Alkoholik

Vzdělávat v alkoholismu se můžeš a něco se dá použít. Třeba když už pije, je dobré aby alespoň jedl.No nemáš to snadné, držím ti palec.

Ahoj Krtko,

je mi líto, že si tvůj brácha něčím takovým prochází. Mnohem víc mě ale mrzí, že si kvůli němu musíš něčím takovým procházet i ty sám. Asi vím, jak ti je. My jsme s bráchou taky moc nepokročili. Zato on pokročil zdárně - stupňuje dávky a když má "dobrý den", pokoří tři až pět flašek vodky, jen to mlaskne. A aby toho snad neměl málo, začal chlast kombinovat s marihuanou.

Před chvílí se vrátil z práce, padl rovnou do postele, teď tam leží úplně mrtvý, táhne z něj chlast... Dušoval se, že mu pití nechutná a že ho bude muset omezit (hahaha), ale z batohu jsem mu vytáhla ještě nerozdělanou flašku vodky a tři plechovky piva - to měl asi ještě zásobu na večer nebo už na ráno, aby vydržel. Další flašku vodky a pár piv má podle všeho v sobě... Soudím podle toho, v jakém stavu dorazil. Doufám, že to pití nebude hledat, jsem s ním dnes doma sama a o žádná dramata nestojím.

Krtko, jak se vám vlastně podařilo přemluvit bráchu, aby souhlasil s návštěvou psychologa? Ten můj by to taky akutně potřeboval... Kromě toho, že hrozí sebevraždou a občas si řeže zápěstí, neustále a o všem lže. Lže tak dlouho, až se v jeho vypitém a chorém mozku stává lež pravdou.


Jeho život se poslední roky točí jenom kolem chlastu. Pokud ale s alkoholem brzy neskončí, skončí alkohol s ním. Jednou provždy. Definitivně.

Poslala ho k psychologovi naša obvoďačka. Je objednaný na 20.7. Ale či tam aj pôjde, je vo hviezdach. Je to 5 týždňov, dovtedy sa môže čokoľvek stať. Takým tempom ako pije teraz to nemá šancu sám zvládnuť. Aj keby neviem ako chcel. Mamka bola posledná brzda. Chudák, ani nemá komu vynadať po jej smrti.... A na mne je teraz do dedičského konania doslova závislý. To si veľmi dobre uvedomuje, že bezo mňa je stratený.

krtku, jak se objeví nejaká šikovná robka nejlépe s vilou tak v tom brácha zůstane úplně sám...

Chtěl jsem to trochu odlehčit, ale nikdy nevíš co se ti v životě může stát, přeju ti pokud možno jen ty pozitivní věci ať tě odteď potkávají, něco bohužel skončilo, ale něco jiného lepšího jistě ještě bude, věř tomu

Krtku,
úplně vidím sebe ve 20 letech, naspeedovaná studentka VŠ, plná elánu, sebejistoty, mládí, hrdosti a víry, že "JÁ" budu žít jinak než vy!

A moje pokorné přilezení k mámině psychické podpoře o 10 let později...

Krtko, tvůj brácha už si svou cestu zjevně vybral. Skoro vždycky je tady někdo, kdo nám může pomoct. Pokud to není rodina (ať už z jakéhokoliv důvodu), jsou tady odborníci, lékaři… V první řadě ale člověk musí chtít změnu sám. Pokud si ji nepřipustí a nepodvolí se jí, nehne s ním ani pár volů. Máš pravdu, že pět týdnů, je děsně dlouhá doba. U alkoholiků rozhoduje i pár minut. Dokud nebude sedět v ordinaci, nemůžeš mu věřit, že k psycholožce skutečně půjde.

Matky jsou stejně zvláštní druh. V pubertě na ně nadáváme, přesto na ně o pár let později nedáme dopustit. Až mě fascinuje, co si k té naší brácha všechno dovolil, přesto nad ním nikdy nezlomila hůl. Poslední roky žije tím, aby žil on. A asi už si i nějakým způsobem zvykla, že v jejich vztahu vždy budou tři – ona, brácha a chlast.

Vím, že jsme tady všichni z různých důvodů, ale přála bych nám všem hodně sil. Snažím se být optimistka jako Pert a věřím, že bude dobře. Někdy je ale holt cesta k tomu štěstí trošku delší a klikatější…

To stesti je takovy marketingovy blabol. Zivot od poceti po konec je risk a stesti jsou jen zablesky .

