Alkoholik

Ahoj, je mi 29 a rozhodla jsem se pro léčbu, protože jsem závislá na alkoholi. Dlouho jsem si říkala, že to zvládám, že nepotřebuju pomoc, že je to v pohodě. A pila jsem pořád víc a víc. ted už mi nestačí ani 2 lahve vína denně nebo 5 piv denně. Piju proto, že pořád cítím strach, úzkost, depku. Alkohol tu úzkost otupuje, ale jen na chvíli. Taky když piju, víc si věřím, jinak má sebedůvěra je nulová. Bez vína nebo piva nevydržím ani jedinej den. Zkoušela jsem to a nejde to. Už jsem nevěděla jak dál. Brečím, ovlivňuje to moji náladu, která se pak mění z nuly na sto během pěti minut. Jsem agresivní, hodně brečím, je mi z toho všeho nějak smutno...Ztrácím kamarády a rodinu, dělám cchyby v práci, nespím...

Píšu sem, protože mám potřebu se s tím někomu svěřit:-) Rodině ani kamarádům to říkat nechci. Mám strach, že by mě odsoudili nebo se na mě dívali skrz prsty, že jsem špatnej člověk a slaboch. že nemám vůli a prostě jsem do toho spadla.

Ale nechci na druhou stranu být do konce života úplnej abstinent, že si nikdy nedám ani skleničku. Chtěla bych to vyřešit tak, abych alkohol mohla ovládat já a pít zdravě, normálně. Ne aby chlast ovládal mě. Doufám že existuje léčba na toto specifické zadání: naučit swe pít s mírou. Snad to zvládnu...jiná možnost není. Bud to zvládnout, nebo se postupně úplně zničit.

Mio,je dobře,že jste se rozhodla pro léčbu.Alkoholismus JE NEMOC,KTERÁ NEJDE VYLÉČIT -bohužel.Léčebna vám může pomoct otevřít oči a přiznat si to do hlouby duše,že jste alkoholička a dokázala to i přijmout-což je nesmírně důležité pro zdárnou abstinenci.Dá vám prostor uspořádat si žebříček svých životních hodnot,které se od této smrtelné nemoci odvíjejí.Dá vám prostor vyřešit si veškeré své problémy,které vás k pití přivedly,které jste si způsobila svým pitím a spoustu dalšího a cenného pro vás.Včetně přijetí sebe sama jako rovnoprávného člověka a upravení vztahu sama k sobě,aby se zakládal na lásce-což sebedestrukční pití neumožnuje.Myslím,že až tam pochopíte opravdu o čem tato záludná nemoc vlastně je a najdete sílu udělat všechno proto,aby jste chtěla abstinovat-žít střízlivě.Znovu zdůrazňuju že je to NEMOC.Za Nemoc se přece nestydí.Stud je velikou zábranou právě k tomu,aby jste si mohla vyřešit svoji minulost a zbavila se veškeré tíhy.Kdyby jste měla rakovinu?Styděla by jste se za to?Alkoholismus je vlastně rakovina lidské duše,která ji rozežírá mnohem dřív,než začne rozežírat tělo.Nebojte se odsouzení a jednoduše aspon´svým blízkým řekněte pravdu jak se věci mají.Možná je to zaskočí,ale zcela jistě vás podrží-a to budete potřebovat,aby jste celou dobu léčby zvládla.Držím palce!

Mio, za pití se nestyď, jdi do léčebny.S alkoholem se rozluč navždy, je tu už hodně o tomto problému napsáno, věř nám, co jsme si to zažili, vyzkoušeli, jistě nad alkoholem nezvítězíš, dostane Tě do blázince, nebo do hrobu.Vyber si!Jde bez něj žít hezky, klidně, spokojeně.Dokud se s pitím nerozloučíš, nikdy nebudeš mít klid, bude Ti jen hůř a víc depek, nespavosti, třes rukou, lítostivé nálady, zlé taky........nic si nenalhávej, neoblbuj sama sebe.

Ahoj jeste jednou. Díky moc za povzbuzení. Je me z toho vseho fakt desne smutno, brecim achjo. snad to zvládnu. musí to jít. věřím, že ti ke kterým jdu jsou odborníci a že ví, co dělají. že mi to pomůže.

