Alkoholik

Davide, na absťák si sežeň vitamíny b-komplex, b12 a b1, ostropestřec mariánský. Vitamíny ber klidně ve vyšších dávkách než doporučených.
Jinak ti vřele doporučuji návštěvu psychiatra. Nevím na co jsi bral antidepresiva, ale mám takový dojem, že ti vadí lidi a komunikace s nimi. Řekl bych že by to mohla být sociální fóbie.
Jo ještě dodatek, jsi dospělí člověk jestli o tom s rodiči nechceš mluvit, tak jdi na psychiatrii přímo. Je to tvoje volba a tvůj život. Oni ho za tebe nežijí a žít nebudou.
Hodně štěstí.

Určitě jdi k psychiatrovi, svěř se mu, tak, jak jsi psal tady, Tvůj problém není alkoholismus.

Davide.Rodiče to s tebou mysleli a myslí dobže.potíž je v tom,že ti nerozumí.Motivovat tě sliby,uč se,budeš se mít dobře jsi přijal tím stylem zaber-potom nemusíš dělat vůbec nic a bude fajn.Jsi poslušný syn-zabral jsi-myslím,že na plný plyn aby jsi splnil přání svých rodičů a udělal maturitu.Otázkou je,co jsi vlastně po celou tu dobu chtěl ty sám.jestli jsi po tom sám toužil-nebo jsi chtěl něco jiného,ale neumněl sis to prosadit.Ted´máš strach ze života.Stojíš na křižovatce.Máš sice maturu ale nevíš co s ní,nevíš jak dál,nemáš na to síu.Tví rodiče tě nenaučili žít samostatně a už vůbec ne samostatně se o sobě rozhodovat.Nezlob se na ně.V mnohém tě podcenovali,chtěli ti ulehčit.Ty se musíš naučit žít sám za sebe-ne za rodiče.Jsi už dospělý muž-i když tě táta s mámou vidí jako kluka.Bylo by dobré místo opíjení se začít s pomocí psychologa,krůček za krůčkem vykročit a ujasnit si celou svoji pozici v rodině.Možná by bylo dobře,aby jeden s rodičů část terapie podstoupil s tebou.protože problém vlastně vznikl nesprávným vedením ve tvé výchově.Výchova každého má být především k zodpovědnosti a samostatnosti.

Davide, ty vitamíny si vem preventivně. Po měsíci chlastání máš stejně rozhozený metabolizmus. (B1 a B12 podporují psychiku) Na tu psychinu si fakt zajdi nebo zajeď. Myslím si, že měsíc dva pobytu ti vůbec neuškodí. Hlavně tam jdi střízliví. S rodiči se o tom nebav. Až po návratu. Nemá smysl to zkoušet teď nemáš na to dost síly a hlavně se za to vůbec nestyď. Nemá to smysl nežijem za socíku, aby ses za psychiatrii musel stydět. Stejně je cca 40% národa zralých na léčbu.
Rodiče ti zřejmě dost sráželi sebevědomí že? Možná jsi od nich necítil ani lásku. Honba za majetkem, úspěchem, penězma.
Znám to ze své zkušenosti. Nejhorší je žít v takovém pekle příliš dlouho. Až teď ve skoro ve čtyřiceti jsem si uvědomil jak moc mi chybí otec. Paradoxem je, že otce mám každý den ho vidím, ale nepovažuji ho za svého otce. Člověk, který mě ani mým sestrám nikdy neřekl že nás má rád. Nedokázal nás pohladit. Cokoliv jsme udělali bylo špatně i když to bylo dobře nebo to byla jedna z dobrých variant. Neslyšel jsem ho, že by někdy řekl matce, že ji má rád. Neviděl jsem, že by ji někdy pohladil. Ječení a nadávek bylo plno.
Nedovedeš si představit, jaké to je učit se ve čtyřiceti vyjadřovat svoje emoce. Kladné i záporné. Bojíš se říct někomu, že ho máš rád. Bojíš se postavit na odpor. Nejhorší na tom je, že víš že ty city máš a neumíš s nimi nakládat. Neumíš chválit, pochvaly od druhých přijímáš s rozpaky. Peklo na zemi.

Fakt jdi na tu psychinu, snad tam narazíš na dobré psychoterapeuty.

Rodiče Ti tyto svinstva zakazují proto, že Tě mají rádi, a mají jistě víc rozumu, než Ty.

Davide.Fajn.Byl jsi u psychitra dal ti radu školu dokončit.Napsal ti léky na psychiku-dle všeho na úzkosti.Ted´jsi ovšem v jiné situaci.Školu jsi dodělal.Máš strach z budoucnosti a ztrácíš motivaci.Cítíš se unavený-což svědčí u tebe počáteční nástup deprese,která se bude zhoršovat tak,že v bytu nevystrčíš ani nos.Je na čase obrátit se k odbornému lékaři-psychiatrovi opět.Požádat ho o pomoc,nehledě,že opravdu bys potřeboval i psychoterapie at´v sobě urovnováš všechny zmatky a at´dohledáš sám sebe.A chlastem se nic nevyřeší-ty s ním jenom vzdoruješ rodičům.Protože opět od nich cítíš neporozumnění a nátlak.Vezmi rozum do hrsti a jednej.

Nemusí být od věci i zvážit změnu psychiatra - aspoň konzultaci u jiného. Nebo navštívit psychologa.