Alkoholik

Ahoj, je mi 27 a mám problém s pitím. První sklenku jsem si dala v 15-ti na jedné větší akci. Má alkoholová premiéra dopadla tak, že jsem skončila v bezvědomí v příkopě. Domů mě odvážela sanitka. Rodiče si mě převzali v hrozném stavu, měla jsem pozvracené vlasy a počůrané kalhoty. Mamka pak strávila celou noc tím, že ležela vedle mě na zemi a hlídala, abych se neudusila zvratky. Od té doby se pohybuji na hodně tenkém ledě a často se stává, že se probořím a padám až na samé dno. Každé mé další setkání s alkoholem mělo většinou podobný scénář. Jednou, uprostřed týdne, jsem byla oslavovat narozeniny se svým kamarádem, dala jsem si jedno pivko, pak druhé, třetí, do toho panáky... ani nevím, kolik jsem toho ve finále vypila. Dopadlo to tak, že jsem se probudila v nemocnici na kapačkách. Nějaký pán mě našel ležet v trávě a zavolal sanitku. Ten den jsem nebyla v práci. Uhrála jsem to na nevolnost. Postupem času jsem postupovala na vyšší a vyšší level opíjení se. Měla jsem několik dlouhodobých vztahů a téměř pokaždé, když přišel nějaký problém, pramenil z mého ožírání. Ztrácela jsem zábrany a mnohdy jsem zapomínala, že tam nejsem jenom já a můj partner, ale i naši společní známí či naše rodina. Bylo mi jedno, že tohle bych měla dělat jen v soukromí, bylo mi jedno, že tím ztrapňuji sebe a svého partnera. Druhý den jsem byla častokrát v šoku, když mi přítel vykládal, jak jsem se chovala a o reakci okolí raději ani nemluvím. Slibovala jsem, že se budu kontrolovat. Později, že nebudu pít vůbec. To se mi dařilo, ale třeba jen měsíc, dva. Pak jsem se kontrolovat přestala a dopadlo to jako vždy - totálním společenským faux-pas, slzami a dalšími bezvýznamnými sliby. Jako zadaná jsem měla alespoň jakési morální zábrany a své opilecké zvrhlosti aplikovala pouze na partnera. Teď jsem sama a je to mnohem horší. S narůstajícím množstvím alkoholu v krvi ze mě postupně odpadávají všechny zábrany a stává se ze mě sebevědomá lovkyně, i když taková v běžném životě vůbec nejsem. V průběhu týdne si sem tam s někým zajdu sednout a zvládnu si dát 3-4 sklenky a jít v dobré náladě domů. Ale jakmile vím, že je přede mnou víkend a nemusím nikam stávat, je to zlé. Jdu z baru do baru, jsem schopná vypít 2 flašky vína, do toho klidně 7 různých panáků a završit to pivem. Po prolité noci se často probudím v pokoji, který neznám, vedle sebe muže, kterého jsem nikdy předtím neviděla a ani nevím, jak ho mám oslovit. Často se ani nenacházím ve městě, kde jsem se předchozí noc opila do němoty. Někdy mám jen mlhavé útržky, jindy si nepamatuji vůbec nic. Nedávno jsem potkala skvělého chlapa a vypadalo to, že se na mě konečně usmálo štěstí. Mohla jsem být šťastná, kdybych zase všechno nepokazila. Opila jsem se a začala líbat svého kamaráda. Vybrala jsem si špatný bar. Bar, ve kterém byl i můj vysněný princ a všechno to viděl. Od té doby jsem o něm neslyšela. Přestala jsem si vážit sama sebe. Mám spoustu zájmů, jsem aktivní, vzdělávám se, ale mé druhé já mi komplikuje život. Toužím po normálním životě, chci fajn chlapa, chci mít děti, ale kdo by chtěl ženu, jako jsem já? Vím, že mám problém a chci ho řešit, jinak nebudu nikdy šťastná a ani nebude nikdo šťastný se mnou. Chci bojovat s tím démonem uvnitř, jen nevím, jestli to zvládnu sama. Budu ráda za každou radu i za každý Váš názor. Mel.

