Alkoholik

Ahoj,

musíš být velmi psychicky silný člověk, protože jsem ještě neslyšela a snad ani nečetla o alkoholikovi, který by si sám pomohl. Ještě mi řekni, zda ses o sebe bál, o své zdraví? A jak si zvládnu abstaky?

Já teď aspoň pár dní nechtěla slyšet o alkoholu, o tátovi.. Byt měl ode mě a ségry uklizeny, prádlo vyprano.. Dostal důchod, tak nás nezná a lije, mobil ani nebere. Až dojdou penízky, bude mi klepat na dveře a začne kolotoč psychického vydírání nanovo..

Markéta napsal:
ještě neslyšela a snad ani nečetla o alkoholikovi, který by si sám pomohl.

Neni to uplne neobvykle - i tady na foru je takovych lidi dost. Abstaky jsou od urcite faze hodne krute, mel jsem velike stesti ze jsem si behem nich nejak vazneji neublizil.

Markéta napsal:
Až dojdou penízky, bude mi klepat na dveře a začne kolotoč psychického vydírání nanovo..

Proc mu duchod neseberete? Tedy presneji - chces pomahat, uklizet, opecovavat? Odevzdej duchod, my se postarame aby jsi mel co potrebujes. Ja to opravdu nemyslim zle ale timhle pristupem ho svym zpusobem podporujete. Tata je vysmatej a hraje to na jistotu - at se stane cokoliv, jsou tady milujici dcery . Proc by se mel vubec pokouset prestat?

Marketo, ono to ale v podstate je jen na tom cloveku, zda s tim chce prestat a prestane. Muzes mit super zdravotni peci, ale to je k nicemu, dokud to tzv. neudela v hlave - cvak - nepiju.
Stejne jako kdyz budu chtit mit nejakou fyzicku, budu muset sportovat/trenovat/nejak se telu venovat a muzu mit zaplacenych xy treneru a kvalitni vybaveni na sport ..

Markéto, Gennosuke podle mě nebyl závislý, byl jen problematický piják, takoví to často dokážou sami utnout. To bych zas tak obdivuhodně neviděla. Ale to je vedlejší. K tvému tátovi - je to hodně, hodně špatné. Pokud už má alkoholovou demenci, jak bude zvládat léčbu? Já Červeňák absolvovala a bylo to docela náročné. 5 měsíců a stejně bez úspěchu. Píšete, že je zbytečné jít do léčebny, když dotyčný CHCE pít, dotlačí ho tam třeba rodina a on to tam jen přetrpí a už se těší jak si dá do nosu. To je samozřejmě pravda. Ale ono je to složitější. Já mám za sebou hodně léčeb a na každou jsem šla přesvědčená, že CHCI PŘESTAT, zbavit se těch hrůz, absťáků, ostudy, úpadku. Brala jsem léčby vážně, všechny dokončila. A stejně jsem pak začala pít. Mám labilní psychiku, špatně zvládám stres, stačil malý problém a už jsem v tom lítala. Úspěšnost léčby je hrozně malá, já nepiju asi sedmý rok, ale bylo to až z pudu sebezáchovy. Prostě mi to v té hlavě "přecvaklo", neumím to vysvětlit, najednou to nebylo "chci přestat pít, protože mě to ničí" ale "nechci pít, nechybí mi to, hnusí se mi to, mám z alkoholu strach". Ale to přecvaknutí vysvětlit nedokážu, prostě to přišlo nějak samo. Jinak, zůstal při mně stát jediný člověk, můj táta, zažil se mnou neskutečné hrůzy, ale několikrát mi zachránil život.... Není dobré alkoholikovi pomáhat, pokud ještě jakž takž zvládá a víceméně své okolí využívá, ale myslím, že když se Markétko teď ostřihneš, táta umře. Nebude to v žádném případě tvoje vina, alkoholismus je smrtelná nemoc, ale stále se zhoršující a člověk někdy padne tak hluboko, že už se sám nedokáže zvednout. Vlastně nevím, co ti poradit, tohle jsou jen moje zkušenosti, kdyby tě cokoli zajímalo, ptej se. A drž se.

