Alkoholik

Milý petrchu, má otázka zněla a zní.Co nakoplo některé z vás, že jste přestali pít?U mého ex nepomohli 3 léčby.Vždy po 12m se tam vrací zpět.Ani láska, zodpovědnost vůči dětem či rodičům.6-7 let je dlouhá doba aby to někoho mohlo nakopnout a zkusil přestat,byt na týden,měsíc,rok.

Ok..sice jsem ti vlastně odpověděl, ale řeknu to tedy méně náročně (jako pro děti )...Někdo to nedokáže, někdo to dokázat nechce protože ho to na světě sere a někdo to dokáže až když mu daj půl roku života max. a někdo si to hodí sám...

..a když mu nepomohly 3 léčby do které kategorie by si ho asi tak zařadila?

jo a že mu nepomůže láska?co to je láska?pouze chemická reakce někde v mozku...bohužel chemická reakce někde v mozku po použití chlastu je asi tak 20x silnější..Bohužel

ano..ale to je to co píšu.Nic jiného mu nezbývalo..Protože pokud dle mého názoru má alkoholik i malinkou cestičku v hlavě že se může napít, tak ho prostě nezastaví ani nákladní vlak
Pakliže už je těsně před smrtí, někomu to pomůže..je to šílený a je to hnus trápit sebe a své blízké a nemít sílu s tím sám něco udělat

Ahoj,
Moje setkání s alkoholem bylo již cc ve 13 letech, od té doby se to stupňovalo, ale nijak mě to neohrožovalo. V 25 letech už jsem pil tak 6 piv denně a o víkendu v pa + so 10 piv + půllitr kořalky. První rozvod a život bez 2-letého syna. V 34 letech už to bylo cirka 8 piv denně + 1dcl kořalky a o víkendu pa – ne , nestačila jedna basa piv a litr kořalky. Druhý rozvod, to už sem začal přemýšlet, že moje pití a soužití s někým je problém. I přesto sem si řekl, žen je mraky. Ve 35 rozchod z další ženou, ve 36 další rozchod. Ve 39 letech po dalším rozvodu a život bez druhého syna ( 2 roky ) už jsem zdárně zvládal pít 10 piv denně + půllitr kořalky denně a víkend ? už ani nevím, prostě došlo pití a šel sem dokoupit, když sem nemohl jít, jel sem taxíkem. Výsledek ? Společenský pokles, nemožnost trvalého vztahu, problémy a pití na pracovišti + stálá absence nebo neschopnost, tím pádem slabé příjmy a pití na dluh, sousedské problémy. Ve 44 letech se přidali zdravotní problémy – deprese, halucinace, deliria, tachykardie … Nevím co to bylo, ale chodili ke mně domů andělé a odrazovali mě od pití s výhrůžky, že zemřu. Řekl jsem si jednoho dne loňského roku, že to zkusím léčit a udělal vše co bylo třeba. Začal jsem psát v té době i sem na chat. Udělal jsem to, protože sem sobě chtěl dokázat, že ještě umřít nechci, že chci ještě žít a něco prožít. Udobřit si rodiče, kolegy v práci, sousedy, začít se setkávat se syny. Prodělal jsem léčbu a 213 dní jsem se nenapil, jde to.

Renčo,

Ano, přál bych si ještě soužití se ženou a třeba i s jejími dětmi. Myslím, že ještě není pozdě. Ale 45