Tak tahle situace je skoro jako přes kopírák u nás, jen věk zúčastněných je jiný. Kdysi jsem tady otevírala téma o životě starých rodičů s kvartálním alkoholikem. Alkoholikem je manželův bratr, který bude mít 62let,rodičem je 95letá maminka,se kterou žije v jedné domácnosti.Maminka skoro nechodí, má hodně zdravotních problémů, které k jejímu věku samozřejmě patří. Švagr pije cca 30 let, konzumace nabyla v posledních letech takového množství, že byl opakovaně vyhazován z práce, končil za záchytkách, v nemocnicích, dělal si dluhy atd. My jsme se mu s manželem snažili xkrát pomoci, přemluvili jsme doktora, aby mu vypsal doporučení na léčení, tam švagr stejně nešel. Na antabus chodil asi dvakrát, stejně po určitě době abstinence do toho spadnul znova. Teď je schopný 3 týdny nonstop pít hlavně rum, v pokoji má kolem sebe víc jak desítku flašek vypitých i nevypitých, smrad, nepořádek ....Má už problémy s trávením, s jícnem, s klouby...je zedník, tak potřebuje mít určitou kondičku. Ale vlastně stejně práci nejde jen na chvilku, protože tam moc dlouho nevydrží a znovu má tu svoji periodu. Přesto ho rodiče, a teď už jen maminka, neustále omlouvají, jaký má těžký život, jaký je to chudák, protože on nemá svoji rodinu a my máme, že za ten jeho chlast může jeho někdejší partnerka, která ho k tomu vlastně dotáhla. Jooo, partnerka, jenže oni se poznali, když byli oba opilí, takže si dost dobře sedli.A v té době už švagr chlastal skoro 1.ligu, teď jede 1.ligu s několika hvězdičkami. Snažili jsme se s manželem pomáhat skutečně jak jsme mohli, ale ne tím, že bychom za něj všechno umetali a řešili, ale pomáhat k léčení, dovést ho tam, podpořit ho, když se rozhodne. Rodiče jsme chtěli vzít bydlet k nám, aby měli alespoň trochu klidnější život, ale to ne ne ne ne. prostě to tak nechtějí, teď už jen maminka ho chce obsluhovat až do konce. pro nás to znamená být v neustále pozoru, kdy budeme muset dojet mamince třeba nakoupit, a to bydlíme dost desítek kilometrů mimo.Něco zařídit, vyřídit atd. Kdyby se jednalo jenom o maminku, tak to samozřejmě děláme, ale myděláme to, co se nám určí, a to někdy dost striktně, a staráme se i o ožralu. Za ty roky nás to strašně ničí,hlavně psychicky. Co říct, když si maminka stěžuje, že se nikam nedostane, my jí kolikrát říkáme, jsme jak kolovrátek, že ji naložíme do auta, vezmeme k nám, posedí si tu na zahradě, popovídáme si v zeleni, nadýchá se čerstvého vzduchu, že ji vezmeme bydlet k nám...ne a ne a ne. Že by jí bylo líto, že my se máme dobře. To na to pak už není možné říct nic. všechno se točí kolek kvartálníka, který si ve chvíli, kdy není v lihu, trochu uvědomuje, že není něco v pořádku s ním, ale na telefony na AA , které jsem mu dali pod nos a řekli, že tam s ním klidně zavoláme, půjdeme, cokoliv, jen se prostě on musí rozhodnout sám, že to bez toho nejde stejně nezavolá, co pak s tím dělat? A jeho máma mu vaří polévku, aby něco snědl, nosí mu čaj, tedy vozí na svém chodítku...a my na to všechno koukáme, tedy na dálku, a nemůžeme s tím absolutně nic dělat...A nebo to i vidíme, když jsme u maminky,a že tam fakt jezdíme, přece ji tam nenecháme. Zařídili jsme i pečovatelku pro maminku, pak ochranné tlačítko na telefon, aby mohla zavolat, kdyby se jí něco dělo na Život 90, to si zrušila ve chvíli střízlivosti švagra, který ji v tom podpořil. Říkáme, že sedíme na mině a čekáme, kdy se něco stane. Psychicky nás to deptá, ale nemůžeme absolutně nic dělat.Jen podle maminky můžeme..vlastně MUSÍME švagra někam vzít, aby mu pomohli. No ale kam, když on sám nechce ? Je to začarovaný kruh. Klobouk dolů před lidmi, kteří se z této své závislosti dostali, protože pro okolí tohoto člověka je to strašné. A hlavně pro ty, kteří ho ještě nehodili přes palubu. Tím i myslím rodiče, kteří ho nechali padnout na dno, aby se z toho vzchopil,i když toto je pro rodiče asi jedno z nejhorších rozhodnutí, které musejí udělat. A nejbolestivější, ale i nejúčinnější. Chceme pomoci, ale kde není chuť tu pomoc přijmout, tak asi není cesta.

Dana, presne tak. A je jedno, zda se jedna o zavislost nebo jakykoliv jiny "problem". Proste nevyzadana pomoc se nevyplaci, otoci se to proti vam. Kdyz to tak maji, tak jim ti asi vyhovuje, jinak by to zmenili (maminka a syn).
Maminka si mozna mysli, ze existuje urad pro zavisle, kam dojdete a pomohou vam pililkou, a uz se nenapijite piva/alkoholu, i kdybyste chtela. No, hezka pohadka.