovala jsem se debat pro to, že jsem si myslela, že někomu může pomoct má, i když malinkatá zkušenost.
A hlavně jsem se zúčastňovala pro to, že to pomáhalo mě. Samozřejmě, a proč ne?
Nejsem ani zaprděná chudinka. Miluji humor. Dnes se mě zrovna v práci ptali, jak je možné, že tam kde ostatní šílí , já se směju.Směju se, protože jsem díky svému rozhodnutí získala obrovský nadhled. Miluji život, jsem šťastná a moc si ho užívám.
Se všemi loučím a děkuji Vám. Moc jste mi pomohli a myslím tím všichni.
A důvod proč odcházím? Protože, když jsem sem přišla, hledala jsem pomoc, spojence, se kterými bychom si vyměňovali zkušenosti poznatky atd. Nikdo se nepřidal. Největší debata se rozběhne akorát pokud je o urážky, ponižování, povyšování atd. V mnohém má Jorga pravdu, bohužel.
PŘÁTELÉ, Z TOHOTO FÓRA SE ZTRATILA LIDSKOST! Kde jsme ji ztratili v láhvi? V hospodě? Nebo jsme ji nikdy neměli?
Přeji všem hodně štěstí a budu vám přát, aby vás vaše děti a blízcí neviděli kvůli alkoholu umírat.
|