Alkoholik

Krtek:
Konecne nekdo, kdo vi o cem mluvim.
Penize bere z duchodu a kam je schovava je nam zahada. Zavedli jsme bezflaskovou domacnost a nikdo z rodiny doma nepije ani se nezminuje o alkoholu. Nejake roky nazpet s tim zkousel seknout i sam, ale po par dnech vzdy podlehl. Mel velke psychicke problemy a takhle to dopadlo. Sam to proste neda a bez lecby je 100% konec. Tu rychlou asi brzo zavolame, protoze je jen otazka casu kdy si neco provede. Jen mam strach, aby ho na druhy den nepustily domu, ale pokud mu tam nedaj alkohol tak se totalne zhrouti.

Romane, psal jsem vam, ze jsem alkoholik, takze moc dobre vim, o cem mluvim a proc jsem vam odpovedel, tak jak odpovedel. Pije-li, nekde bere alkohol, nejde na nej bere penize. Je tedy schopny si alkohol obstarat. Tom pad je schopny si rici o pomoc. Je to takto srozumitelne? Jakekoliv vase snahy povedou i tomu, ze na vas vude nastvany, agresivni, podepize reverzy a pukde pryc. Rozumite tomu, ze kdyz bude odkazany jen na sebe ma sanci ruchle pochopit, ze tudy cesta nevede?
Zeptejte se ba to zkusenych terapeutu.

Ja takhle "ztratil" cca 2 roky a nejde ani tak o me, jakoo ty lidi okolo, co se mi snazili pomoct a podporovali me. Jenze ve vysledku me podporovali v mem piti, protozemi davali zazemi. Mel jsem kde spat, co jist, vyprane obleceni a ja si jen chodil do prace, chlastal a delal skody a trapil ty, co mi chteli pomoct. Jenze ja pomoct nechtel, ja chtel chlastat. Az kdyz me vyhodila z bytu a bylo ji jedno, kam pudjdu a co budu delat, tak to najednou slo.

Otec se upil. Protoze si ho k sobe vzala jeho mama. Takze mel zazemi a peci a mohl v klidu lejt prvni ligu a kam dovedla matcina pomoc jejiho syna. Do hrobu. Asi to tak nezamyslela. Lec stalo se.

Napíšu zkušenost z mé rodiny, otec těžký alkoholik, pil od svého mládí a našeho dětství (jsme 3 sestry), máma se snažila všemi způsoby přimět ho k léčení, nikdy se to nepovedlo, po cca několikatýdenní abstinenci vždy usoudil, že léčbu nepotřebuje. Rozvrátilo a poznamenalo to celou rodinu, všechny jsme opustily domov po 18.roku a mamina našla sílu se rozvést, až když jsme byly z domu. Otec se upil v 49 letech sám doma a zpětně si říkám, že byla chyba dávat mu opakovaně tolik šancí a vlastně ho podporovat v pití, kdyby ho v tom mamina nechala dřív, když ještě měl co ztratit, třeba by ještě našel sílu se léčit. Je to sice už 27 let, ale vzpomínky a některá traumata zůstávají...Bohužel nyní řeším totéž se svou sestrou- viz toto vlákno, kdybyste si chtěl pročíst. www.alkoholik.cz/zavislost/forum/2-chci-pomoci-alkoholikovi-alkohol-v-rodine/54504-sestra-alkoholicka-kde-je-vlastne-to-dno-.html Takže jak popisujete stav Vašeho příbuzného, jsou rady Vám zde dané opodstatněné a podložené zkušenostmi, bohužel i mně trvalo skoro 3 roky snažení, než jsem pochopila, že nemůžu pomoci někomu, kdo nechce a zařídila se tak, aby mě to znovu úplně nesemlelo.

a pod to, co píše MichalB a další, bych se mohla podepsat, naprosto Vás chápu, že chcete zachránit svého blízkého, ale každou hospitalizaci buď v nemocnici nebo léčebně moje sestra skončila na reverz, nebo z ní utekla, vyřešilo to pouze akutní stav (úrazy v opilosti, dopravní nehoda, naše obavy ze sebevraždy) a násilím ji nikde držet nemohou, když nechce, a nakonec se to ještě obrátilo proti nám-výčitky, naštvanost až agresivita, pocit že jsme ji zradili

Tak jste me presvedcili a bude potreba razneho kroku. Je to tak krute a tezko se o tom mluvi, ale dlouhodobe souziti uz neni mozne. Uz tak je cela rodina na tom psychicky spatne.
Nemyslim si vsak ze si zato muze zcela sam. Je to dobou, velkym psychickim tlakem, predvsim v praci a take druhem povahy. Clovek s dobrym srdcem, snahou kazdy problem poctive resit a k tomu jeste uzavrena povaha. Pak do toho prijde ten zkurvenej chlast jako lek, kousek po kousku a clovek se z toho nema sanci vyhrabat. Citim to jako selhani cloveka, ale zaroven cele spolecnosti.

Dekuji vsem za prispevky ze zivota a snahu pomoci.

Hlavne je dulezite(!) trvat a dodrzet dana ultimata. Jakmile nedodrzite jedno jedine ultimatum, nabyde alkoholik dojmu, ze nic cim vyhrozujete nesplnite a muze pokracovat ve svem piti a desktruktivnim chovani vuci sobe i svemu okoli. Alkoholik je prohlany clovek, ktery vyzuije a zneuczije kdeco, aby uspokojil svou zavislost. Driv nebo pozdeji to zlomi psychicky lidi v okoli a rozvrati rodinu. Doporucuji knihu od Jana Jilka Ze závislosti do nezávislosti. Tam najdete spoustu uzitecnych zkusenosti. Jan Jilek je terapeut, ktery je taktez alkoholik.

nikdy se to nepovedlo, po cca několikatýdenní abstinenci vždy usoudil, že léčbu nepotřebuje

Neuznávam tú "múdru" radu lekárov, že ak vydržíte mesiac nepiť, nie ste závislý.

no my naštěstí takovou "dobrou radu" z úst lékaře nikdy neslyšeli, to prohlašoval pouze on sám a také jen on věděl, jestli ten krátký čas stoprocentně abstinoval, s dnešními zkušenostmi tomu nevěřím, možná toho byl schopen v prvních letech, ale kam mi paměť sahá, pil každý den

Souhlasím s MichalB a frezie. Dokud sám nebude chtít a neuvědomí si, že má problém nepomůže mu nikdo. Naopak dokud má zázemí tak ho ani nenutí si uvědomit,že je něco špatně. Bude vás postupně psychicky ničit. Jediný kdo na tom bude špatně budete vy a jeho okolí které mu chce pomoc. Vím o čem mluvím. Žiju s alkoholikem. Nema smysl pomáhat člověku, který si myslí že nemá problém.