Alkoholik

Alenko, já jsem vdova, ale manžel byl taky alkoholik, a já jsem taky alkoholička , ale skoro 8 let abstinující.Ty , kočko, žiješ jen ze vzpomínek, z toho, co bývalo hezké.Manželovi dej hned!!ultimátum, léčení, nebo rozchod.Jasně a co nejdřív, škoda každého dne, co přežíváte oba, nežijete.Ještě, že nemáte děti!Neber ohledy na Vánoce, na city.

Dobrý den, četla jsem a Vašich manželích co mají problém s alkoholem. mého bývalého manžela v opilosti zajelo auto a řídič, který ho zajel, tak sprostě ujel a nikdy ho nenašlí. Chtěla jsem ještě podotknout, že jsem s ním byla již několik let rozvedená a měla s ním dcerku, která studovala prvním rokem střední školu a ve chvíli kdy manžel přišel o život, tak mě se začal hroutit život, čtěte pozorně dál proč i přesto, že jsme již nebyli manželé. Kvůli jeho alkoholu byl hodně nezodpovědný,měl živnost a často se stávalo, že měl někde domluvenou práci, kam nepřišel protože byl opilý a nebo přišel,ale pod vlivem alkoholu a tak se to s ním táhlo z kopce, že si pak přestal platit sociální a zdravotní pojištění a když jsem byla zastupovat nezletilou dceru u notáře, bylo mi sděleno, že dědictví je předlužené, to byla první rána a další na sociálním zabezpečení mi sdělili, že pokud dluh neuhradím, tak dceři tím pádem nevznikne nárok na sirotčí důchod, co mi zbývalo dluhy po něm zaplatit, abych dceru mohla nechat v klidu studovat a nikdo se mě neptal, jestli na to mám peníze či ne, jo a ještě něco, stát Vám nijak nepomůže, když jsem chodila po úřadech, tak mi prostě řekli, vždyt´pracujete, tak vyživovací povinnost spadá na Vás, takže čím víc pracujete tím víc Vám nikdo nepomůže,ale celá tato story se týká především AKOHOLU! Já od té doby se nedotknu ani nealkoholického piva, je ze mne totální abstinent a alkohol nesnáším. Jsem tolerantní pokud to někdo nepřehání tak at´si pije, vždy jsem to tolerovala, ale pak už to nešlo, nevyzvedl mi dceru ze školky, protože někde pil, nešel do práce protože pil a mnoho a mnoho jiných důvodů, protože pil, ale střízlivý byl moc hodný a milý člověk, měl moc rád dcerku,je mi ještě dnes moc smutno, že takhle dopadl, za vším byl opravdu ten PROKLATÝ ALKOHOL.Ještě dnes si vzpomínám, jak mi říkal, že není alkoholik, těch pár piv přece nic není po takové práci je to normální.Ne,to není normální,to vše je realita. Vaše Šarlot

Je zde v tématu schodné jméno s mým a proto přidávám přesdívku. Alkohol má jednu nádhernou vlastnost, je to úžasný příval energie, hlavně u piva. Jestli někdo dělá 15 hod. na stavbě nebo nějakou těžkou práci je pochopitelné, že to po nějaké době nedokáže fyzicky zvládat a pivo je v tu chvíli vysvobození, ale jen dočasné. Já jsem na stavbě nikdy alkohol nepoužíval, jelikož by ta práce také podle toho vypadala. Dílna manžela je spíše útočiště před realitou, ulita kam se schová a s tátou si dá v klidu pivo, bez řvaní dětí a shonu v domácnosti. Manželce jsem jednu dobu vozil z práce drahé vína, abych ofic. před ní mohl pít taky, když jsem přijel unavený po 35 hodinách z práce, nebo po 14 hod. ze stavby. Klasika sednout si večer k telce a opít se. Ráno bylo strašný a už se člověk těšil na večer až si to pivo dá. Člověk se musí naučit odpočívat, alkohol odpočinek neudělá spíše naopak, v noci když má tělo odpočívat spotřebovává alkohol.

