Alkoholik

Moje zatím ještě žena mi vyčítala něco každý den. Když nevyčítala, tak nadávala. Ať už jsem byl střízliví nebo opilí. V opici se to lépe snášelo. V hospodě se scházela dobrá parta. Lidi s kterými se dalo bavit o odborných věcech ne o banalitách běžného života. Často jsem tam utíkal.
Chtěl jsem tím jen říct, že výčitky a nadávky můžeš vklidu poslouchat i od střízlivé ženy.

Mirku, až bude úplně střízlivá, řekni jí, že jsi rozhodnutý od ní odejít, ale i s malým,třeba to s ní zaklepe.Pochval jí, jaké to bylo fajn, když nepila, a že nyní opět a zase znovu začíná to peklo, že už nemáš sílu se pořád bát, o dítě, o ní, co bude, co se děje....rodičům navrhni, aby si jí vzali domů, užívali si opilé dcery...nebude aspoň ohrožovat malé dítě.

Děkuji za rady a podporu. V každém případě něco podniknu. Její rodiče si ale nepřipustí, že pije. A když jsem tchýni řekl, že už to opravdu musím řešit, tak mi řekla, že ji přece nepošlu na léčení, co bude s malým... Je to hrozné jak alkohol mění člověka, když se to přehání.... Když nepila, tak to bylo tak fajn... No, ještě jedeme na čtyřdenní dovolenou do termálů v Maďarsku, tak tam bych viděl ten rozhodující moment. Mějte se hezky.

Ty najdi sílu, řeš, chraň sebe, malého, ženě přeji sílu na léčení!Škoda vztahu, který rozbil chlast!!třeba!!!ještě bude dobře.

ahojte,přítelkyně má problém s alkoholem,ale nepřipouští si to.jsme spolu 5let, je jí 42let a poslední léta je na tom tak, že každý den můsí mít podle mě co najdu potají skoro celou flašku vodky. Má děti ve střídavé péči, ale letos na vánoce se stalo i to ,že se zase opila a byli u toho děti 16,10, máme se tu motá, a kluk 16 jí schoval flašku,kde bylo jen na dně, pak se druhý den dětem omlouvá. já byl v práci.přijedu večer domu a nemam si s kým promluvit je opilá, spí, a lže, že nic nepije. Ráno vstane a skoro nic jí není,ale nevím jak v práci zatím asi pořád zvládá, jak dlouho to ale vydrží dělá instrumentářku, Poznal jsem, že je alkol.asi po dvou letech, ale je asi delší dobu než jsme se poznali, měl jsem ppráci každý den do večera a to už spala, lže schovává si flašky. Celou dobu 3 roky jí pořád říkám ,aby přestala alespon kvůli dětem,vše svádí na mě.Kolikrát jsem chtěl odejít, ale mám ji rád, pořád slibuje,že přestane,ale večer je opak pravdou, sama nepřestane a na léčení nechce jako zdravotník.že to má pod kontrolou,ale večer je hotová i před dětmi. Alkol.můsí mít určitě už dříve než jsme se podkali, ale nevím jak dlouho, taky to může být už tady mnoho let.Taky i jela autem s dětmi a měla víno co říkala malá.,už mnohokrát jsem chtěl odějít to jí nepřestane, a ani kvůli dětem nepřestává. pořád má schované flašky. Bohužel budu muset odejít,jelikož nechci vidět,jak přijde o práci ,o rodinu, o bydlení aj. Já jsem toto zažil,ale ne z vlastní viny natož z alkoholu.byl jsem nemocný akoro 2 roky a přišel jsem o práci a manž.se na mě vykašlala,takže jsem přišel o malou dcerku. Už nevím co mam dělat. Když je střízlivá ,tak je to fajn holka,ale pak.. Nejsem schopen odejít, ale ty její opilé večery nadávání aj.mě to stejně donutí. Dá se ještě poradit jí,ne mě, já můžu odejít a at to dopadne jak chce, že jo. Mám jen strach, že to s ní dopadne špatně,opravdu hodně špatně. Díky