Ahoj.Jsem na tom podobně, jen se většinou zbudím sám, všude rozházené věci, drobáky, zbytky jídla.Ani nevím, jak jsem se dostal domů.Před měsícem jsem spadl opitý na mol, mám zlomený mkotník.Piju občas i se sádrou a berleme..Bojím se, že to samo nejde zvládnout, jsem vlastně zoufalý z pití jako ty..Nakonec to vezme vše

Meliso, děkuj Bohu, že nemáš nějakou nemoc, a že vůbec žiješ.Rad je tady hodně, Tobě pomůže hlavně to, že chceš přestat pít sama.Jdi na AA, k nám chodí pár mladých, co zvládli střízlivět bez léčebny, daří se jim.Ale hned, nic neodkládej, neluč se s alkoholem, není to dobrý přítel, je to zabiják.

Petře, ty nejsi tady žádný nováček, rady jsi už četl, jenže asi nechceš přestat pít.Škoda, mohl bys hezky, spokojeně.Chlast tě ovládá, proč nejdeš do léčebny?

nemám na to sílu

Ahoj Meliso,
nemáš klapku jako já, začala jsem dost podobně, poprvé jsem se opila a do němoty. I s alkoholem jsem byla lovkyně i když teď se tomu sama divím a utekla bych od sebe být chlapem, no jenže oni jdou jen po tom jednom že jo....
Sice jsem se teda nikde nebudila s nikým cizím jenže byli jiné úlety. Každopádně si myslím že klapku mít nikdy nebudeš, píšeš jako velmi chytrá holka, a pokud opravdu nechceš podělat si život a někde se zabít, nepij. Nikdy už nepij, nauč se být sama sebou, dokážeš se bavit i bez chlastu, nebude to hned ale příjde to uvidíš. Až půjde do tuhého odejdi z akce, napiš, nebo uteč ale nepij. Pokud máš možnost jdi na AA, ale nekaž si život. Život je dar, je potřeba si ho užít, ne ho promarnit a už vůbec ne chlastem. Čti si tady a piš

Zdravím Vás,

nikdy jsem si nemyslel, že zrovna JÁ..., kamarádský, společenský, pozitivně naladěný, sportovec tělem i duší, 28 mladík...cca 10 let mě to "sváteční" popíjení prostě baví...každopádně v tomto roce "alkoforma" vzrostla a gradovala...až do tohoto víkendu: "klasický víkendek" - hned jak v pátek odešla povinnost, odešel mi asi i mozek a dostavila se nezodpovědnost, která většinou končila opět v neděli = být vylitej celej víkend a nyní v sobotu jsem málem chcípl, takže se to ve mě prostě zlomilo (nejen žebra) a přiznal jsem si to. Je to potřeba řešit! Musim - nechci umřít! Jsem alkoholik a potřebuji pomoci. Včera jsem to oznámil rodičům - pokusí se mi pomoci - je to pro mě důležité, že nade mnou nezlomili hůl a začali jsme společně zjišťovat možnosti nějaké odborné péče,pomoci, léčebny, psychology,...jsem z Východních Čech - konkrétně Svitavsko (někdo, nějaké doporučení ??? - předem děkuji za jakékoli doporučení, popřípadě kontakt!) Nikdy není pozdě začít znova ( a né si po mejdánku zas říct : " Ufff, zas jsem to přežil, ale bylo to jen tak tak"...) já prostě CHCI - chci začít normálně žít a né jen přežívat!

Ahoj, mam uplne stejny problem... Absolutne nezvladam pit s mirou. Nechodim casto , ale kdyz uz, tak to stoji za to... Zrovna tento vikend to stalo za to. V patek jsem se vratil relativne v pohode a tak jsem vyrazil jeste v nedelu po obede... a kdy jsem se vratil to vubec nevim, ale co vim urcite je to , ze jsem snad musel skocit sipku do chodniku. Probudil jsem se doma vedle sebe rucnik celej od krve a pul obliceje dodreneho ... a to si myslim , ze to diky te rane co mam na cele mohlo dopadnout daleko hur... je mi 28, tak jen abys vedela, ze v tom nejses sama... gl vsem

Ve Svitavách jsou AA!

Mám taky problém s alkoholem a chtěl bych přestat pít,jak začít?