Davide,je dobře že to víte.Ono to tak opravdu funguje jen dočasně,že alkohol dodává energii a člověk má pocit,že vše lehčeji zvládá a práce mu jde od ruky.Já často nemusela vůbec chodit spát a udělala toho fůru.Později přišel zlom a to velice prudký-až už nešlo vůbec nic.Stihla jsem vždy už jen nějak donést flašku domů a otevřít a pít a jenom pít.Na víc jsem sílu už neměla.To už byly mé konce a nezvratný důkaz že jsem propila do poslední a závěrečné fáze.Tou další je už naprostá duševní smrt, po které následuje definitivní fyzická.Odpočinek je nesmírně důležitá součást žití každého člověka-natož alkoholika.Toto jsem se musela pracně učit.

> Dobrý den,zdravím Všechny i já bych se ráda svěřila se svým příběhem.Je to smutné,ale prožívám něco podobného.Jsem vdaná tři roky ,ale s manželem jsme spolu celkem 10,let.Můj problém se Týká manželových častých návštěv hospody,kdesi vypije svých pět šest kousků o víkendu i více.Není pro něj problém do hospody chodit denně,vždy hned po práci a o víkendech na "karty".Je mi třicet let a už nemám chuť,ani energii čekat na to až se vrátí domů,nají se a usne.protiví se mi slovo hospoda a pivo,jsem na to už skutečně alergická.Když jsem s ním chtěla na tohle téma bavit,vždy jsme se pohádaly,ještě to vše otočil tak že jsem z toho měla pocity viny a začala jsem řešit co já dělám špatně,když ode mě do hospody odchází. Prosila ho o změnu,navrhovala jsem i jak jinak využít volný čas.Vyhrožovala jsem rozvodem..Chtěla jsem jen mít důkaz,že jsem pro něj na prvním místě. Nic nepomohlo,nic co jsem navrhovala nebylo na dlouhou dobu.
Dostala jsem se do stavu,kdy jsem byla ochotná to i přehlížet a to dlouhodobě,abychom se nehádaly. Vždy to na nějakou dobu bylo dobrý,ale vracelo se to. Takže jsme měli období klidu a období hádek.Po hádkách většinou sliboval změnu,ale nic se dlouhodobě nezměnilo.Je pravdou že tento problém byl i před svatbou a je pravdou že jsem si bláhově myslela že se to svatbou změní.Navíc manžel začal toužit po miminku(mě je z toho zle,jen když na to myslím)..Když se nechce změnit kvůli mě,myslím že miminko to nezachrání. Bývala jsem hodně silné postavy(asi si myslíte že to sem nějak nezapadá),ale začala jsem na sobě pracovat a tím se začal měnit i náhled na můj celkový život.Začala jsem si věřit a začínám být se sebou spokojená.Navíc poznávám že si zasloužím bát i šťastná.Jak to popsat ožila jsem...sem plná energie a elánu.Přestala jsem čekat až se vrátí domů a začala jsem žít.Chodím s kolegy z práce večer na vínko.Scházím se pravidelně i s přáteli.Dokonce jsem přihlásila do kurzu angličtiny.A to vše mě baví.A doma? je mi vyčítáno..prakticky se manžel začal chovat jako kdysi já,když jsem nebyla spokojená.Nedělám mu naschváli.Jen jsem se přestala trápit a začala žít.Mám ho ráda a záleží mi na něm,ale je to už jiný.(Což ze mě cítí i manžel).Nejsem mu nevěrná,ani s nikým jiným nechodím.Jen jsem se dostala do stádia,kdybych se chtěla rozvést,jsem tím vším tak znechucená že ani nevím jestli chci v tomto vztahu pokračovat.Až teď ,když jsem to vše oznámila manželovi"chce dostat ještě šanci".Bože po kolikáté už??? Dnes se mi stala taková věc nevím ani co si o tom myslet.S manželem jsme se otevřeně bavily o Všem...řekl že si už uvědomuje čím vším jsem si musela projít co všechno jsem musela z kousnout.Byl ochotný navštívit i manželskou poradnu a začít ten problém řešit.Dokonce mi řekl ,že jsem pro něj zkutečně na prvním místě a nechce o mě přijít. Tak pak přišel můj tchán a při první příležitosti si sním dal opět pivo dnes už nejmíň šestý.
Je mi z toho zle a nejvíc mám vztek na sebe...jak jsem mu mohla na ty jeho řeči opět zkočit...skutečně jsem mu uvěřila