Ve všech léčebnách pracují lidé,kteří mají s alkoholickou nemocí i s alkoholiky bohaté zkušenosti.Žádný strachy,poznáte tam děvčata se stejným problémem a to vás bude spojovat a podporovat.Za slzy se nestyďte-to se bojí jenom tělo,že by už nemělo dostat žádný alkohol.Vaše duše potřebuje a chce po vás něco jiného-tak poslouchejte hlavně ji.Také jsem se bála,když jsem nastupovala.Tam mne můj strach pokaždé přešel a byla jsem vděčná,že jsem v léčebně.A tři měsíce tam?utečou jako voda.Sama se budete divit!

mam desnej strach z toho. uplne strasnej...strach ze zivota, protoze neumim zit. ale jsem rozhodnutá do toho jít - léčit se. Zkusím tady informovat, jak to jde..třeba to někomu pak pomůže a rozhodne se taky jít se léčit:-)

Mio.Až když přestaneš pít-což ti léčebna umožní?Začneš si uvědomovat o čem je ŽIVOT.Jak je fajn mít radost a dobrý pocit sama ze sebe,Jak jsou krásné čisté rána.Budeš mít možnost srovnání.Terapie ti pomůžou porozumnět a pochopit mnohem víc.A příběhy děvčat ti dají porozumnět co je alkoholismus.Protože to je vaše naše společná nemoc.Kam a kdy nastupuješ?

No zatim to resim.jestli je pro me vhodnejsi ambulantni lecba nebo ustavni. mam dobrou praci a nehodi se mi z ni na 3 mesice odejit...nevim. mam nove i pritele konecne a ten me i podporuje at to resim.asi zvolim tu ambulantni variantu a kdyz to nepude tak pujdu do lecebny...zacnu to cele resit v listopadu...a fakt diky moc za podporu. jsem rada ze sem nasla tenhle web a jsou tu lidi kteri rozumi!

Zdravím Vás všechny,občas si tady počtu,kdo už o mě něco kdysi četl,tak ví,že sem nepíšu,že mám rýmu a nevím co s tím...jsem alkoholička,deset let v kuse už v tom jedu,občas nějaká pauza,pokus,s tím,že já to přeci zvládnu,ovládnu,atd...už jsem si ani tady ,na tomto foru,nechtěla číst,nějak mě to dráždilo,provokovalo,vím,že,jsem si vlastně sama v sobě,nechtěla upřímě připustit svůj velkej průser-CHLAST!!!Nevím a už ani nechci vědět,proč zrovna dnes jsem opět najela na toto forum..dostal mě příběh,snad píšu správně,Mia???Je to jak přes kopírák,takže se nemusím o sobě víc rozepisovat,je mi o 15let více než je Mie,zkrátka,obdivuju lidi--alkoholiky,kteří to zvládnou ambulantně,smekám,taky jsem si myslela,že já mohu být tento případ,který to amb zvládne..velký kulový...vždy byl nějaký důvod,proč nenastoupit protialkoholní léčbu,mám tři děti,nejmenšímu je 5 a nejstaršímu 18,taky ještě 16ti letý miláček,mé děti jsou super,to opravdu,mám velké problémy s manželem ,a to je taky třeba důvod se každodenně napít...zkrátka dospělo to do bodu,kdy už to nejde s chlastem a ani bez něj.Nastupuju do deseti dnů do Bohnic k Dr.Pekárkové,mluvila semnou dvakrát po tel. a já z ní měla úžasný pocit.Bojím se,to je jasný,brečím,mám strah ze strachu,nevím co mě tu čeká...myslím tím léčebnu.Prosím každého,kdo tímto oddělením prošel,pavilon7,aby napsal ,jak to tam zhruba chodí.Podotýkám,že bydlím na vesnici,ne to není vesnice,osada,kde nás je tak dohromady 70lidiček.Dlouho jsem řešila,co tomu ty lidi řeknou?znáte to taky ,né?Já už na tyhle pocity kašlu,oni nežijí můj život,neprožívají a necítí mojí bolest,jen parazitují, na můj úkor se baví.Ale říkám,na to já kašlu a risknu tu ostudu,ve smyslu,představte si,ta magorka odvedle je v léčebně pro alkáče...Naštěstí je mi už tak, ale tak zle,že tohle je pro mě nyní absolutně nepodstatné.Bojím se toho co mě čeká,ale jsem pevně rozhodnutá léčbu nastoupi,chtít přestat pít,léčbu celou dokončit a doživotně se doléčovat.To Já opravdu chci.Vím,že nyní to nebude medovina ale medovina s pepřem,ale já do toho jdu.Moc Vám všem fandím,pokud jste na stejné lodi a přeji Vám krásný den.

Ewi.Bohnice znám z doslechu.Sama jsem tam nebyla.Je to vynikající léčebna.Ovšem ty si neslibuj od léčebny,ale především sama od sebe.Co se lidí a okolí týká.Budou řeči-ale jen chvíli,než se najde nové téma a nový objekt tématu.Je to tak pokaždé.Ted´po osadě chodíš se skloněnou hlavou,sklopenýma očima.Protože se oprávněně bojíš,že o tvém pití vědí.Až se budeš vracet z léčebny bude všechno jinak.Dodají ti tam sebeuvědomnění včetně sebedůvěry.Z řečí jiných se ještě nikdy nikdo nenajedl a přesně tak-TY ŽIJEŠ PRÁVĚ A PŘEDEVŠÍM SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT.