Alkoholik

Vztahy také někdy končí, protože místo alkoholika, alkoholičky je tu docela nová bytost.
Roky, desítky roků nějakého soužití, i když bylo třeba jakžtakž, má svoje zaběhnuté návyky a to je teď jinak.
Pokud nejde o nějaké zcela tragické vztahy, tak nejčastější model /vyčteno, odposloucháno/ je opilec muž, který stále jakžtaž plní povinnosti, chodí do práce, je ale v rodině dost nepoužitelný.
Žena přebere vůdčí roli, přes všechno to trápení ho kormidluje a to spíš jako ne příliš spolehlivé dítě.
Muž nebo prostě ten provinilý partner přestane pít, zvedá hlavu, chce se podílet, vyžaduje "práva" už je ale nějak pozdě.
Únava, spoustu energie ten chlast prostě strávil.
Ále co, vztahy jsou džungle, s tím se žije až do konce.
Ať už jsou příčiny pití a životní podmínky jakékoli, lepší je nepít.

Zdá, že obaja píšeme o niečom inom. Ja som nereagoval tými príspevkami na konkrétny prípad Mony s testerom. Písal som aj, že ak nie je vzťah v poriadku, tak nemá zmysel.
Ja som písal o dôvere a podpore medzi dvoma stranami. A v tom som písal aj o kontrole abstinenta. Napíšem ti to takto JA. Mama bola alkoholička. Ja som alkoholik. Obaja nepijeme, ale žije s nami moj brat, ktorý pije každý deň. Je tiež alkoholik. Takže viem ako funguje vzťah oboch strán z vlastnej skúsenosti. Viem veľmi dobre ako rozmýšľa niekto, kto niečo očakáva od alkoholika resp. abstinujúceho alkoholika. Rovnako veľmi dobre viem ako rozmýšľa alkoholik. Viem čo je život vo večnom strese, aký príde. Viem ako to je myslieť na to, kedy abstinent zlyhá. Viem aké to je, keď alkoholik ubližuje vám, aké myšlienkové pochody sa odohrávajú v hlave.
Napíšem ti priklad. Bola na skupine pani, ktorá nepije 21 rokov. Nedávno jej syn vyhodil na oči práve jej minulosť. Že mi abstinenti si teraz dávame na kluboch plakety, ale na to, čo sme robili kedysi pri tom nemyslíme. Chcel som tým len napísať, že oni na to nezabudnú nikdy. A nezabudnem to ani ja, čo som prežíval pred 30 rokmi. A či verím resp. dôverujem mame? Je to už takmer 30 rokov. Snažím sa...Niektoré veci ani čas nezahojí. Odpustiť možno áno, zabudnúť nie...

Každopádně dochází u závislého ke změnám v myšlení, sám jsem to na sobě pozoroval. Teď po letech abstinence mi připadá, že jsem žil v takové oparu, pokřivený úsudek, vztahovačnost, sebelítost, všecky ty negativní emoce měly navrch. Natropil jsem v alkoéře spoustu chyb, blbostí a mohl jsem si namlouvat, že to nebylo tak hrozné. Bylo to hrozné. Říkávám, že mně trvalo zhruba rok až dva než jsem se dostal do cajku. Není to úplně jako před tím a asi nikdy nebude.

Četl jsem příspěvky Mony ještě z 05/2014 pokud to psala ona, tak se v tom motá dlouhodobě - léčebna, chvíli abstinence a znova recidiva. A ty roky předtím. Nevím jestli dokázala abstinovat aspoň ten rok v kuse. Tohle je na partnera už záběr. Ona je teď na tahu a uvidí co si s partnerem vyříká. Teď už jen čekat jakou o tom napíše zprávu.

Vztahy také někdy končí, protože místo alkoholika, alkoholičky je tu docela nová bytost.
Alebo aj z iného dôvodu. Pán abstinent sa rozhodol, že začne konečne žiť. Že za tých 20 rokov spravil zo svojej ženy spoluzávislú trosku na práškoch ho nejako netrápy.

Krtek napsal:
...Napíšem ti priklad. Bola na skupine pani, ktorá nepije 21 rokov. Nedávno jej syn vyhodil na oči práve jej minulosť.
Krtko,
po 21 rokoch triezvenia by ju už nemalo hocičo prekvapiť.
Povzniesť sa nad takýmto výrokom a s úsmevom prijať ako skutočnosť to, že:
"aha, takáto som bývala a už nie som ani nechcem byť."
Je to mémento - nie urážka.
(Alkohol drieme a striehne...)

Zažil som nedôveru ale prežil som to a o to viac si vážim znovuzískanú dôveru. (Je to zameškaná daň za predchádzajúci luxus v abúzoch a výstrelkoch!)

