Alkoholik

Ahojky Báro, jojo, to znám, já mám jako psychickou oporu taky ségru v tom, že spolu můžem o tom všem mluvit, ale ona to vše snáší trošku hůře než já, takže také veškeré zařizování všeho je na mě. Nikdo jiný, koho by máma měla v podstatě není (kromě přítele, kterej je skoro stejnej jako ona). Můj přítel už taky cítím, že mě v tomto úplně nechápe a že s ním to vše řešit nemůžu...Určitě napiš, jak to na AA probíhalo, co na to mamka a jak se vám daří. Já jsem jak jsem již psala začala v AT ordinaci chodit k psycholožce, kde rozebíráme konkrétní situace a to, jak se k mámě nejlépe zachovat a musím říct, že mi to pomáhá ujasnit si a pochopit různé věci, ale určitě by mne zajímala i strana z pohledu AA. Také se pokusím to mamce navrhnout, ale nechce teď ani k obvodnímu lékaři, takže je to těžké...Držím palce a dej vědět.

Zdravím všechny, před časem jsem také přispívala do tohoto fóra, moje máma hodně pila a do toho ještě brala prášky - šílená kombinace. Nakonec se nám ji podařilo přesvědčit k léčbě (postup jsem popsala výše),ale absolvovala pouze 8 týdenní detox, další léčbu pro alkoholiky odmítla, bála se přísného režimu. Je již pár měsíců doma a zatím se drží, nevypila ani kapku a bere pouze prášky předepsané lékařem. Hrozně moc si přeju, aby jí to vydrželo, také náš vztah se po hodně letech zlepšil. Vím, že není vyhráno, ale pořád se držím toho stébélka naděje. Vím, jak je Vám všem lidičkám, co sem píšte, měla jsem pocit, že sama za chvíli ze všeho skončím v blázinci. A proto pište, svěřujte se, hodně to pomáhá. Děkuji panu doktotovi za založení fóra holkám Květě, Ivče a ostatním, že jste mě podržely, kdo to sám nezažil, nepochopí....NIKA (Petra)

Zdravím NIKO,Péťo,
tak se to podařilo, zvláště jsem s Vámi ráda za uzdravující vztah mezi mamkou a Vámi, pamatuji si jak Vás to moc trápilo, jste zodpovědná a tudíž jste musela být v době krize hodně vyčerpaná.
Mamka by teď mohla docházet mezi lidi, kteří mají po léčbě a chodí na ,,opakovačky,,. Režim z kterého měla strach v léčebně je zapotřebí i doma.
Jde o to jak to má mamka nastavený v hlavě, jestli abstinuje kvůli otcovi a vám ( aby nemusela do léčebny) nebo kvůli sobě.
V některé skupince stejně abstinujících by si na to postupně přišla a pracovala s tím dál.
Zkuste ji společně s otcem, případně dalšími příbuznými pomoct k dalším pro ni dobrým i potřebným krokům.
Nejdříve vše promyslete a nebuďte na to sama, třeba opět šlápnete do vosího hnízda.
To je bezvadný, že jste napsala o vítězství ve vaší rodině ( pro ostatní), vítězství to je - velký boj máte za sebou a na pověry nevěřím, tak to klidně mohu napsat.

