Alkoholik

Ahoj,nebo dobrý den.Mohla bych se k vám občas přidat do debaty? Je mi 38.Budu tykat, je to pro mě jednodušší , ale řídím se heslem kdo mi tyká tomu tykám, kdo mi vyká tomu vykám Jiří musím říci, že tě obdivuji. Asi před šesti lety jsem se šla léčit ambulantně a vydržela jsem abstinovat 1 rok.brala jsem tiapru a přitom jsem se i sklidnila. Začala jsem machrovat a myslela si tak a ted se můžu napít už nejsem závislá. Chyba lávky. Pak začaly nějaké problémy a já je začala občas řešit alkoholem a střidalo se mi období, kdy jsem vydržela nějaký měsíc nepít a pak se totálně opila. Ted poslední tři roky už jsem pila asi co 3 dny jelikož ty další dny jsem se z toho dostávala. Pak jsem pila třeba dva dny v kuse.... Brrr když na to vzpomenu tak je mi ze mně špatně Pak jsem se totálně zhroutila, úzkosti deprese, alkohol a přišlo to období a dost. Zavolala jsem kamarádce, že mně musí někam zavřít, jinak se asi něco stane... zařídila mi léčebnu. Věděla jsem , že to ambulantně nedám. Teď 4 měsíce abstinuji a připadám si ten nejšťastnější člověk na světě. Je mi dobře jak už mi dlouho nebylo a cítím, že mi to moc pomohlo....

Jen jsem chtěla říci, že jsem si myslela , že to zvládnu sama, myslí si to hodně lidí i jedna moje kamarádka. Neustále říká "už nikdy už nikdy, apak.... však to znáte..a já vidím, že si něco namlouvá.Já v tom vidím sama sebe jak jsem si to neustále říkala také , pak jsem to třeba zkoušela, nepít, ale nešlo .. to.Démon byl vždy silnější Bála jsem se do léčebny. Ted vím, že to bylo asi jedno z mých nejlepších rozhodnutí za posledních několik let. Není se čeho bát, člověk se tam naučí spoustu věcí jak se závislostí pracovat.. . No a proč ještě píšu, nemám chutě na alkohol, spíš jsem na něho hodně naštvaná, ale dnes mám takový smutek v duši a trochu to se mnou šilo. Taková malá chuť na víno. V těchto situacích jsem si často dávala víno. Tak jsem si šla koupit čínu a trochu se prošla. No závidím lidem co závislost nemají... je to boj

Ahojte,
když nepije 4 měsíce a cítíte se jako nejšťastnější člověk.. Mám dotaz.. Jak to děláte? Taky nepiju, ale moje štěstí se ještě nějak nedostavilo. Ze začátku jako jo, super, můžu se zase bavit s lidma a ne se jim vyhýbat.. ale dlouhodobý štěstí nějak moc nepociťuju. Jenom občas, nárazově.. Ale jsem ráda že nepiju.. teprv v podstatě měsíc od posledního loku.. ale jsem ráda.. (občas ne..)

Střídají se mi pocity štěstí s pocity smutku. Jako třeba dnes ale to vždy přejde. Dělám si radosti, přihlásila jsem se zase na jogu, bazén, kamarádky, dělám ještě školu, takže knihovna a tak. Bylo mi asi už tak špatně, neustále jsem brečela a to i 5 dní v kuse a neměla jsem vůbec radost z toho , že žiju. Jsem šťastná za to, že už nemám pocity viny, že nezvracím na záchodě, mám se ráda. Přemýšlím o tom co mě dělá šťastnou a ne nešťastnou. Hledám si i práci a jsem šťastná za to, když mi někdo odepíše abych se dostavila na pohovor....Jde to...

Taky se mi střízají ty pocity - momentálně mám spíš pocity smutku.. Ale vím, že to za pár dnů zase nějak tak odezní.. Akorát taky vím, že se to zase vrátí a to mě schýzuje.. Taky studuju (letos maturuju)..

Ivano a co takhle navštívit psychologa? Třeba by jste přišli na to co tě trápí hluboko uvnitř. Na co jsi v podvědomí třeba naštvaná a nevíš o tom ony potom ty věci začnou vycházet na povrch. My si je tak hezky hýčkáme a nechce se nám těch sebedestruktivních stavů zbavit , ale když to uděláme, jako by z nás spadl velký šutr....

Ivo ale jsi dobrá, že už měsíc se takto držíž! To je znamení , že si uvědomuješ , že tě to ničí a snažíš se s tím něco dělat.

Já už víc jak půl roku chodím k psychoterapeutce.. Myslím, že už vím co mě nějak tak dostává do srabu.. Nebo s čím mám problém.. Heh.. a tím tématem je RODINA..
Ale..

Já už to poslední dobou potřebovala skoro každý den, nemohla jsem bez toho být .... fuj...styděla jsem se za sebe, teď se cítím sebevědomější a právě s některými lidmi kteří pijou se vůbec nebavím. Nemám si s nimi co říci. Ono je dobré změnit i lidi kolem sebe, když chce člověk abstinovat.

Já jsem nepila už v prosinci, ale pak jsem to jednou... a napila se, chtěla jsem pokračovat aj další dny, ale bohužel nikdo z kamarádů se nechtěl vykašlat na školu aspolečně se vykalit.. Což mi pak nejlepší kamarádka řekla pár hodně takových pekelných věcí a já jsem se na to prostě vybodla.. A teď si žiju svůj "diskopříběh"... A jednou jsem dole, jednou nahoře.. (spíš ale dole než nahoře..)