Alkoholik

Martino, vzhůru k abstinenci.Zavčas.

Ahoj Kamilo,nečetla jsem všechny odpovědi,nabídnu ti druhý pohled ode mě(abstinující alkoholičky)jsem přes dva roky po léčbě.Léčila jsem se ústavně a byla jsem tam 4 měsíce,naprosto nepředstavitelné,ale uteklo to jako voda a bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě.Nechala jsem doma tehdy šestiletého syna a manžela a nastoupila na detox a poté LNN.Čtyři měsíce jsem viděla syna pouze omezeně a zpočátku to nemohla unést,ale pořád jsem si opakovala,co jsou to čtyři měsíce oproti celému životu,který bych mu jinak (a taky sobě a ostatním) zkazila.A teď k tvé mamce,Je to typický kvartální alkoholik,který...zdůrazňuji..ústavní léčbu potřebuje,stejně jako ten,co pije denně,protože časem se intervaly,mezi střízlivostí a opilostí zkracují,takže člověk je na mol ve finále pořád...Pokud není přístupná léčbě,popřípadě pouze slibuje a neplní,nechala bych to na ní,není to nezájem o ni,já tomu říkám pud sebezáchovy,nikdo po tobě nemůže chtít,abys donekonečna tlačila někoho někam,máš svůj život,nabídni pomocnou ruku v případě léčby,jinak ne...toto udělali moji blízcí a já se je přes dva roky snažím nezklamat a hlavně sebe.Hodně štěstí

Moje matka pije každý den. Nejhorší je, že si alkohol schovává - do botníku, do skříně, do špinavého prádla, .... Mně je 20 let a tak bych klidně mohla dát od problému ruce pryč a nechat ji ať si vyžere, co si navařila - zkoušela jsem to s ní po dobrém i po zlém a výsledek nulový...Ale mám šestiletou sestru, kterou nechci nechat ve společnosti alkoholika. Matka si nechce problém přiznat, natož s ním něco dělat. Nevím, co dál dělat...O sestru se starat nemůžu (studium na VŠ), ale nechat ji doma - s matkou, která pije pravidelně a otcem, který se opíjí do němoty každý víkend + občas si dá i v týdnu - taky ne...

Promluv s mámou, když bude střízlivá, řekni jí, že se obrátíš na sociálku, sestřička s ní nemůže žít sama.Máma je jasná alkoholička, bude jen víc a víc pít.Ty nemůžeš brát zodpovědnost za malou, máš dost školy....a co ostatní příbuzní?

Ahoj, Jano a Libo, brala jsem Campral - "měl by" snižovat chuť na alkohol. Bohužel, efekt téměř nulový. Dlouho zvažuji ambulantní léčbu + Antabus. Zřejmě má vedlejší účinky (játra...), ale pořád menší zlo než skončit na lavičce s čučaři.
Ústavní léčba nepřichází v úvahu. Kolektivismus, ztráta soukromí apod. bych nezvládla. Jednou jsem navštívila AA a naštěstí jsem zavčas odešla. Plkání o sobě a rozbory druhých, to ne. Působilo to jako sekta.
Zvládám abstinenci i dva týdny, ale pokud si koupím víno, sedím, dokud není prázdná láhev(e) . Rozumné a i zdravotní popíjení, bohužel, není.
Úmyslně si nedobíjím kredit, volání přátelům je lákavé...
Když je nejhůř, aplikuji si "pracovní terapii".
Zkrátka, stojí to za houby.
M.

Martino, na AA jsi byla chvilku, hned jsi je odsoudila, chyba.Nejsi tak dobrá, abys hned věděla, co je to za společenství, sekta jistě ne!Připadám ti já jako sektářka, fanatička?Sice je každému doporučuji, protože nic lepšího v tomto státě neznám, mně zachránili život, nepiju a žiju jen díky AA:Také se mně ze začátku nějak nezdály, chce to čas, porozumět.Jestli opravdu chceš přestat pít, pomůžou i tobě.Antabus je dobrý, ale určitě víš, že můžeš riskovat, přepít, zadaří se ti , a už pak nemá cenu se s ním cpát.Kup si aspoň z AA Modrou knihu, a Kroky, čti, uč se žít ve střízlivosti.Sama to těžko zvládneš, a škoda každého propitého dne, život se má žít, nepřežívat.

Ahoj Kami, předně chci říct, že mě to s tvojí mámou moc mrzí a přeju vám strašně moc, abyste se z toho dostali. Poradit asi dost dobře neumím, taky jsem si tímhle musela projít u obou rodičů a nic jsem s tím nenadělala, tak můžu přát všem jen hodně sil.