Ahoj,
je mi 23 let, moje máma (56) pije od mých 14ti let, kdy tak začala rešit problémy s mým tátou. Jsou manželé 25 let, navzájem se nesnesou, ale přesto bydlí stále spolu v rodinném domku. Když mi bylo 16 let, máma se nevrátila domů z práce, opila se a toulala se po městě. V brzkých ranních hodinách jsme ji našli...styděla se přijít domu, protože ji vyhodili z práce kvůli alkoholu...Šla na léčení, po měsíci ji pustili a vše klapalo jako v normální rodině. Jenže ne dlouho, selhala a začla znovu. Když ji bylo 51 let, srazilo jí před domem auto. Vážná zranění přežila s trvalými následky, v nemocnici ji naměřili 2,8 promile. Při zotavování na alkohol zapoměla...aspoň já jsem v to doufala. Po uplném vyléčení vše ale začalo nanovo. V 19ti letech jsem utekla z domu ke svému příteli, kterého naši nesnesli. Tím jsem přetrhala rodinné vazby. Po roce se vše zlepšilo, začala jsem mamku navštěvovat, ona přestala pít. Nyní žiji s novým přítelem v Praze a před čtyřmi měsíci se nám narodil chlapeček. Mamka je moc šťastná, svého vnuka miluje a občas i pohlídá. Jenže...před měsícem jsem z ní opět cítila alkohol, řekla jsem jí, že jeslti nepřestane, tak neuvidí mě ani vnuka...asi mi obrovským zklamáním ujeli nervy...odjela jsem domů do Prahy...táta mi večer volal, že našel mámu v bezvědomí. Odvezla ji sanitka, vypumpovali ji žaludek a pár dní si poležela na jipce...snědla platíčko neurolu a zapila flaškou vína...chtěla se zabít...Nabídli jí lečení, ona však odmítla, podepsala revers a vrátila se domů. Koupila jsem ji květinu a nějaké malé dárečky a snažila se ji přesvědčit, jak jí máme všichni moc rádi a jak je pro nás důležitá. Opět jsem jí svěřovala na hlídání syna a vždy jsem jí dala najevo svojí důvěru...po měsíci...včera...jsem z ní opět cítila alkohol...
Nic jsem jí nevyčítala o djela domů.
Ztratila přátelé, práci a teď už ztrácí i mě a svého vnuka...
Pomoc neustále odmítá...není přece alkoholička...jak to říkají všichni alkoholici.

Hani, zkus mamku vzít na ty AA.Je to mírnější léčba, účinější, dobrovolná, nemusí mluvit, jen poslouchat, jdi tam s ní, sama pochopíš o co jde, třeba!!!kéž by, mamka začne se sebou něco dělat.Klidně mně může zavolat, nebo Ty!!!!!

Ahojky,
moc děkuji za reakci. můžeš mi prosím říci co je přesně AA?

AA-Anonymní alkoholici.Společenství lidí, co chtějí, nebo přestali pít.A pomáhá déle abstinující nováčkovi.Nejsou tam lékaři, alkoholik pomáhá alkoholikovi.Fungují 75 let, tady byli zakázány.Mají lepší výsledky než léčebny,je to naprosto dobrovolné, zadarmo.Mají své internetové stránky,kde je i seznam skupin, ve kterém městě se scházejí, kdy, je tam telef. kontakt.Já jsem moc ráda, že mezi ně patřím.

Děkuji za info,
ale obávám se, že tam se mnou nepůjde, nevím jak ji k tomu mám přimět. Nechce si přiznat, že má problém...tolik bych jí chtěla pomoc...