Ahoj Reminiscence,

Děkuji za příspěvek. Pokaždé, když vidím nebo slyším jak někdo dokáže abstinovat, napadne mne, že o mém tátovi to asi nikdy nebudu moc říci. Co se týká Červeného dvora-byla jsem upozorněna na riziko nepřijmutí, vzhledem k jeho demenci. Musím tam zavolat a probrat to s nimi, i když už tak nějak situaci znají.

Cítím se vůči tátovi zavázána. Byli jsme spokojená rodina, rodice vše od začátku vybudovali, byli jsme velice dobře finančně zajištěni, krásné dětství, citové jsme také se sestrou nebyly ochuzené, s oba rodiči perfektní vztahy. Bohužel přišel rozvod a to táta neustal, i když se jevilo, že to zvládne. Mel poté spoustu fajn ženských, ale mamka byla prostě žena jeho života. Nechci rozepisovat okolností rozvodu, podíl měli oba.

Jenže mamka je také ženská s pevnou rukou a tu táta potřeboval..hlavne pokud se jednalo o alkohol. U nás v širší rodině bylo vždy normální pivko u TV, v hospodě po práci, chlast v naší rodině mají chlapi rádi, takže byli opilý dost často postupem času, a to dokonce denně Ale v běžných povinnostech každý fungoval a tátu si mamka umělá srovnat, když potřebovala. Zpětně ale vidím, že už asi tenkrát byl závislý ale ne v takové míře. Podotýkám, že jediný táta z těch pijaku v naší rodine skončil zle. Po rozvodu bum a dnes je tam kde je.

V tuhle chvíli táta neví, v hlavě zmatek. Sám to přiznal. A já také nevím.. Psychicky na tom nejsem díky téhle situace dobře,a to ani fyzicky. Již jsem dostala od doktorky Lexaurin, ale nejím to svinstvo, nechci před problémy utíkat a být závisla.. jako táta. Chci se postavit problémům čelem ale někdy ani nemám sílu mu zavolat, jít k němu a vůbec ho vidět. Protože jeden pohled na něho a mě se svírá žaludek a hruď a nevím co vše, protože vím, že je na tom moc zle a já netusim, co s ním. Nechci aby umřel, nikdy by mě nenapadlo, jak závažné to bude.

Přitom má nejen mě a sestru, ale zbytek rodiny (z maminy strany, jeho o něho nemá zájem a mají dělat sami co se sebou), s mamkou zůstali kamaradi, dokonce s maminym manželem jsou velmi dobří kamarádi, snažíme se mu všichni pomoci jak jen to jde.

Tata nás má všechny rád, vím to. On je uvnitř opravdu moc hodný člověk ale ten alkohol nad ním asi nejspíš zvítězil,a to dobre v něm zatlacil někam hodně hluboko..

Markéto, věřím, že je hodný člověk. Hodně alkoholiků jsou takové přecitlivělé dobrácké duše, neschopné zvládat realitu dnešního drsného života, alkohol je aspoň na chvíli útěk, únik, úleva. Aspoň tak to mám já. O to horší je sledovat, jak ten nám drahý člověk trpí (a že trpí, to si piš, už dávno nepije pro radost), ale budeš se s tím muset smířit, máš vlastní život, nenech si ho ničit tou bezmocí, udělala jsi, co jsi mohla. Je dobře, že táta souhlasí s léčbou, spousta alkoholiků "nemá problém" a léčbu absolutně odmítají, tam je to pak konečná, není co řešit. Pokud by tátu nevzali do Č.Dvora, zkus Jemnici, tam je to volnější, (no, jsou tam taky o dost těžší případy) to by mohl zvládnout. Taky tam mají chráněné bydlení, kam může po léčbě jít bydlet, i na několik měsíců. Vždycky je naděje, znala jsem i pár opravdu beznadějných případů, co se z toho vyhrabali.

