Alkoholik

Marketa napsal:
Ahoj Katko,moc te zdravim.Je videt,ze to opravdu nevidis naivne,pres ruzove bryle,ze sveho chlapa milujes a jsi ochotna na sebe prevzit roli trpitelky,ktera ho bude chtit zachranit.Bohuzel mozna i ty sama nekde v koutku duse citis,ze tohle je predem prohrany boj,dokud on sam OPRAVDU nebude chtit zmenit svuj zivot.A to opravdu neni jen tak a urcite nestaci se jen rozhodnout prestat pit-je to silnejsi nez on.Ikdyz chce,pouze jeho vule a sebelepsi umysly nestaci.Musi se celozivotne lecit.AA,psychiatri,lecebna,antabus a ja nevim co jeste,kazdopadne,pokud nevyresi proc pije,proc se schovava za chlast,proc potrebuje tuhle "berlicku"nevyresi minulost,stare krivdy pohrbene uvnitr duse apod-je temer nemozne prestat pit.Jo ,mozna se mu muze podarit prestat pit na nejaky cas,ale to pak budes mit doma sebelitostiveho,nespokojeneho,podrazdeneho sobce-neni nic horsiho nez nepiti silou vule....

Take bych se prikladala k tomu nebrat si ho,dokud s tim doopravdy nezacne neco delat,takhle aspon bude mit dalsi motivaci,jinka mu to opravdu ulehcujes a zlehcujes,neuvedomuje si ,jak je nemocny,jak je to silne.To je ten nas problem-nevidime,jak nas to nici,jak jsme zavisli.To co ty vis,to je jen spicka ledovce.My alkoholici jsme mistri ve lhani,intrikach,schovkach,vubec netusis,kolik toho doopravdy pije.

Zkus vyhledat al-alnon v tvem okoli,tam ti poradi a tam hlavne pochopis nejvic.Dobre je,jestli je ochoten si priznat,ze ma problem a dava najevo ochotu s tim neco delat-pak to neni ztraceny pripad.Moc,moc,moc ti drzim palecky,hlavne se ale nezen do neceho,kde nejen tvoje sily,ale zadna lidska sila proste nestaci.At zacne chodit do aa,tam take casem pochopi...

Davej o sobe vedet,jak se vam dari,treba to zvladnete,moc vam to preju,ale musis byt tvrda,zadne ustupky,kompromisy,pa,pa Marky )

Děláš dobře pro oba dva.Moc Vám oběma přeji, aby přítel přestal pít, měli jste svatbu, a hezký život.

Vím jaké je dilema mezi srdcem a zdravým rozumem.Ted´ještě máte šanci něco na tom změnit.Později by to by to bylo mnohem horší,neřku-li nemožné.Držím palce.Pravá láska dokáže zázraky.Jenom už nesmí být chomout.Právě pro muže už to znamená jistotu a s ní?Že už nemusí nic,že úsilí a práce pro ně skončily.

mám si brát alkoholika??????Jak se na to může někdo ptát,moje matka je alkolička a otec byl(umřel) ze společného soužití s alkoholiky se nikdy navzpamatuji,otřesné zážitky,strach,smutek,beznaděj,bezmoc,to mě bude provázet celý život,vzít si alkoholika je dle mého názoru sebevražda

Tak to vidíš Katko.Láska je slepá a chce věřit tomu,že druhý UŽ KVŮLI MNĚ-PRO MNE PŘESTANE PÍT.Alkoholik v podstatě miluje svůj alkohol,který má k dispozici,který ho systematicky ničí.Tohoto je málokdo vědom.

Já tedy nevím ženské, ale to co tady vyprávíte je mnohem pesimističtější než jiné debaty tady. Souhlasím, že je to tvrdý boj (s jedním alkoholikem jsem měla letos svatbu), ale jsou to vážně lidi jako každí jiní Někdy je hůř, někdy líp. Rozhodně ale odmítám, že by to byl boj, který se nedá vyhrát. Jde o to se snažit, o to mít víru (v cokoliv) a jako partnerka být důsledná. I kdyby měla pokračovat abstinence celý život, stojí to za to. Tyhle příspěvky mi spíš než konstruktivní řešení připomínají sebelítost několika bývalých alkoholiček (a teď se vážně nezlobte holky). Jako je to tak, dýchá to tak na mě. Proč prostě neřeknete - dej mu ultimátum, půjde se léčit a dlouhodobě se z toho dostanete. Ne, vy prostě řeknete, kašli na něj, nemá to smysl.. Tady opravdu nechápu úplně stejně, proč si myslíte, že to musí vždy skončit takto. Můj otec třeba také často pije, ale celkem to ovládá a moje babička řekla, že s tím měl problémy už před svatbou, a to je 33 let... Máma je pořád s ním a mají se více než dobře. Takže tato neřest se může, ale také nemusí rozvinout. Záleží, jakou má člověk oporu a rozum, který nenechá ovládat alkoholem, protože si brzy uvědomí, že si to prostě nemůže dovolit. Takoví jsou lidé v mém okolí a zdaleka se to netýká jen otce a manžela... Takže prosím, pokuste se být alespoň tak povzbudivé jako muži v jiných diskusích... Díky za nás všechny "obětavky"

Ahoj Báro a všichni. No nedá mi nereagovat. Onehdy jsem viděl film: Když láska nestačí. Víte hodně jsem, si něco připoměl. Svoji bývalou manželku jsem si bral z velké lásky a vždy jsem ji miloval nadevše a myslím, že i ona. Pil jsem tehdy řekl bych normálně, ale časem, nevím jak jsem se stal závislý. A stratil zdravý rozum. Alkoholizmus je progresivní nemoc, čím dál horší, je to silnější jak cokoliv jiného i jako láska. Miloval jsem ji, ale nedokázal jsem přestat. A když ji došli síly, přišel rozvod, po patnácti letech. Onehdy mi řekla, že si myslela, že tak piji kvůli tomu, že jsem ji přestal mít rád, omyl, opravdu jsem ji miloval. Dnes jsme velcí přátelé a dokonce jsem ji vděčný, že to semnou vzdala. Jednak jsem padl rychleji na své dno a jednak mé pití trvalo ještě další dva roky a to bylo peklo, jsem rád, že uchránila od toho sebe a děti.
Jen chci napsat, že pokud jde o alkoholizmus, nedá se mluvit o rozumu ten je v háji
Sám jsem pak žil s alkoholičkou, když zrecidivovala, pocítil jsem takovou bezmoc, jako nikdy předtím. Ten chlast je silný
a trpělivý, bere vše. Toto je moje zkušenost. Michal

Eeeh... promiň Báro, ale ty myslíš, že když se tady slečně snoubenec pochcávádo postele, že jde o běžnou neřest?! no to snad budu radši sebelítostná abstinující pesimistická alkoholička, než se do něčeho takovýho pustit! boože!