Alkoholik

Včera jsem mamce dala jedno svoje plátno, štětce a řekla maluj,neexistuje nic co bys neuměla. A ona šla a namalovala nakonec dva super obrázky , bavilo jí to a divila se jak jí ten večer krásně utekl i bez televize. Měla jsem z ní super pocit, dneska je namol, dorazila už tak z práce, sotva se domotala. Dneska to nemá cenu, ale nejradši bych se do ní pustila. Máš pravdu Verčo, nemohu to řešit na ní a nemohu žít její život za ní a ani nechci. Ale dá to zabrat.

Kéž by to tvoje mamka vydržela, myslím, že to je asi to nejtěžší než si zvykne, ale snad ji zase brzy přeloží..? Myslím na Tebe a napiš, jak to mamka zvládá

Hezký den všem,
tak mamka má měsíc léčby už za sebou, přeložili ji, jak jsem psala předtím, ale netrvalo dlouho a mamka si tam našla spoustu dalších ženských, se kterými si rozumí, takže tento problém s přeložením byl zažehnán. Musím říct, že mě překvapilo, jak to tam mamka zvládá (zatím, všichni víme, že je to vrtkavé, tak snad nic nezakřiknu). Ale jak jsem psala, vyhrožovala, že nastoupí, ale bude tam jen spát, nikomu nic neřekne, nebude malovat apod. a přitom tam tvoří deníky, náušnice, svíčky, jak divá...Sice nadává, že je to hrozný, že se nezastavěj, že musí to a to, ale přitom na ní vidím, že ji to ve skutečnosti nevadí a když jsem za ní byla na návštěvě, byla důležitá, rozesmátá. Vypráví si tam s holkama (alkoholičky si tam hodně vzájemně pomáhají), takže po opravdu dlouhé době spím v noci celkem v klidu, že je v pořádku. Jinak dělají ji tam postupně zdravotní vyšetření a v pondělí jede na zkoušku propustnosti cév v nohou, protože ji stále bolí, jak jsem popisovala dříve. Jinak přibrala 5kg, chtěla přivést malovátka, ať tam vypadá k světu...Mají tam pravidelný režim, musí dodržovat čas, uklízet, psát deník, psát práce, hlásí se na různé tvořivé kurzy,sbírají body a pak dle nich mohou domů - třeba na den, dva..takže kdybyste chtěli vědět něco konkrétního, jak to v Pze v Bohnicích probíhá, ptejte se . Jinak co mi mamka říkala, tak spoustu žen tam přivezla sanitka třeba se 3 promilema, nechaly je tam a reverz mohly podepsat až po detoxu - což je třeba i týden. Některé zůstaly, některé podepsaly. Každou středu je tam sezení pro příbuzné alkoholiků - chystám se tam také zajít. Tuto neděli může mamka poprvé na den domů, tak jsem na to zvědavá a docela se i těším. Myslím, že je to dobré i z toho důvodu, že mamka poznala spoustu lidí, kteří se cítí úplně stejně, prožili si třeba i také těžký život. je tam opravdu spousta žen - úplně normálních, chytrých, které si prostě v životě nevědí rady...a nepřipadají si, že takový problém mají na světě jen ony. Holky, kdybyste potřebovaly něco zjistit, co se Bohnic týče, jsem tu
Hodně sil všem a ozvěte se

Káťo, co vy? Došly jste k nějakému tomu léčiteli, nebo psychologovi?

Verunko,jak o tom píšeš zavzpomínala jsem,byla jsem taky v Bohnicích na osmičce,ne že bych se tam chtěla vrátit ,to v žádném případě,ale vzpomínám ráda a moc mi tam pomohli najít sama sebe.Ženský byly skvělí skoro všechny a moc jsem se bála až mne pustí domů zpátky do reality.Proto je důležitý i doléčování po léčbě,chodit třeba na AA,to je úplně nejlepší,maj stejnej problém a alkoholik má protějšek který mu rozumí.Hodně lidí si myslí,že když alkoholik vyjde z léčebny,je v pohodě a nemá potřebu cokoliv s ním rozebírat alkohol už vůbec ne,proto je doléčování moc důležitý.Nemělo by se podcenit.Vím o čem mluvím.Já ho podcenila po první léčbě a do roka jsem tam byla zpátky,sice už "jen" na 5 týdnů,ale po příchodu domů jsem vyhledala AA,nebyla jsem už na to sama a to je moc důležitý.V léčbě je nemocný v izolaci,návrat do stejného prostředí může být rozčarováním.

Veru, je to výborný!!Já se právě vrátila z léčebny z Havl.Brodu, byla jsem tam týden dělat chytrou, povídat o abstinenci, jako opakovačka, i když jsem se tam neléčila, bomba, záhul, splněno, padám do vany a spát!!Myslela jsem na Vás všechny, počítač nebyl, jsem ráda zase u Vás.