Dobrý den Josefe.Je mi 45 a jsem alkoholička.Nikdy jsem sice nepila denně ani tvrdý alkohol,ale když jsem se napila,vždy to "stálo za to".Znám to,co píšete.Byla jsem zlá,hádavá a znám i zničené vánoce dětem,propitý řidičák,pokus o sebevraždu...Atd.Pít jsem začala hlavně z toho důvodu,že můj manžel nebyl schopný emocí (kladných),jakéhokoliv projevu citu a dost mě ponižoval.Došlo i na sprosté nadávky a intimně se mnou přestal žít.Říkal mi,že jsem mu,po mých alkoholických extempórech hnusná a odporná.Žádal mě,ať pít přestanu nebo že odejde.Ať přestanu alespoň kvůli dětem.Stejně tak,jak to vaší přítelkyni říkáte vy.Že vše ničím a zničím.Nebyla jediná poznámka,věta,že o mne stojí,že o mne ani rodinu nechce přijít.Nic.Byl to pro mne začarovaný kruh.Čím více jsem jeho nezájem řešila pitím,tím více bylo nadávak,osočování,ponižování,nezájmu a tím bylo více mého pití.Já jsem tehdy vyhledala alk.ambulanci.Alkoholu jsem se nedotkla 9 měsíců.Čekala jsem a potřebovala trochu pochvaly,podpory.Nebyla.Sice mi manžel přestal nadávat,tolik jsme se nehádali,ale nic víc.Dokonce se mě těch 9 měsíců ani "nedotkl".Bohužel jsem začala znova a s o to větší "vervou".Nechci vůbec vzpomínat na to,co jsem prováděla.Té ostudy,odporu sama k sobě...Teď jsou to 2,5 roku co manžel odešel a rok,co jsem rozvedená.Po jeho odchodu to bylo jen horší.Teď se snažím opět přestat.Zatím doufám,že to zvládnu s jinou pomocí,než je léčebna.Pokud ale budu stále selhávat,je léčebna pro mě poslední možnost.Proč to vše ale píši...Myslím,že pokud vaše partnerka chtít nebude,nepřestane.Pokuste se jí místo vyhrožování odchodem říci,že vám na ní záleží,že ji nechcete ztratit,že ji máte rád.Promluvte s ní ale v době,kdy není "ožralá".Nevím,pokud pije denně a alkohol si schovává,ale určitě něco najdete.Třeba právě v době,kdy se za své chování omlouvá.Řekněte jí,že jsou i jiné možnosti než léčebna,že tam zajdete s ní a uvidíte...Já jsem takto pomohla své mamce.Odvezla ji násilím na detox,dohodly jsme se alespoň na "zkušební" době v léčebně.Ze začátku byla proti,ale po nějaké době bez alkoholu (pila denně a tajně,kombinovala s léky) začala mít na vše jiný náhled.V léčebně zůstala půl roku a nyní cca 15 let nepije.Pokud ale nebude souhlasit s ničím z "nabízeného" ani s vaší podporou,nezbyde asi,než dát ultimátum a dodržet ho,odejít.Dle mého názoru morální apelace nepomohou.Spíše naopak.Možná,že ona vše ví,má výčitky a ty apelace ji v její nesebeúctě jen utvrdí a pak může reagovat podrážděně,zle.Doporučovala bych také psychologa,psychiatra.Bojím se,že pokud bude razantně proti všemu,pokud nebude mít alespoň trochu něčeho v sobě,že něco není v pořádku,že s tím chce něco dělat,nepřestane...Musí chtít sama.Já jsem v současné době bez práce,partnera,podpory,ale pokouším se najít zbytky ztraceného sebevědomí a sebelásky,protože se nechci upít,nechci skončit se životem.Možná také ještě nespadla dost na dno",aby se mohla a chtěla odrazit...Moc vám držím palce.

je pro mne zajímavé to číst, zkušenosti s alkoholiky coby blízkými. já to mám úplně jinak, odjakživa cítím, že ve vztahu k pití nejsem svobodná a snažím se s tím něco dělat, co moje paměť sahá. nikdy se mi nestalo, že by mi někdo moje pití vyčítal, že by mě někdo přesvědčoval, ať nepiju. jen když jsem se s tím svěřila některému ze svých partnerů, tak mám zkušenost, že to pak proti mně použil ve snaze mi ublížit nebo mne dostat do defenzívy. je to pro mne další motivace nepít, nechtěla bych, aby to zašlo tak daleko...

zároveň to ale odpovídá na některé otázky, vlastně na tu zásadní, člověk si musí uvědomit, že má problém a přestat s pitím především kvůli sobě. např. na úspěch Mirkovy metody, že žena přestane pít, protože si to přeje její manžel, nevěřím.

Přesně tak, Valerie, alkoholik musí přestat pít kvůli sobě.Musí chtít!A najít pomoc, pevná vůle nestačí.Kvůli rodině, manželovi, práci...to málokdy vydrží abstinovat.Já své děti, vnoučata miluji nadevše, ale alkohol mně tak ovládl, že mně vůbec nezajímali, jen jsem měla v hlavě ten chlast.Ne, že bych se omlouvala, ale prostě mně dostal až na dno.Dnes se už za to nestydím, vím, že je to silnější nepřítel, skoro mně zničil úplně, nechci už nikdy začít pít,bojím se ho.Minulý týden to bylo 9 let, co abstinuji, a konečně vím, že je hezky na světě, že lze žít a nepít, alkoholička budu do smrti, no a ?

je to tak a je to strašně složité a člověk sám sobě nerozumí, že? já se také učím se za to nestydět, zatím chvílemi cítím, jak mne to posiluje, to je velká motivace, sebeúcty obvykle moc nemám tak se držme, že