Alkoholik

Lilien,
prosím, podívala jsem se na 1.stránku a tvůj příspěvek, cituji: Jsem na dně, připadám si bezmocná, atp. K tomuto tě přivedl alkoholismus tvého blízkého. Já jsem se také snažila pomáhat, ale vše má své meze. Nechápu tvůj postoj, protože jsem si sama prošla rodinou, kde byli alkoholici.A ráda je mít nemůžu. Tak ještě jednou, držím palce, třeba ti časem leccos dojde.

Lilien,
zklamání by mohlo přijít v podobě toho, že tatínek "nový" start do života nezvládne a bude pít dál. Zatím se asi snaží, ale povést se to nemusí. Je dobré vědět i o této alternativě a případně se připravit na to, že pak tě bude bolet až půjde cestou ke smrti a nebude návratu.
Máš ho moc ráda, vím to, proto jsem ti napsala takový román, abys správně pochopila.
Takže o této možnosti víš a už se s ní předem netrap. Je velmi dobré žít přítomností. Tady a teď mu pomož, když to vyjde bude to skvělé!
O Bohu takto nepřemýšlej. Bůh je milosrdný, netrestá. Lidé si svým konáním přivádějí do života neštěstí a problémy.
Co jsi provedla ty? Nic. Jsi moc hodná a za sebe ti mohu říct, že tvrdé životní situace, člověka ve výsledku neuvěřitelně posílí.

Petro promin, ale blabolis totalni nesmysly

Máš právo na svůj názor, nemusíš se omlouvat.

Přeji ti krásný večer a ještě hezčí ráno, pokud možno bez tvého ranního rituálu u vany;-).

Lilien, rady tu máš, obrať se spíše s žádostí o pomoc u některé organizace, co pomáhá bezdomovcům, pomoc najdou, když chtějí, zapoj tátu.Připadáš mně už také závislá na tátovi nemoci.Jdi určitě na A-anon.

Danny bezmocná a na dně jsem byla, protože mi přibyly problémy, které neumím řešit. Proto jsem pátrala na internetu a našla tyhle stránky. Tady jsem naštěstí našla lidi co mi pomáhají a nasměrovali mě dál. A co je důležité, že se teď usmívám, protože je mi díky ním dobře!!! Děkuju Vám!!

Jak těžké je přijmout svoji bezmocnost a začít podle toho jednat.Trvalo mi to téměř 10let,než jsem byla schopna přiznat,že nemůžu.Dostalo mne to opravdu na kolena.Jaký obrat to způsobilo v mém životě,jaká nepopsatelná úleva se dostavila tímto přiznáním své bezmocnosti,slabosti.Probudilo to ve mne víru,která mi dává sílu,našla jsem tím cestu k Bohu,která mi dává útěchu a je zároven´pramenem nezištné a čisté lásky,která nevychází ze mne,ale z Boha.Tou největší pokorou je často jen to,že nechám s důvěrou a prosbou pracovat Boha.Je to nemožné tam,kde mi brání má pýcha,která má tisíce převleků,které pokud jsem nemocná-slepá nemůžu vidět,natož přiznat.