Na rovinu? Trepeš. Až by si to zažil, ináč by si reagoval. Úsmev by Ťa hneď prešiel. Je to o tom, čo som písal. My na minulosť nemyslíme a je to PRE NÁS len dobré. Druhá strana áno. Pani to nebrala ako urážku. Ale trápilo ju to. Keď to ja pripomeniem mojej mame, zavrie sa do izby a pár dní s ňou nie je reč. Ten príklad som uviedol len preto, že ak by som to napísal len o mojej mame, bolo by to len z mojej skúsenosti. A takto som chcel poukázať, že je to častejšie.

Vezměme to tedy od začátku. Jsme omylní lidé. Na začátku alko-kariéry není co řešit a tak se alkoholik chová stejně jako jiní. Při zjištění problému ať už ze strany rodičů či partnerů je alkoholik upozorňován na problém. Zde už se začínáme lišit od ostatních. Ovšem jen tím, že pijeme více než je zdrávo. Dále se pak alkoholici liší a rozdělují i mezi sebou. Jedni jsou ve stavu opilosti agresivní a nepříčetní, druzí veselí a přítulní. Oba druhy lidí alkoholiků však již mají problém. Zde už kontrola nad svým chováním k závislosti „není“ a rodina, blízcí i partneři vždy budou stát před otázkou co s takovým člověkem. Ve většině případů se rodina (maminka a tatínek) ke svým dospělým dětem chovají stále přátelsky a snaží se je přinutit problém řešit. Liší se jen způsob, který je odvozen od výchovy. U partnerů je to jiné. Zde se to opět bude dělit na to jak jsme se chovali mi k nim ve stavu alkoholismu.
Př. (1)Alkoholik Hrubián … přijde z hospody, rozfláká po příchodu domů vše co mu přijde pod ruku, vyfackuje přítele-kyni, seřve děti.
(2)Alkoholik Pohodář … přijde z hospody, je přítulný, milí a pozorný ke všem a všemu.
(3)Alkoholik Spáč …….. přijde z hospody a jde spát.

Všem třem případům je ráno a následující dny hrozně zle a vyžadují zdravotní pozornost a pomoc. Zde už se však ta pomoc blízkých bude odvíjet od toho, jak jsme se chovali ve stavu opilosti. Jedni pomůžou, druzí sdělí, sám si se ožral – sám si pomoz.
Proto jsou závislí alkoholici, kteří o rodinu nepřijdou a ti další, do kterých patřím i já.
Díky chlastu jsem přišel o dvě manželství a dva kluky. Ovšem i v nejhorších stavech mého osobního selhávání a prohry s chlastem, se ke mně maminka a tatínek nikdy neotočili zády a vždy pomohli.
U mě po dlouhých letech chlastání, nastal zlom a snaha problém řešit. Už jen toto rodičům stačilo k tomu, abych si pomalu začal jejich důvěru získávat. Nebylo a není třeba k tomu žádná kontrola telefonáty případně alko-tastrem. Prostě důvěra s vědomím, že když selžu už ani toto nebudu mít. Což se u mě v září potvrdilo. Rodiče se o mé recidivě dozvěděli a okamžitě mi bylo sděleno asi toto: Prožili jsme hochu s tebou dost. Jsi dospělí a dál tě už podporovat nebudeme, je konec, podělal sis to sám. Už k nám nejezdi, nevolej a zapomeň. Trvalo mi více jak měsíc to s nimi urovnat a znovu je přesvědčit, že to byl jen úlet. Už je to dobré a já vím, že prostě nesmím.
Znovu podotýkám, že každý člověk je jiný i jedinečný, nelze všechny házet do stejného pytle.
S partnery to bude takové, jaké si to uděláme. Takže ještě jednou: Já osobně považuji kontrolu alko-testerem za ponižující a nedůstojnou kontrolu ! tečka

ladis

Ono obdobné to je u antabusu. Nedoporučuje se, aby antabus, jeho užívaní, bylo pod dohledem partnera, zcela to pokřiví vztah, je lepší chodit k obvoďákovi.
Ten tester to je úplná šílenost.

Tak ty říkáš, že jsi nepil? No pojď si fouknout, uvidíme!!!

ahojte tak prispejem aj ja.co sa tyka testeru tak ja som sama nevrhla ze kazdy den dychnem. bola to pre mna motivacia nepit.ale to bolo skor pre mna taka poistka.
Krtek viem ta pochopit ta dovera sa ziskavanie lahko.presne taky model som mala doma. mama alkoholicka, otec alkoholik, brat a nakoniec aj ja alkoholicka.ostala som len ja a moj otec. tiez mi nerobi dobre ked mu zavolam a je opity a pritom sluboval ze uz nebude.alebo slubi ze postrazi deti a nic. to sklamanie je hrozne ale neverim mu ta dovera sa tazko vytvara. ako pisal pert tak nam alkacom po nejakej dobe sa zmeni myslenie a presne tymto prechadzam aj ja. som velmi vdacna ze moj manzel to so mnou vydrzal vtedy ked bolo najhorsie a velmi si to vazim ale na druhej strane mam pocit ze nase cesty by sa mali rozist.
kazdy sme tvor jedinecny a u kazdeho to je ine