Alkoholik

Přesně tak, léčebna, pak nepodcenit doléčování.On to ví, že sám nedokáže přestat, do léčebny asi nechce, čili, pít také ne.A ty čekáš na zázrak, který se nestane, bude pít častěji, až to bude nonstop.Zničíš se s ním a dítě?

Ahoj vsem a ahoj Julie, ani nevis, jak moc ti rozumim... dnes uz ze zkusenosti mohu potvrdit, ze i kdyz prestane pit, neni vyhrano.. muj pritel prestal pred rokem, s pomoci AA a sveho odhodlani, ktere jsem obdivovala. Behem tzv. dvanacti kroku si zacal uvedomovat vsechny psychicke/mentalni problemy a nesnadnosti, ktere do te doby 'uspesne' zahanel alkoholem. Dnes nepije, na alkohol chut nema, ani mu vylozene nechybi, ale psychicke problemy a deprese zustavaji, a mne je dnes jasne, ze ty zkratka neodejdou vzhledem k tomu, ze prijal jakysi podivny vzorec ve vztazich, kdy misto toho, aby byl stasny, vytvari si jakousi neurozu, tudiz dochazime k zaveru, ze vztah mu vlastne ublizuje (coz neresime poprve, ale tentokrat si to uvedomujeme oba jasneji a vice), a ze zkratka neni jineho reseni, nez jit kazdy svou cestou... psychicky nema na to, aby zalozil rodinu, a i kdybych se deti vzdala, tak neumim prolezet na pohovce cely den a premyslet o vsech myslenkach, ktere se honi hlavou. Jsem v jakychsi mrakotach, nevim, co bude, uz jsem se od nej jednou stehovala, pak prisla zpet, ted se mam znovu stehovat, a je jiz vycerpavajici vubec na to pomyslet... nechci takto stravit zbytek zivota, ale na druhou stranu tu mam domov, a stehovat se znamena sdilet podnajem s lidmi, ktere neznam, diky pritelove zavislosti, psychickym problemum a neuroze jsem se tez takrka odstrihla od spolecnosti, kdyz mi daval najevo, ze ma rad a 'pocita' s moji pritomnosti, coz mi zpocatku lichotilo, ackoliv dnes mi dava 'najevo', ze je to on, kdo potrebuje zit, ze tu byl stale pro me, jak to vyhovovalo mne... Nelze vyhrat. A ani mi neslo o to vyhrat, vztah neni o soutezi. Pro me to byla vyzva, ktera presla v emocni zavislost na nem, a dnes tapu, kdo vlastne jsem, a ze jsem o kus sebe prisla, ale zaroven se 'obohatila' o zkusenost, ktera dokud se nezazije, clovek neuveri. Stridam okamziky silne vule s chuti do zivota s pocity marnosti a beznadejnosti a depresemi, co bude dal.. Kdyz jsem pritele poznala, neverila jsem, ze by nekdy mohl s pitim prestat. Alespon jsem byla u toho, kdyz to zlomil. Ze pak pronese, ze mu v osobnim rustu brani nas vztah, hm, trosku husta kava, ale co jsem cekala.. omlouvam se za dlouhosahle vypisovani, mela jsem potrebu se podelit i se sverit. Dekuji.

Stává se to, bohužel, partneři jsou zvyklí na určitý režim, hádky, boje, nervy, najednou ten jeden je střízlivý, zlo skončí, a oni se s tím neumí vyrovnat.

S nevyrovnanosti druhych se vyrovnava tezko, to mate pravdu, ale to jsou ty nezvladnutelne emoce, kvuli kterym pijete a utikate.. jsem dostatecne vyrovnana osoba, ale spoluzavisla.. tak, jak to u spoluziti s jakymkoliv zavislym vetsinou byva. Uvitam, napisete-li rady, jak se s takovymi situacemi vyrovnat.

Začínáte nový život oba, pomohou Al-anon, kontakty jsou na internetu.

Ahoj všem,
Psala jsem sem v lonském roce příspěvek a žádala vás o radu, za které všem velmi děkuji. A jak to vše dopadlo??Můj nyní již expřítel léky vyzkoušel..
Období braní, vysazování, přepíjením léků, návštěv u lékaře.Střídání snahy přestat a posléze se opět utápět v depkách, pití.Následně se přidávali řeči o sebevraždách a pak i pokusy o ně.Skončilo to léčebnou na 10 týdnů. Pomohla?V žádném případě.Po odvozu do léčebny jsem byla špatná já, jelikož pití, deprese, vše bylo kvůli mně.Rozešli jsme se.Z léčebny se mnou stále řešil technických záležitosti našeho rozchodu,x týdně.Vrchol byl, když krátce před propuštěním z léčebny a po začal opět mluvit o sebevraždách.Celá léčba byla k ničemu.Po tom všem jsem ho ze svého života odstřihla.Potřebovala jsem dlouhodobě klid.Poté co jsme se rozešli, mé úzkosti zmizeli,každý den se raduji z maličkostí a máme se synem opět klidné dny.Nedávno jsem ho kontaktovala,chtěla jsem vědět zda se drží..Ne, opět vysadil AD a opět začíná padat do průšvihů.Je mi ho líto ale vím,že pomoci mu nemohu.Musí si pomoci sám.Často nad ním od naší rozmluvy přemýšlím a říkám si co by ho mohlo nakopnout aby přestal.V pití, depresích se plácá cca 7let.Rozpadla se mu rodina.Každá přítelkyně po čase raději vycouvá.Nedokáží ho zastavit děti ani rodiče.Co nakoplo některé z vás, že jste přestali??

Milá Julie..někoho to na tomhle světě plnym vražd násilí, svináren atd...prostě sere. Kupodivu není to záležitost finanční situace, úspěchů atd. (např. Bohatí zpěváci co propadli alkoholu, drogám a neměli k tomu z tvého pohledu důvod???) Lidský mozek a jeho funkce jsou prozkoumány ve 21. století POUZE z 6% !! a nikdo neví jak se ten druhý cítí proto mu nemůže radit ani ho hanit že pije..je to neštěstí ale z mého pohledu to tak je..Prostě smolné nastavené mozku z dětství (zřejmě)

PS:A ted koukej jak opět budu za největšího blba (třeba neeee)

Renata: vím to o sobě a si piš, že mě to někdy pěkně s.re

ahooooj všici