Petro, má Váš vztah cenu?Do čeho byste přivedla dítě?Do klidu a hezké rodiny jistě ne, a dítě ho určitě nezmění.

Když se budeš pořád omezovat a nebudeš si plnit sny a přání, tak to končí frustracemy a depresemy. Takže být na tvým místě, řídím se srdcem. Nemá smysl se trápit, když o to manžel nestojí.

Tohle je takové ideální řešení, že jo. V té Vaší realitě je to určitě složitější. Ale mám za to že ty komplikovaný věci se daj jednoduše utnout.

Petro,já tak pročekala 17let svého života.Čekala jsem na zázrak A NA NEMOŽNOU VĚC.NEMOŽNÉ VĚCI JSEM ZAČALA DĚLAT I JÁ.OTĚHOTNĚLA JSEM S NÍM,PORODILA DVĚ DĚTI,ZMĚNA U NĚJ NENASTALA.ZMĚNILA JSEM SE JÁ.ZAČALA JSEM V PRŮBĚHU MATEŘSKÉ POPÍJET A PROPILA SE DO ZÁVISLOSTI I JÁ.On nepřestal pít.Umřel na následky.Já se z toho naštěstí vyhrabala-nebylo to lehké.Alkoholik je v podstatě manipulátor a slibotechna-co já slyšela slibů-a vždycky uvěřila,Nebo chtěla uvěřit,aby všechno bylo jednodušší-a kolik slibů jsem já sama dala a zapřísahala se,abych zase pila dál.Bylo by to na seriál.Začněte jednat a nemarněte svůj život-on se může,ale nemusí rozhodnout sám.Jste mladá a máte před sebou celý svůj život.

Zdravím, i já bych se chtěla svěřit. Přečetla jsem si vaše příspěvky a mrazí mě z toho, ale nevím, jestli nejsem ještě v horší situaci.Je mi 33 a manželovi 39. Jsme spolu skoro 12 let a postupně se mi zdá, že pije víc a víc. Klidně vypije za den a půl litr rumu a ještě si dá na noc čaj se slivovicí, ale nedá si tam jednoho panáka, ale nalije půl hrnku čaje a dolije slivovicí. Tento čaj pije někdy i v týdnu nebo slivovici jen tak ucucává přes den. Takhle mě"kazí" víkend i náladu. Máme dvě dědi. S nimi blbne, má je rád a nikdy by jim neublížil, stará se, ale občas se neshodneme v názoru a v tom, co mají děti zrovna v tu chvilku dělat a on, když má zrovna vypito, mě odsekne i před dětmi. Já se snažím spory řešit mimo sluch i zrak dětí, ale on se vzepře a nechce.Druhý den dělá,jako by se nic nestalo nebo si to nepamatuje a večer je to to samé. Kdo mi poradí,co mám dělat, prosím!!!

Ahoj Jájo.Zdá se ti,že pije víc?Nebo pije víc?Asi to vyjde nastejno.Myslím,že problém tu je-jinak by jste nebrouzdala na těchto stránkách.Vítám!Pokuste si spolu o tom otevřeně promluvit.Doporučuju vhodnou dobu-v žádném případě ne v době,když bude mít manžel vypito.Jen v tu dobu,kdy budete přesně vědět,že je střízlivý.Nasměrujte ho na tyto stránky a co bych poradila jenom pro Vás?Vy sama máte možnost navštívit skupinu AA v místě bydliště.Seznam,adresy i termíny najdete na ITN-Anonymní alkoholici.