Líbo,vítej.
Nejsi sama.Já nechápala ted´celé prní dva dny,co jsem byla pro SVOJI recidivu-co holky mají?Než jsem si uvědomila a přiznala,že jsem na tom naprosto stejně jako ony.Než jsem si uvědomila jak dlouho a těžce jsem se dobírala ke všemu já sama!Musela jsem se usmát,když jsem si to všechno připomněla

Zdravím všechny , u nás je to snad také na dobré cestě, pomohla mi hodně její kolegyně z práce, asi jí dost vyčinila, po tom co jsem jí volala, protože sama přišla a řekla tedy, že pokud mám pro ni psychologa a objednám ji, tak tam půjde. Bohužel, když zjistila, ke komu má jít, bylo to už horší, viděla jsem na ní, že nechce přímo k němu. Zjistila jsem , že už k němu chodila po smrti její maminky a sestry a bylo na ní vidět, že k němu nemá důvěru. Nikdo jiný tu nepůsobí, tak jsem jí řekla že je sezení u Apolináře a že já tam pojedu, tak jestli chce, ať jede se mnou. Řekla že ano,připomněla mi hned, že teď to docela zvládá (vážně se snaží) tak jsem jí řekla, že je právě teď nejlepší čas to řešit. Tak tedy za 14 dní jedeme, ani se nebránila. Vůbec jsem jí neřekla co ji tam čeká, jen ví, že tam budou vyléčení a psycholog a že tam nám poradí, co dál a jak to řešit. Má někdo z Vás zkušenosti s Apolinářem? Mě byl doporučen.
Myslím, že je z toho všeho dost vyděšená, ale měla jsem i pocit, že se jí trošku ulevilo, že jí teď vždy stavím před hotovou věc.. Příští týden jedeme k jejímu bratrovi, sama mi řekla, že by ho chtěla vidět, přitom se mu od té doby co pije docela vyhýbala. Mluvím s ní teď na rovinu jak nejvíce jsem schopná, je to záhul, máma byla vždycky generál, ale řekla bych, že už to není tak šíleně beznadějné, jako když jsem sem psala poprvé.. Verčo mám radost , že si tam Vaše mamka našla ženské, s kterými si rozumí

Verco, jsem rada ze tvoji mamku a preji vam hodne sil a stesti! Situace u me: Napad, aby se sla lecit ke mne, zkrachoval hned prvni den, co prijela. Ted uz fakt jedine se na ni vykaslat uplne, jenze to otec nikdy nedokaze. Veri vsem jejim kecum, ze za to muze on, citi se zodpovedny a je tak pomalu vic silenej nez ona. Dava si to za vinu. Neunese to vykaslat se na ni, radsi se bude dal nechavat vydirat. Boji se, ze bez nej zemre- mysli si ze takhle rozhoduje vlastne o jejim zivote/smrti. Znate nekdo takovy pocit, takovou situaci? Poradte mi co s tim. Mam se na ni vykaslat aspon ja?- nebrat ji telefony nekomunikovat?....Chtela bych zachranit aspon jednoho rodice...Bojim se a jsem bezradna.

Taťka už je spoluzávislý.Na matce, její nemoci....Ty aspoň chraň sama sebe, odpoutej se od nich, je to těžké, ale ne zbabělé, nemáš povinnost se zničit taky!

Moc všechny zdravím po delší době ,
chtěla bych se s vámi podělit o to, jak teď pokračujeme s mamkou. Jak jsem tedy psala, mamka po dlouhých peripetiích nastoupila na 3měsíční léčbu do Bohnic. Začátky byly trošku zběsilé, ale asi tak po měsíci se mamka v léčebně sklidnila, našla si tam přátele a léčbu úspěšně dokončila. Nikdy jsem nevěřila, že se nám ji tam podaří dostat dobrovolně, všichni víte, jak na tom byla...ale naštěstí se chopila své příležitosti kterou dostala k novému začátku. Nyní je měsíc doma. Dáváme do kupy byteček, který byl v katastrofálním stavu, mamka si obíhá doktory, úřady a začínáme hledat práci. Je to pro nás všechny velmi náročné, ale odměnou je pro nás každý další den, kdy se mamka po x letech zeptá, jak bylo v práci, pozve nás na polívku...a hlavně je střízlivá. Vím, že nás čeká ještě dlouhá cesta a úplně se bojím říct, že jsem teď díky ní opět šťastná, abych to náhodou nezakřikla. 1 týdně dochází k psychložce, kterou jsem dříve navštěvovala i já a která mi s mamkou pomáhala a zároveň jednou týdně chodí na sezení AA. Doufejme tedy, že ji to vydrží a že se jí život bez alkoholu natolik zalíbí, že už jiný nebude chtít.
Přeju všem hrozně moc síly, pokud bych mohla pomoci nějakou informací např. ohledně léčebny atd, ráda pomohu.
Holky, ozvěte se, jak se máte.
Verča