Alkoholik

Nevim, kdo prispevek o "vedet proc" psal, ale je to v zasade jednoduche. KAzdy opakujeme kazdy den porad dokola nase naucene vzorce. A ted .. jaky je neprekonatelny problem pro vetsinu z nas dane vzorce menit, zmenit. To same je to se zavislosti. Mimochodem, sladite, solite? Zkuste to bez toho - jidlo nebude ono, ale neni ono, protoze sul, cukr funguje na mozek jako jakekoliv jine latky povazujici se za drogy.

Alenka na chate.

Krtko, to je těžká odpověď. Problém je v tom, že ne každý, kdo nadměrně pije, je alkoholik. Pijan a alkoholik je rozdíl. Alkoholik je nemocný člověk, psychicky i fyzicky, alkohol už je zabudovaný do jeho metabolismu a bez něj nedokáže fungovat (proto třesy, epileptické záchvaty, deliria) a hlavně PSYCHICKY je už naprosto zaháčkovaný. On i když pak už i chce přestat, nejde to. U mě to začalo nízkým sebevědomím, přecitlivělou povahou, realita běžného světa pro mne byla natolik krutá, že jsem to prostě nedávala. Navíc trpím úzkostmi a endogenní depresí. Se skleničkou bylo všechno o fous přijatelnější, snadnější, ne tolik bolavé... Ale postupem času jsem si zvykla cokoli, každý problém i každou radost řešit nebo podpořit napitím. A pak už jsem vlastně nedokázala "normálně žít". Přidala se ztráta kontroly, fyzická závislost, problémy ve všech sférách života, naprosté zoufalství. Strašně moc jsem chtěla přestat, a ono to nešlo. Ani léčby nepomohly. Máš dobrý postřeh v tom, že manžel je jakoby "uvězněný", že volá o pomoc. Alkoholici jsou nezřídka nešťastní a zoufalí lidé. Musí to zkoušet přes léčby, a to ústavní, ambulantní je nanic. Zkoušet a zkoušet dokud se to nepovede. I s vědomím, že se to povést nemusí.