Ahoj,

Právě jsem se vrátila od otce. Volal mi jeho kamarád, že neví co s ním, protože je na mol. Pomohl mu domu a já tam dorazila. Táta opět pomoceny, pos*any, neschopný chůze. Všude na sobě modřiny podlite krvi jak pořád padá, nábytek od krve, v koupelne si sedl před sprchu a klidně předemnou pomocil na zem. Poté se po čtyřech doplazil do postele. Jeho kamarád na tohle vše zíral nevěřícně, viděl to poprvé. Asi ani nemusím popisovat ten smrad, hnus..někde ztratil telefon, ještě ke všemu můj starý, takže už se mu ani nedovolam, zda je ok. Jinak peníze už nemá, zvali ho lidi z hospody zřejmě.

Omlouvám se, že to takhle píšu se všemi detaily. Já už opravdu nevim ani kam s ním. Nevíte někdo, kam s takovýhle opravdu těžkým případem? Pochybuji, že si s tímhle v Červeném dvoře poradí. Uvažuji o zbavení svepravnosti, vždyť on už je stejně mimo.. Jen nevím co to obnáší a vůbec se mi do toho nechce. Jen pomyšlení, že zarizuji něco ohledně táty a mám z toho depku

Marketo, objednal bych se na nejaky odbor spadajici po d socialku a tam se doptal, co presne obnasi zbavit rodinneho prislusnika svepravnosti a jake te nese povinnosti a prava do budoucna.
Pokd by se takto x krat vracel do lecebny, uz by ho pravdepodobne nevzali.

Zasadni je pochopit, ze zadna pomoc je nejlepsi pomoc. Dojde si pro chlast, umi si dojit i pro pomoc, kdyz bude chtit.

MichalB napsal:
Dojde si pro chlast, umi si dojit i pro pomoc, kdyz bude chtit.

Do kamene tesat!

Ahoj Markéto,
se zájmem jsem si přečetla tvůj příspěvek, jsem na tom dost podobně, akorát u mě jde o mou matku, která také dlouhodobě pije. Já jsem s ní prošla několika stádii - nejdřív samozřejmě šok, netušila jsem, žeje to až tak vážné. Až když jsem ji našla ve vlastních výkalech totálně zmatenou a blábolící nesmysly, pochopila jsem vážnost situace. Postupně mi došlo, že jsem nacházela lahve Fernetu po bytě, ještě když jsem byla na gymnáziu a s rodiči bydlela a to už je 20 let...Konečně mi došla sposuat věcí, proč se chovala mnohdy divně, pokaždé, když o víkendu vařila, šla pak spát/ jasně, upjíla v kuchyni...Po té, co jsem s ní prožila i delirium, nebo alkoholovou psychozu, nevím přesně, každopdáně křičela, že nám po bytě lezou želvy a proč ten cizí pán nám věší prádlo..hrůza, vyházela jsem všechny lahve a že jich bylo, zalarmovala bratra a otce, který mi ovšem sdělil, že to dávno ví, ale že je to beznadějné a zlomil nad matkou hůl a řešili jsme co s ní. Matka odmítla PL, takže aspoň docházela ambulatně, nicméně myslím, že tak akorát tak lhala, vracela se s igelitokou antidepresiv a prášků na spaní. Postupně ji vyhodili z práce a z nádherné ženské se stala oteklá, klepající se troska s nulovým seběvedomím, zpomaleným mozkem a nulovou pamětí.Jakoukoli pomoc odmítá, ona přece problém nemá, to my ostatní máme problém. Otec se od ní odstěhoval. Bratr je na antidepresivech. Já jsem ji musela taky na nějakou dobu odstřihnout. Protože jsem to psychicky vůbec nedávala,začaly mi rúzné fyzické obtíže, které se ukázaly jako psychosomatické, hlavně jsem si dávala za vinu, že matka pije kvůli mně, protože jsem odešla pracovat do zahraničí. Musím ale říct, že matka se jakžtakž dokázala sebrat. Potkala nového přítele, se kterým bydlí. Podle něj už nemá ty otřesné několikadenní tahy na vodce nebo slivovici, ale podle mě je to jen otázka šasu, kdy to zase přijde. Na Vánoce byla opilá tak, že k nám ani nepřišla na Štědrý večer.Nejhorší pro mě je ta bezmoc, ale bohužel vím, že pokud se nerozhodne ona sama, niidko s ní nic neuděláme...