Ráda bych tě ale poprosila, a i ostatní kdo máte tuhle špatnou zkušenost, jestli byste mi pomohli s vyplněním dotazníku do diplomový práce na tohle téma, tedy je určené hlavně na pomoc dětem alkoholiků. Zabere ani ne 5 minut, ale prostě nemůžu sehnat respondenty jinak, než takhle.
Odkaz je zde: prokrastinace-alkoholismus.vyplnto.cz/ Moc vám děkuju za pomoc, nejen mně, ale hlavně dětem, který to v životě nemají lehký..

Ahoj,
když čtu všechny tyto příspěvky, úplně mě mrazí.. Moje matka je kvartální alkoholička. S tím, že když jsem chodila ještě na základku (je mi 23let) tak pila jen jednou za půl roku, tři dny v kuse..bylo doma šílené peklo, myslela jsem, že nás nic horšího potkat nemůže..bohužel se stalo, že maminka měla před třemi lety autonehodu, kdy řídila podnapilá..a tohle odstartovalo její častější pití.. Pije jednou za měsíc, za tři týdny, většinou týden vkuse. Maminka neměla lehký život, dětství, otec byl stejný, s tím nekomunikuje, její maminka umřela před deseti lety. S otcem spolu pracují, nebaví se, nekomunikují, lezou si na nervy, ale i přesto, spolu stále bydlí. Já s nimi. Jsem jedináček, otec taky pije, ale zvládá své povinnosti. Mamka, když má "svůj týden" tak občas do práce jde, občas ne, samzřejmě podnapilá..tím že pracuje v rodinné firmě, nějakým způsobem se to toleruje, je tam jen sama s otcem. Taťka na to kašle, vzdal to, ikdyž mi příde, že pro to ani pořádně nic neudělal..trápí se, vidím to, i kvůli mě, ale neřeší to..když má matka tyhle stavy, vyslechne si její nadávky, dá si pivo a jde třeba ven.. Já jsem se snažila ji dotáhnout k psychologovi, byla tam dvakrát, bez výsledku samozřejmě.. Párkrát byla i v Brně na AA, na první sezení jsem šla s ní, abych ji podpoříla..docházela tam tak měsíc a zase se na to vyprdla. Svoji matku miluji nadevše a nedovedu si představit, že bych ji nechala osudu..nejspíš už sama potřebuji pomoct, protože to nezvládám. Mám plno kamarádů, kteří mě podporují, ale podpora je těžká od někoho, kdo si to nezažil..samozřejmě i za tuto podporu jsem vděčná. Občas musím utéci z domu, přespím u kamarádky, u přítele..ale doma je doma a nedokážu se smířit, že bych se odstěhovala za těchto okolností a nekomunikovala s ní. Když nepije, máme výborný vztah, maminka je obětavá, hodná, udělala by pro mě první poslední. Jsem její jediná dcera a je na mně svým způsobem závislá.. Svůj problém si uvědomuje, když vystřízliví a naslibuje hory doly, břečí mi, svým způsobem citově vydírá a já vždy podlehnu a užívám si chvil, kdy můžeme fungovat jako matka s dcerou a neovládá jí alkohol. Ve svých stavech je agresivní, vše mi vyčítá, dokonce mi řiká, že fetuju, piju, že vše přeháním. Není to pravda, nikdy jsem se ničeho takového nedotkla, nikdy jsem ji nic neudělala..tohle se mě dotýká. A přijít, jako tuto neděli ve dvanáct v poledne domů, kdy jsem spala u přítele přes noc a vidět svoji matku polonahou, počuranou na posteli, kdy se samozřejmě není schopná obléct a svým opilým výrazem na mě kouká a nadává mi, že jsem psychicky labilní a že mám problém sama se sebou a ne s ní, to je vážně otřesné..Jsem pak na ni sprostá a hnusná, to mě samozřejmě mrzí, ale v takovém psychickém tlaku nejsem schopna se udržet..
Je to tak neuvěřitelně těžká a zoufalá situace, ve které se motám pořád dokola a není z ní úniku..

Terko,

soucítím, je to těžké...Jestli to jen trochu jde, odstěhuj se a žij svůj vlastní život, ne život své matky... Ve 23 letech už by to mohlo jít, i když to bude těžké. Zkus ještě jednou nabídnout pomoc (léčení), ve chvíli, kdy máma není opilá a je s ní kloudná řeč. Pokud odmítne, pak co nejdál od ní. Možná to bude impulz, aby konečně začala něco řešit. Takhle, pokud se nic nezmění, v tom budeš lítat a řešit problémy, které nejsou Tvoje a které vyřešit nemůžeš, i kdybys nakrásně chtěla. A samotná bezvýchodná situace pak klidně může vést k tomu, že to začneš řešit podobně, jako Tvoji rodiče. Omlouvám se, jestli jsem příliš přímočarý, ale v poradně by Ti, podle mě řekli zhruba totéž...

Držím palce

IGNATIUS

Terezo, najdi si .Dospělé děti alkoholiků!Je to společenství pro Tebe.