Zdravím,
píšu teď po dalším několikadením tahu, tak se předem omlouvám za překlepy a chyby. Nepiju vlastně dlouho - asi od 14, což jsou jenom 4 roky, ale za to to docela dohánim...můžu říct, že 3 roky svýho živora si prakticky nepamatuju. Nikdo mě už nebere vážně - rodina, kamarádi, vlastně ani já...chtěla jsem tolikrát přestat pít a pak jsem se střískala tak, že se divim, že jsem to přežila. Vždycky si řikám, že zkusim aspoň omezovat, ale z mejch "max 4 piv" je jich pak min 12 a panáky radši nepočítám. Všechny peníze propiju, půjčuju si, utíkám bez zaplacení.
Samozřejmš jsem měla už tolik problémů spojenejch s alkoholem - různý nehody, problémy v hospodách, s chlapama, znásilnění a bůhví co se dělo, když mám okno...ale nic mě nedonutilo opravdu přestat. Chodila jsem i k psychologovi, ale přestala jsem chodit po pár týdnech, protože mi to přišlo zbytečný...
Chtěla bych se jen zeptat, co bych měla dělat, protože já už nevím...tenhle rok maturuju, takže se bojim, že léčebna mi mě mohla na rok zadržet...zajímal mě antabus - kdo má na tuhle léčbu nárok? Kolik stojí? Musím mít vlastního psychiatra? Omlouvám se za ty otázky, ale nevím, jak to chodí
Děkuju
)