Dobrý večer Haničko,
četla jsem Váš příspěvek. Bylo by dobré, kdybyste maminku přemluvila, ale myslím, že stejně nebude nic platné. Jestliže maminka již absolvovala léčení, o AA pochopitelně ví, je to součástí léčebného režimu - seznamování se všemi dostupnými alternativními terapiemi.
Protože moje dcera měla se mnou také takovou zkušenost, tak Vám prozradím, co na mě platilo. Svojí dceru miluju nade všechno na světě. Ale vždycky jsem hřešila na to, že ona mne také. A že jsem se jí snažila, tou mě vlastní argumentací "vysvětlit" , že vůbec alkoholička nejsem, ač to bylo více než zjevné. Sváděla jsem vinu na všechno to, co se děje snad úplně všem lidem na celém světě. Ze strachu, abych je neztratila, snažila jsem se upoutávat pozornost na nevhodné chování lidí okolo mě, a jak mě to ubíjí a jak mě to ničí a že jsem ráda, že jí mám, protože jen ona mě chápe.. Chápete to? Tak hnusný psychologický nátlak jsem na ní dělala. Jen proto, abych měla někoho, kdo by mě chápal a "advokáta" který by mě bránil proti všem a zastával se mě..
Vaše maminka Váz zcela jistě miluje tak, jako já svojí dceru, ale marná sláva, je nemocná a její nemoc spočívá v neodolatelné, šílené, zaslepující touze pít. Navzdory všemu.
Poslední dobou mého pití, mi dcera dala jasně najevo, že půjde svojí cestou bez mojí asistence. Řekla, že jí to bude hodně bolet, ale že každá bolest přebolí a ona chce mít jednou svojí rodinu a svoje děti a chce se na to soustředěně připravit. A tím pádem nemůže svojí energii již déle investovat někam, kde není nejmenší snaha o nápravu..
Mnohokrát před tím mi vždy za pár dnů odpustila a já ve své závislácké vyčůranosti jsem ze sebe uměla udělat chudáčka k politování hodného úplně par excellance herec..
No ale to dělá (téměř)každý závislý, to ten alkohol mu vymyl mozek a udělá si z člověka svého otroka..
Můj názor je takový, že jste si měla stát za svým svým odchodem a nekupovat žádnou kytičku. To přece.. se nechcete omlouvat za něco, co jste ani náhodou nezpůsobila a na čem nenesete ani píď viny?? Jste snad vinna za nepovedené manželství Vašich rodičů? Jste snad zodpovědná za to, jak závislost Vaší mamince zničil kariéru, zdraví, vztahy.
Chcete nést na svém hrbu kříže jiných lidí, byť jsou to lidé blízcí??
Jste sama maminkou a chtěla byste, aby Váš syn prožíval to, co Vy nyní?? Co byste mu poradila, kdyby jste mu "ryze teoreticky" připravila to, co Vaše maminka Vám? Kdo je vinen za Vaše bolestné dospívání?
Co se mě osobně týče, nikdy se mi nepodaří smýt svojí vinu za to, co jsem já způsobila svým dětem. To, co jsem udělala já je trestuhodné a neodpustitelné a musela bych žít ještě sto let, abych jen trochu toho trápení, které jsem naložila svým dětem, z nich sejmula.. To je moje koule, já si jí budu vláčet do konce života, jen její tíhu mohu zmírnit tím, že se již nikdy alkoholu nedotknu a snažím se chovat tak zodpovědně a slušně, aby se za mě nemusely moje děti už ani vteřinu stydět.
Nechte maminku na chvíli být, neberte ani telefony, ať si uvědomí, co je v sázce. Buď láska Vaše k mámě se společnými radostmi i z pokroků Vašeho děťátka, nebo láska Vaší maminky k alkoholu. Obojí je přece neslučitelné..
Na Vašem místě je také hodně k zamyšlení svěřovat mamince synka, jestliže pije. Nikdy nevíte, jaká tragédie se může přihodit. A potom už bude pozdě bycha honit, pak už může být pozdě třeba na všechno. To Vám poradí každý lékař. Co všechno se může ženě, která je v tomto věku aktivně závislá přihodit..
Já vždycky radím, jestliže nevíte, obraťte se prosím na nějaké sdružení pro příbuzné závislých osob, oni už vám poradí mnohem lépe a konkrétněji, než já. V Praze jich je dost, jsem z Prahy.
Ale myslím, že prvotním základem je, nekompromisně dodržet svoje vlastní dané slovo. To slovo, že jestliže bude maminka pít, nebude vidět svého vnoučka vyrůstat. A jestliže to dodržíte nějaký čas, to by v tom byl čert, aby ten babičkovský a mateřský pud spolu s rozumem nezvítězili.
A v tomto je určitě dobré nechat mamince na stole třeba nějaký bulletin s nějakou organizací, třebas nejbližší AA.
Jestliže budete ale mamince stále ustupovat, bude toho Vaše maminka zneužívat a garantuji Vám, že by se musel stát zázrak, aby jen tak, sama od sebe přestala. Vždyť by jí k tomu nic nemuselo ani motivovat..
Soustřeďte se na svého syna a přeji vám moc pěkný a šťastný společný život. I se střízlivou a milující babičkou..

Milá Radko,
moc Vám děkuji za Váš dlouhý dopis. Čtu si jej pořád dokola abych dostala sílu nezvedat telefony a stát si za svým.
S mamkou jsem včera mluvila, snažila ji přemluvit...však marně...Zatím moje výhružky nebere vážně, snad včas pochopí ,,co je v sázce"....
Vy jste si tím vším sama prošla...takový lidé jsou nejlepší rádci, a to ani nemusí být Mudr....
Rady z vlastní zkušenosti jsou (aspoň já si to myslím) nejúčinější.
Také Vám přeji život plný radosti, síli a odpuštění...
Vy, ač to bylo jistě velmi těžké, jste dokázala vydržet
a nepít, kvůli dětem i sama sobě. Jste úžasná.
S pozdravem
Hanka

ještě jednou děkuji....